Česká škola v Londýně: Od improvizované skupinky k instituci se dvěma sty dětmi
Když v roce 2005 odjela čerstvá absolventka textilního oboru na prázdniny do Paříže, netušila, že právě tam vznikne zárodek jednoho z nejúspěšnějších krajanských vzdělávacích projektů v Evropě. „Mentálně už jsme vznikli v době 2005, kdy jsem se seznámila s Luckou Slavíkovou Boucher. My jsme se sešly v Paříži naprostou náhodou,“ vzpomíná zakladatelka dnešní České školy bez hranic Londýn Zuzana Jungmanová.
Tehdy šlo o malou českou školičku v Paříži, kterou vedla právě Lucie Slavíková Boucher. Setkání dvou žen, které spojoval zájem o děti, jazyk a komunitu, se ukázalo jako zásadní. „Řekla jsem, že s dětmi je skvělá práce, a že by se mělo začínat už s opravdu s malými, třeba dvouletými miminky,“ popisuje zakladatelka své první impulzy.
Z Paříže do Londýna: Začátek na zelené louce
Osud však brzy zamíchal kartami. Partner zakladatelky vyhrál prestižní portrétovou soutěž v Londýně, a rodina se tak přesunula do britské metropole. „V té době, to byl rok 2006, tam nic takového nebylo. Londýn byl pustý, co se týká práce s dětmi a vůbec práce s češtinou.“
Začátky byly improvizované. Provázení v muzeích, spontánní setkávání rodin, postupné nabalování komunity. A pak přišel moment, který rozhodl o budoucnosti projektu: „Stáli jsme v takovém štrúdlu a já jsem napočítala 65 lidí. Toto číslo se mnou tak otřáslo, že jsem si říkala, že už to nemůžu dělat na volné noze… že to prostě musí mít nějakou strukturu.“
S pomocí Českého centra a Renaty Clark vznikla první organizovaná výuka v prostorách na Hurley Street. Z deseti dětí se postupně stala instituce, která musela několikrát měnit prostory, než zakotvila v dnešním sídle v Islingtonu.
Děti od 18 měsíců do 15 let
Jedním z pilířů školy je práce s velmi malými dětmi. „Máme tu tzv. babygrup, to jsou opravdu děti třeba od 18 měsíců. Je třeba hlavně tu rodinu zahrnout do komunity, vysvětlit principy bilingvního vzdělávání.“
Výuka pokračuje až do deváté třídy, tedy do věku 14-15 let. Britský systém však přináší specifické výzvy: „V Británii už v 10, 11 letech přestupují na střední školu… nával učiva a zkoušek je dramatický, takže tam trošku vždycky máme pokles.“
Kombinace českého a britského přístupu
Zakladatelka zdůrazňuje, že škola stojí na kombinaci toho nejlepšího z obou vzdělávacích kultur. „Já vytahuji to nejlepší z české strany a to nejlepší z té britské, protože já v anglosaské kultuře miluji ten přístup k vyjadřování. Děti od malička popisují své emoce, popisují to, co se kolem nich děje.“
Tento důraz na komunikaci se přenáší i do výuky češtiny. Děti, které doma často mluví minimálně, se učí jazyk skrze obraz, materiál a umění. „Ten jazyk se nejlépe učí vizuálně, kombinace materiálu, obrazu a slova a melodie jazyka,“ vysvětluje zakladatelka.
Sobota, která praská ve švech
Škola funguje jako sobotní instituce a její program je nabitý. „Děti už do školy přicházejí ve čtvrt na devět, protože chodí do sboru, od 10 se vyučuje, mezitím ještě probíhá fotbal, různé aktivity, a na konci vyučování taneční kroužek. Sobota praská ve švech.“
Výuka je rozdělená podle věku, od babygrup přes předškoláky až po devátou třídu. Důraz se klade nejen na jazyk, ale i na komunitu, pohyb a kreativitu.
Londýnská česká komunita je podle zakladatelky mimořádně pestrá. „Máme neuvěřitelně inteligentní a různorodou skladbu rodičů… hodně lékařů, právníků, technických oborů, dokonce i vědce.“
Tato skladba podle ní přispívá k tomu, že rodiče rozumějí významu vícejazyčné výchovy a aktivně ji podporují.
Výrazně se změnila i podpora českého státu. „Ze začátku nebylo opravdu vůbec nic. Za těch 17 let se to velmi proměnilo. Vytvořil se neuvěřitelný systém podpory.“
Škola funguje jako smluvní instituce, dostává příspěvek na žáka a zároveň udržuje morální principy dostupnosti - rodiny v nouzi mohou žádat o snížení školného.
Budoucnost: předat energii nové generaci
Po sedmnácti letech vedení školy přemýšlí zakladatelka Zuzana Jungmanováí o předání štafety. „Člověk se v nějaké etapě svého života zapouzdří. Nové technologie se učí, není to o vstřebávání. Proto je důležité to včas předat nové generaci, aby tomu systému dala nový pohon pro další desetiletí.“
Její role se postupně bude proměňovat směrem k poradenské a koncepční práci.
Dnes školu navštěvuje kolem 200 dětí. „Z té původné skupinky deseti dětí jsou už mladí lidé, kteří studují na Oxfordu a Cambridge, a ti už mi učí v té škole dnes.“
Příběh České školy bez hranic Londýn je tak nejen příběhem o výuce jazyka, ale i o komunitě, která dokázala vyrůst z nadšení několika lidí v respektovanou instituci.
Související
-
České školy v zahraničí
Objevte příběhy těch, které za hranicemi Česka budují ostrovy české kultury.
