Česká Sibiř
V Česku je řada míst, které připomínají cizí země. Najdete tu České Švýcarsko, Českou Kanadu, Ameriku, ale i Českou Sibiř. Ta se nachází na rozhraní středních a jižních Čech a svoje jméno dostala tato oblast podle krutých a dlouhých zim. Více už Zdeňka Kuchyňová.
Jméno Česká Sibiř by jste na mapě hledali jen těžko. Místní lidé však zdejšímu drsnému kraji jinak neřeknou. Zima tu přichází brzy a často tu leží až dva metry sněhu. Uvádí se, že Českou Sibiří nazval poprvé toto místo spisovatel Jan Herben. Centrem oblasti, která se rozkládá na zhruba 500 kilometrech čtverečních, je obec Miličín se svojí přírodní rezervací. My se vydáme na okraj České Sibiře do Votic, kde sídlí Stanice pro zraněné živočichy, které vládne ornitolog Pavel Křížek, který o České Sibiři říká.
Kromě krásné přírody mají Votice i zajímavé památky. Jednak je to Zemědělské muzeum, ale na místním hřbitově je i věrná kopie Božího hrobu.
"Místní šlechta vyslala mnichy Františkány do Jeruzaléma, aby přesně změřili Boží hrob a oni tu kopii, ty plány přinesli sem. Je to vlastně nejzachovalejší kopie ve střední Evropě."
"Ti šťastnější z těch ptáků jsou mrtví na místě. Horší jsou ty případy, kdy je pták popálený a několik týdnů hyne pomalou smrtí, kdy mu odpadávají křídla a nohy za živa."
Tento problém existuje v Česku už řadu let. Občanské sdružení z Votic se proto rozhodlo uspořádat provokativní výstavu. Návštěvníci Národního muzea v Praze tak mohli vidět vitrínky s ptáky po zásahu elektrickým proudem.
"Dohodli jsme se, že oslovíme dva významné české výtvarníky malíře Jana Samce z Karlových Varů a Miroslava Párala, což je sochař z Českého Krumlova. Ti jsou známí po celém světě a my jsme je oslovili, že bychom chtěli tento problém otevřít. Oni dali tu výstavu výtvarně dohromady. Popřeli své umělecké ambice. Sochař udělal stolky, kde byli umístěni do vitrín mrtvá torza ptáků a malíř otočil svá plátna malbou ke stěně, že není v těch prostorech místo pro umění, pro byznys a podobně."
"Dokonce tam byla vyslaná Státní veterinární správa, která přišla tu výstavu zakázat. My jsme říkali, ať si klidně ty ptáky z těch vitrín odnesou, ale když poruší ten stolek, poruší autorský zákon, protože to dělal mistr Páral. Potom jsme řekli, že po nich chceme, aby vyklidili Národní muzeum, protože to je plné zvířat. A pak jsme chtěli záruky, aby každý den asanační služba objížďla tři čtvrtě milionu sloupů v ČR a ty nebožáky tam sbírali. Tak nám podepsali, že ta výstava je v pořádku a hotovo."
Ledy se nakonec pohnuly. To, co nešlo dlouho řešit, tedy změna na elektrických sloupech, se dokonce dostalo jako podmínka privatizace energetického sektoru v Česku. Podle ornitologů je problém s elektrickými sloupy problém globální. V posledním roce však byly přijaty dvě mezinárodní směrnice, které situaci řeší. V tuto chvíli už je rafitikovalo 80 států. Občanské sdružení z Votic získalo za svoji činnost několik mezinárodních i českých ocenění. Když jsem stanici navštívila já, procházel se tu čáp, kachny, veverky a zaujalo mě i zvláštní klapání zobáku obyvatele nedaleké klece.
Jak dodala Petra Nová, která má ve sdružení na starosti ekologickou výchovu, stanice má 24 hodin k dispozici telefon, kam mohou lidé zavolat, pokud zraněné zvíře najdou. Místní lidé stanici podporují. Na její provoz přispělo 56 obcí v regionu. Jednou z nich je i Neústupov, který leží v samém centru České Sibiře. Na návsi uvítá návštěvníky 27 mohutných lip, za nimiž se ukrývá zámek. Jak uvedl starosta Miroslav Slunéčko, právě prochází rekonstrukcí. Českou Sibiř si oblíbili zejména chalupáři. Na místním obecním úřadě jim vyšli vstříc i úředními hodinami, které jsou v neděli. Zdejší kraj, jak podotýká starosta, však opouštějí zejména mladí lidé. A důvod je jediný. Chybí práce.
"Já když jsem v roce 1990 hned po revoluci začínal starostovat, tak jsme měli 586 obyvatel. Dneska jich máme 504. Takže už za těch deset let je znát, jak velký úbytek ubyvatelstva tady je."
