Češi v zahraničí nedrží pohromadě, tvrdí Ota Ulč
Minulý týden jsme v naší pravidelné rubrice Češi v zahraničí přinesli první část rozhovoru s Otou Ulčem, profesorem na Newyorské univerzitě v Binghamptonu, známým spisovatelem a publicistou. Ota Ulč se řadu zabýval tím, jak žijí české krajanské komunity ve světě, procestoval za nimi všechny kontinenty, a zná tedy jejich světlé i stinné stránky. V rozhovoru s ním dnes pokračuje Milena Štráfeldová:
Polská emigrace, možná i slovenská, drží ve světě poměrně pohromadě, bez ohledu na věkové, generační nebo jiné bariéry.
"To je pravda."
Proč to není mezi Čechy?
"Proč to není mezi Čechy? O tom jsme se napovídali! Jaká my jsme nesourodá, nesvorná pakáž. Zásadně každý Čech říká: já do žádných spolků nepolezu, toho jsem měl plno doma, a ať mi všichni vlezou na záda. Je to velmi často i taková póza. Já jsem dělal průzkum motivace a profilu uprchlíků z té benzínové vlny v 80. letech. Za tím účelem jsem sjezdil všechny kontinenty, rozdával dlouhatánské dotazníky a putoval zde a onde, včetně Austrálie. A přijedu do severní Austrálie, do tropického Queenslandu, a věděl jsem, že tam žije řada Čechů. Lidé s bizarními povoláními, kde se například architekt vykašlal na svou profesi a začal vyrábět čokoládu. Telefonoval jsem různými směry a objednal jsem se u jedné rodiny na nedělní odpoledne. Přijel jsem tam, měli pěkný dům na pláži, ševelící palmy, bublající oceán. Seděli tam, popíjeli a klábosili a na uvítanou mne ujistili, že s Čechy se zásadně nestýkají. A přitom tam měli dvacet Čechů! - Ale je pravda, že Poláci spolu drží a jsou efektivní v prosazování etnických, politických i ekonomických nároků. Mají své poslance, kongresmany, reprezentanty a jsou vidět a slyšet. To Češi nemají a není to jenom vina zahraničních Čechů, ale také zdejší vlády. Poněvadž vláda se chovala vůči nim méně než rozumně, méně než štědře, a když bylo ze zahraničí něco nabízeno, tak se to nikdy neocenilo. Já bych vás mohl zavalit příklady, kdy třeba lékař odebírá spoustu odborných časopisů, které na předplatném stojí ročně tisíce dolarů, a nabídl se, že je bude zdarma dodávat na ministerstvo zdravotnictví. Chtěli jen, aby se někdo postaral o transport, třeba přes velvyslanectví. Zájem ale projeven nebyl. Jiní lékaři sehnali vzácný chirurgický instrument, který stojí miliony. Kontaktovali pražské úřady a nabídli, že to zadarmo dodají. Nebyl zájem. Tak se pak poslal na Slovensko, kde to velice ocenili."
A máte vysvětlení, proč Češi vůči svému exilu mají takový rezervovaný, komplikovaný vztah?
"Také jsme o tom uvažovali, co je toho příčinou. Bude to kombinace, mélange. Je to jednak závist, velice dominantní česká vlastnost, potom také snad strach, aby ti Češi ze zahraničí, kteří přeci jenom měli nějaké plus, svou zkušenost, jim tam do toho nelezli a nebrali jim místa. Můj velmi dobrý přítel Josef Škvorecký, když sem poprvé přijel s velkou slávou, tak mi potom říkal, jak se na Karlově univerzitě obávali, aby se jim tam nevetřel, nevlezl jim tam do žlabu a nepřebral to po nich. Přitom Josef se svým temperamentem nikdy učit nechtěl. Dělal to jedině z nutnosti a tuze si oddychl, když to skončilo."
Poslední otázka: má podle Vás český exil ještě nějakou budoucnost?
V zásadě to spíš bude pomalá symfonie na odchodnou. To se nedá nic dělat. K tomu asimilačnímu procesu musí dojít. A dochází. Z hlediska hostitelské země to je zdravý trend, pokud se to nepřehání. Ale ta éra "melting potu", tavícího hrnce, už je za námi. Dneska už je to spíš důraz na vlastní identitě, na rozdílnosti. Nelze to samozřejmě přehánět způsobem, jakým to dělají mohamedáni, když v Atverpách nutí své souvěrce ke středověkým moresům a dokonce je chtějí uplatňovat i vůči většinovému obyvatelstvu. Ale přeci jenom se dneska zdůrazňují ty různé kořeny a různé bizarní kombinace, jako třeba náš kluk, který je švýcarsko čínsko česko německý Američan."
Jak se definuje on sám?
"Jako Američan, rád sem jezdí a libuje si tady."
Mluví česky?
"Dost česky rozumí a funguje tady českým způsobem, takže se domluví."
Takže budoucnost českého exilu bude možná v tom, že si uchová češtinu?
"Rozhodně si uchová české povědomí a poločeskou identitu."
A máme pro Vás ještě dvě zajímavé informace. V pondělí budou v Černínském paláci v Praze uděleny letošní ceny Gratias agit. Tuto cenu ministr zahraničí každoročně věnuje těm zahraničním Čechům, kteří se mimořádně zasloužili o šíření dobrého jména České republiky ve světě. Získávají ji také zahraniční překladatelé, publicisté, umělci a další významné osobnosti, které propagují Česko v zahraničí. Letošními laureáty ceny Gratias agit jsou například právník Vladimír Kabeš ze Spojených států, publicista A. J. Liehm z Francie, básník a prozaik František Listopad žijící v Portugalsku, překladatelka děl Bohumila Hrabala do španělštiny Monika Zgustová nebo krajanský spolek Beseda Volnost v Belgii, který letos oslavil sté výročí svého založení. Oceněn bude také Československý ústav zahraniční. Bližší informace o laureátech ceny se dozvíte v našich relacích, zveme Vás k poslechu.
A ještě krátce o chystaném světovém kongresu Společnosti pro vědy a umění v Olomouci. Setkání této významné krajanské organizace, která vznikla v roce 1955 ve Spojených státech, začne v neděli 27. června a potrvá až do 3. července. Z bohaté nabídky přednášek, panelů a diskusí uvedu alespoň některá témata: mluvit se bude o Janu Amosi Komenském, československé židovské komunitě, odboji na Moravě v letech 2. světové války, o Edvardu Benešovi, rodině Baťů nebo o moravských vystěhovalcích v Texasu. I o této významné krajanské akci Vás budeme pravidelně informovat.
