Česká filharmonie zamíří Dvořákovými symfoniemi do světa
V srpnu vstoupila v platnost reforma České filharmonie. Je to výsledek předloňských jednání, kdy se ministerstvo kultury, dirigent Jiří Bělohlávek a Česká filharmonie se svým ředitelem Davidem Marečkem dohodli, že mají zájem spolupracovat a pozvednout úroveň tělesa mezi první světovou desítku. Ředitel filharmonie David Mareček komentuje zahájení reformy a její první tři měsíce.
"Hlavním cílem je nastartovat u orchestru stavovskou čest, která v posledních letech trpěla těmi turbulencemi okolo filharmonie. Po těch třech měsících se zdá, že se to daří, protože jsme nedávno hodnotili s Jiřím Bělohlávkem a uměleckou radou začátek spolupráce, a jak ze strany umělecké rady tak ze strany nového šéfdirigenta zaznělo, že filharmonici jsou velmi dobře připraveni na zkoušky a že jejich aktivita během zkoušek i koncertů je ke spokojenosti pana šéfdirigenta. A myslím si, že i publikum si toho už mohlo na koncertech povšimnout. Cesta je před námi samozřejmě dlouhá, ale ten začátek se daří tak, jak jsme doufali."
Objevují se signály, že Česká filharmonie bude fungovat jinak i ve vztahu k veřejnosti. Nejen v kvalitě koncertů, ale že vzniknou nové pokusy oslovovat a vtahovat veřejnost. To je ten případ nedávného komentovaného koncertu. Budete v tom pokračovat nebo to byl ojedinělý pokus?
Aby to mělo nějaký efekt, tak by se to asi mělo odehrávat častěji než jen třikrát ročně.
"To my samozřejmě víme, ale na to, abychom začali, tak musely vzniknout aspoň tady ty tři pilotní koncerty. Plánování orchestru je časově poměrně složitá záležitost. Když se dnes v roce 2012 spolu bavíme, tak my už plánujeme aktivity filharmonie na rok 2015. A tento předstih je bohužel nutný, abyste získal dobrého sólistu nebo dirigenta, kteří mají diáře plné mnoho měsíců a let dopředu. Stejně tak dobrý zájezd se také plánuje také s takovým předstihem. A proto je zavádění nových projektů v krátkodobém horizontu tak velmi složité. Musí se vpasovat do už postavených sezón, a proto je to pomalejší. Příjemně nás s kolegy překvapilo, že filharmonici chtějí takové koncerty dělat, a dokonce když jsme provedli anketu po koncertě s Markem Ebenem a Jiřím Bělohlávkem, tak se sto procent zúčastněných vyjádřilo, že by chtěli takový projekt zopakovat a že má smysl. Což je velmi dobrá a pro nás optimistická zpětná vazba z orchestru."
Pokud můžu soudit podle ohlasu na koncertech, tak velmi pozitivně. Lidé se na koncertech bavili. A to bylo konec konců naším cílem. nejenom ukázat práci orchestru zevnitř, ale také lidi pobavit a potěšit. A jak na tom čtvrtečním, tak na pátečním koncertě se to podařilo."
Pak je tu další věc, Orchestrální akademie, kdy vy přijímáte hráče do orchestru jakýmsi nestandardním způsobem.
"Ten způsob je docela standardní, protože ta procedura je popsána podobně jako konkurz, to zanemaná že se přihlásí zájemci z řad studentů středních a vysokých škol, a když v tom konkurzu uspějí, tak mohou potom rok, případně i dva roky hrát jako členové České filharmonie. Je tam věkový limit 26 let. Není to samozřejmě jen tak, kromě účinkování v orchestru mají i hodiny, kde se učí pod vedením hráčů České filharmonie hrát orchestrální party. A tím hlavním bonusem je právě práce v kolektivu filharmonie a s dirigenty, kteří filharmonii řídí."
Nekonkurujete tím trochu hudebním školám?
"Naopak. Hudební školy mají svoje orchestry, ale ty orchestry zdaleka nemají takovou frekvenci zkoušek a koncertů, protože studenti se musejí věnovat sólovému studiu a komorní hře. A školy nemají možnost si ze svých prostředků zaplatit dirigenty té evropské nebo světové kategorie. My jsme i před spuštěním projektu jednali s rektory vysokých škol a řediteli konzervatoří, kteří se k tomu všichni postavili pozitivně, o čemž svědčí i množství 170 přihlášených zájemců z těchto škol. Pochopili to tak, že doplňujeme jejich vzdělávací možnosti o profesionální hru v orchestru."
"V nejbližších měsících začínáme veliký dvořákovský projekt. Česká filharmonie natočí po 25 letech všechny symfonie Antonína Dvořáka. Není to náhoda, protože Antonín Dvořák v roce 1896 řídil úplně první koncert České filharmonie, takže se tím vracíme ke kořenům. Podařilo se získat ke spolupráci vydavatelství Decca Classics, což je významné zahraniční vydavatelství, takže tím máme šanci dostat se k velkému množství posluchačů. A souběžně s touto nahrávkou vznikne i nahrávka televizní z dílny České televize, a dokumentární film z produkce kanadské televize. Takže je to komplexní projekt, se kterým se budou moci seznámit posluchači a diváci na celém světě, protože ty televizní záznamy i cédéčka půjdou do mezinárodní distribuce."
Kdy jste byli v Austrálii a jak proběhly tamní koncerty?
"Filharmonie byla v Austrálii v srpnu tohoto roku na znovuotevření Hammer Hall v Melbourne. Je to tam nejvýznamnější koncertní sál a po významné rekonstrukci se letos znovu otevíral a Česká filharmonie měla tu čest být prvním zahraničním orchestrem, který se do Melbourne podíval na dvou koncertech, s Jakubem Hrůšou a sólisty Janem Martiníkem, českým basistou, a Josefem Špačkem, houslistou, který je zároveň koncertním mistrem filharmonie. Atmosféra tam byla báječná, rádi bychom se do Austrálie vrátili."
Kontaktují vás při zahraničních vystoupeních i Češi, kteří tam žijí?
"Dost často. Děje se to dvěma způsoby. Býváme pravidelně v kontaktu s našimi zastupitelskými úřady, a ať už ambasadoři nebo konzulové se zúčastňují těch koncertů a na ně bývá navázaná i česká komunita. Takže probíhají jednak setkání oficiální a domluvená, což byl případ Austrálie, nebo i setkání spontánní, což byl taky případ Austrálie, kdy se vždy někdo z našich krajanů vydá do zákulisí během zkoušek nebo přípravy, aby buď kontaktoval muzikanty, které zná, nebo aby poslal vzkaz domů a nebo aby se s námi jenom potkal. Takže i tenhle aspekt nás na našich cestách těší."
