Česká vesnice už čtvrtstoletí na seznamu UNESCO
Zapadlá víska Holašovice se stala nejznámější českou vesnicí, o které se ví i za hranicemi. Jak to změnilo život místním?
Obec leží v kopcích za Českými Budějovicemi. Jako zachovalý příklad selského baroka se před 25 lety dostala na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Vedle hradů, zámků, zdobných paláců ocenili komisaři selská stavení. Pýchou jihočeských Holašovic je oválná náves. Když se člověk postaví do jejího prostředka, obklopí jej 23 statků s klenutými bránami s nezaměnitelnými barevnými štíty z druhé poloviny 19. století. Na dvorcích bíle svítí staré chlívky, stodoly, maštale, sýpky i holubníky.
Malebné kulisy přilákaly i řadu filmařů. Zápisem na seznam UNESCO se ale místním radikálně změnil život.
Ani skanzen, ani rezervace
Většina budov je ve vlastnictví místních rodin, z nichž některé zde sídlí po staletí, a jejich členové zde stále bydlí. To, že obec zůstane živou vesnicí a nikoli skanzenem bylo jednou z podmínek zápisu na prestižní seznam. Pro místní se ale život před 25 radikálně změnil – cestovní kanceláře začaly brát zapadlou vesnici útokem. Do Holašovic míří s výjimkou období covidu autobusy plné turistů z Evropy i Asie. Ročně až 70 tisíc. Doby, kdy se dobývali do domů, ale už minuly. A i když Holašovickým žádné příjmy ze zápisu na seznam UNESCO neplynou, jsou hrdí na to, že jejich malebná čistá vesnice figuruje na stejném seznamu jako velkolepé šlechtické nebo církevní stavby.
Vesnici lidé kolem oválné návsi založili ve 13. století, od té doby ji postihlo několik ran. V 16. století ji vylidnila epidemie moru, po druhé světové válce odsud muselo odejít většinové německé obyvatelstvo.
