O české školy v Londýně a v Římě je zájem, přibývá jim dětí
Nový školní rok začal toto pondělí nejen v Česku, ale začíná i v řadě českých škol v zahraničí. Už sedmý rok se ve světě rozrůstá síť tzv. Českých škol bez hranic, ale působí tu i další školy, některé s dlouhou tradicí. Na konci srpna se na ministerstvu zahraničních věcí v Praze setkaly desítky učitelek z těchto škol, které sem přijely na 4. mezinárodní setkání Českých škol bez hranic.
"Naše škola byla poprvé otevřena na podzim v roce 2007 a začali jsme s patnácti žáky."
Kdo k vám chodí?
"Jsou to děti hlavně ze smíšených rodin. A jsem ráda ještě za jeden ukazatel, totiž že se k nám vracejí i dědečkové a babičky a chtějí, aby jejich vnuci dobře mluvili česky. To je úžasná odměna."
K vám začaly opravdu chodit ty nejmenší, to znamená půldruharoční děti? Nebo jste otevírali klasickou první třídu obecné školy?
"My jsme začali s těmi nejmladšími. Ti také nemají žádný akcent a vůbec žádné problémy s češtinou."
Kolik máte učitelů, či spíš učitelek?
Tady se hodně diskutovalo o aprobacích učitelů. Jak je to u vás?
"U nás mají všichni vysokoškolské vzdělání. Samozřejmě máme učitele, kteří mají literaturu a český jazyk, tam v budoucnosti budeme určitě chtít doplnit vzdělání. Já jsem ale otevřena i tomu doplnit si vzdělání ve Velké Británii, takže budu ráda, když nás v tomto ohledu ministerstvo podpoří."
Jak vy vidíte tu povinnost zapisovat děti do kmenových škol? Působí to dětem nebo jejich rodičům nějaké problémy?
"To je velmi komplikovaná otázka. Já vlastně ani nemohu říct, že je to úplně špatný směr. Já bych také kmenové školy nezavrhovala. Byla bych ale spíš příznivcem vybraných škol v České republice, které budou ochotny děti bez problémů zapisovat a dávat těm rodičům, kteří o to mají zájem, tento servis. Pak samozřejmě rodičům, kteří si to nemohou dovolit, dávat tento servis přímo u nás, v České škole bez hranic v Londýně."
Jak u vás funguje zpětná vazba nebo "kontrola" úrovně vaší školy? Jak se třeba dětem daří při přezkoušení v Česku?
Povinnost skládat rozdílové zkoušky od ledna letošního roku skončila. Odráží se to nějak v provozu vaší školy? Stane se, že někteří rodiče třeba teď stáhnou děti z této školy?
"My jsme tím byli velmi překvapeni, ale naopak. My jsme měli v letošním roce daleko větší účast na rozdílové zkoušce než v minulých letech. Jak je vidět, rodiče to naopak víc motivuje a mají pocit větší svobody v rozhodování. Takže účast na rozdílových zkouškách je velmi hojná."
Přeci jenom vaše škola je mnohaletá. Stane se, že některé dítě ukončí školní docházku předčasně? Rodině se to prostě zdá už příliš zatěžující, každou sobotu mají blokovanou...
"To se nám zatím nestává. Když ale budu mluvit za naši školu, tak Londýn je obrovské město a rodiče musejí překonávat veliké vzdálenosti. Takže je tam samozřejmě několik faktorů. Pochopitelně cena, protože my vybíráme školné, a vzdálenost, kterou musí rodič každou sobotu překonávat. Ale ty děti, které už k nám bohužel chodit nemohou, jsou spíš děti rodičů, kteří se přestěhovali na Nový Zéland nebo do další vzdálené destinace."
"My jsme zatím Česká škola Řím a jsme činné při Asociaci Praha. Asociace má za sebou deset let bohaté činnosti. Já osobně učím na střední škole němčinu a mimo to jsem v Českém centru učila češtinu. Před rokem a půl jsem byla oslovena, abych založila tuto školu. Takže my zatím jsme Česká škola Řím, i když prvním školním rokem splňujeme podmínky České školy bez hranic."
Kolik máte teď ve škole dětí?
"Máme dvacet pět dětí. Část z nich je předškolního věku, což nám vyhovuje, protože my si je vlastně připravíme. U těch školních dětí jsou znalosti různé, s tím jsme museli trošku v tomto školním roce bojovat."
Jsou to převážně děti ze smíšených manželství, nebo děti Čechů, kteří vyjeli do Itálie na krátkou dobu pracovat?
A jak je to s jejich češtinou? Já jsem mnohokrát slyšela, že je velmi obtížné udržet dvojjazyčnost u dětí...
"Řeknu vám, že rodiny, které se na nás obrátily a věří nám, děti bilingvně vychovávají od narození. Takže s tímto problémem jsme se nesetkali. Úroveň češtiny je velmi dobrá. Spíš jsou tam problémy s tím, že dětí nepíší správně. Takže největší důraz je právě na tom, dohnat psaní."
Vy ale říkáte, že máte většinu předškolních dětí. Jak vlastně probíhá jejich výuka? Ta příprava na školu?
"Věnujeme se hodně výtvarné výchově, hudební výchově, a pak samozřejmě děti mezi sebou mluví, hrají si, jak to probíhá v mateřských školkách."
"Máte naprosto pravdu, bilingvní výchova je opravdu velká zátěž pro rodinu. Pokud se ta rodina pro to rozhodne, musí s tím souhlasit oba partneři. V našem případě jsme se setkali s pozitivní odpovědí hlavně v rodinách, kde se už italský partner učil česky. Jelikož jsem učila češtinu v Českém centru, je mezi otci mnoho mých bývalých žáků. Takže se tam vytvořila velmi kvalitní česko - italská komunita. Rodiny, které se seznámily s projektem při pilotních setkáních, věděly přesně, do čeho jdou. Děti byly připraveny na to, že v sobotu musí chodit do školy. A řekla bych, že tuto zátěž prožívají velmi pozitivně. Vytvořili jsme i skupinu otců, kteří v rámci sobotní výuky navštěvují kurz češtiny."
Takže vám zatím žádné dítě neodpadlo?
Jak to líčíte, tak se zdá, že Česká škola v Římě nemá žádné problémy. Přesto asi nějaké budou?
"Problémy jsou ty, jaké mají všechny školy. Samozřejmě finance, protože bychom chtěly dát dětem velkou kvalitu. Musím ale říct, že pokud mám vyhodnotit první školní rok, našli jsme i sponzory. Dokonce i z italského prostředí. Člověk, který vyrábí nábytek a nemá nic společného s Čechy, byl tak nadšen tímto projektem, že nám daroval zařízení do mateřské školky. Což nám pomohlo v okamžiku, kdy jsme opravdu neměli ještě nic."
V některé z dalších krajanských rubrik přineseme reportáž z dalších českých škol v zahraničí, v Paříži a v New Yorku.
