Česká komunita v srbském Velikém Središti

I v dnešním vysílání se Radio Praha připojuje k Srbskému týdnu, který až do neděle probíhá v celém Českém rozhlase. V rubrice Češi v zahraničí se dnes vypravíme za českými krajany do vesnice Veliko Srediště v srbské Vojvodině. Rubriku připravila Milena Štráfeldová:

Bela Crkva, Česko Selo, Gáj, Kruščice - tak se jmenují obce v srbském Banátu, kde dodnes žijí potomci českých přistěhovalců z 19. století. Patří k nim i vesnice Veliko Srediště se zřejmě nejmenší českou komunitou v celé Vojvodině:

"Veliko Srediště je vstupní branou k těm dalším českým vesnicím a je to první vesnice po přechodu v Moravici s Rumunskem,"

Veliko Srediště

vysvětluje českobratrský farář Petr Brodský, který za krajany do Srediště už několik let pravidelně jezdí. Češi se do této obce stěhovali ve třech vlnách. Jejich historií se podrobně zabývá student kulturní antropologie na Masarykově univerzitě v Brně Michal Pavlásek:

"První Češi přicházejí ve 20. letech 19. století a možná se jedná o příchozí z již založené Svaté Heleny a Elisabetfeldu čili Alžbětinek v Rumunsku. A pak přichází druhá vlna, asi ve 30. letech, taky buď z těchto vesnic, nebo možná z Gerníku. A pak největší, nejpočetnější kolonizační vlna přichází počátkem 50. let 19. století, čili více než před 150 lety, kdy z okolí Klobouk u Brna, Dambořic a jiných jihomoravských vesnic a dále z Kyjovska pochází početná vlna reformovaných evangelíků. Tři sta lidí přichází touto kolonizační vlnou."

Petr Brodský

Podle evangelického faráře Brodského byli mezi prvními českými příchozími do Srediště hlavně katolíci, ti ale časem splynuli s místním obyvatelstvem:

"Někteří katolíci tam přišli už po roce 1828. Píše se o nich, že by se podle předpokladu zúčastnili českých služeb Božích, kdyby měli faráře. Ta první vlna českých katolíků jaksi podlehla tomu prostředí."

Zato čeští evangelíci si podle Petra Brodského dokázali svou identitu udržet:

"Ve společenství ve Središti se v tom sborečku kázalo maďarsky, později srbsky, česky se zpívalo. Potom tam přicházeli čeští faráři. Ti lidé tam drželi při sobě a dávali si záležet na tom, že nezapomněli česky. Říkali: my se umíme bránit, protože umíme číst a psát, narozdíl od českých katolíků, kteří se poněmčili a v podstatě už česky neuměli."

Kostel ve Velikom Središti

K udržení české identity pomohlo evangelíkům i to, že si brzy, už v r. 1866, postavili vlastní kostel. Ještě mezi dvěma světovými válkami tu působili čeští faráři, z Čech se sem vozily knížky i zpěvníky, které krajané využívají dodnes. Narozdíl od jiných českých komunit ve světě ale zdejší Čechy držela pohromadě vlastně jenom společná víra. Neměli jiný spolkový život, ochotnické divadlo, hudební nebo taneční soubor, dechovku - nic, co by krajany mimo kostel spojovalo. S úbytkem věřících po druhé světové válce tak začal postupný zánik této české komunity, která dnes čítá sotva deset, patnáct lidí v seniorském věku. Tento zánik se pokusil zachytit Michal Pavlásek ve filmovém dokumentu nazvaném "Kde krev a pot, tam i slzy."

"Já jsem se snažil tím filmem zachytit ještě poslední stopy fungování reformovaného sboru, který byl svým způsobem jakýmsi sociálním organismem, na jehož chodu se podíleli všichni jeho členové."

Důvodů postupného zanikání české komunity ve Središti je podle Michala Pavláska hned několik:

Veliko Srediště

"První věc jsou politické záležitosti, a sice v Jugoslávii se po druhé světové válce moci ujímá Tito, čili Komunistická strana Jugoslávie, která svými ideály nebo svou doktrínou potlačovala jakékoliv projevy víry. Ale ta důležitá věc, která svým způsobem také souvisí s komunismem, je rozsáhlá, opravdu masivní industrializace, která postihla Jugoslávii v 60. letech a pokračuje v 70. letech. Lidé na vesnici chtějí žít takový život, jaký si vysní z televize, protože už jsou v kontaktu s okolním světem, televize se dostává do domácností, funguje rádio. Lidé vědí, co se děje ve světě, můžou cestovat, čili člověk v Srbsku měl tu nabídku a chtěl ji využít. Už nechtěl dál zůstat na vesnici, ale chtěl směřovat někam na Západ. Čili nastává masivní vlna urbanizace a lidé odcházejí z vesnice. To je i případ Velikého Srediště."

/Brodský/ "Veliko Srediště je na tom nejhůře, protože tam je opravdu jenom malá skupina starších lidí. Ta vesnice prodělala zvlášť po válce jakýsi odsun, mladí odešli, nebyla tam žádná práce. Když někdo má zaměstnání, tak je to velmi dobrá zpráva. Z komunity těch, kteří docházejí do společenství, vlastně už nepracuje nikdo, jen vzpomínají, jak byla práce a teď není. Pracují na svých políčkách, tam se hodně rodí víno..."

Ani pokud jde o víru, nemají to Češi ve Središti dnes lehké. Jejich sbor je tak malý, že ho oficiální srbská evangelická církev nechává v podstatě bez povšimnutí. Srbský farář tam zajíždí jen jednou dvakrát do roka. Petr Brodský, který jako kazatel vyslaný Českobratrskou církví evangelickou navštěvuje během roku komunity českých evangelíku na celém východě Evropy, sem teď jezdí pravidelně:

"Nás tam přijali velmi, velmi dobře a váží si toho, co Českobratrská církev evangelická právě pro tyto komunity dělá. A právě vzhledem k situaci, že ta místní reformovaná církev je jakoby odepsala, tak jsem si dal takovou prioritu, a například každé Velikonoce trávím spolu s nimi. Míváme bohoslužby na Velký pátek, v neděli. Jezdí se mnou vždycky pár zájemců, například asi před dvěma lety se mnou byla paní Věra Vorbová, která je dcerou faráře Karla Lovečka, který v r. 1932 ve Središti delší dobu působil, a ona se tam narodila. A přijela tam po sedmdesáti letech a bylo to velmi dojemné setkání."

Evangeličtí krajané ve Središti ale našli i překvapivou podporu mezi českými katolíky v nedaleké vesnici Krušcice:

"Ta krajanská komunita ve Središti je taková malinká a často slýchám od lidí: vždyť to ani nemá moc cenu, proč tam jezdit? Naopak, já si myslím, že to má cenu, právě k těmto lidem se má jezdit. A vznikla taková velmi zvláštní situace, že velice často, několikrát do roka, katolíci z Kruščice přijedou navštívit Veliko Srediště. Nebo mi naopak říkali, abych se ve spolku v Kruščici podíval na nahrávku, jak slavili vánoce. A teď jsem se díval: slavili vánoce, a tam stojí skupinka těch starých lidí z Velikého Srediště a z refromovaných spěvníků jim zpívala vánoční písně!"