Jihočeské Holašovice působí jako vesnice z pohádky. Jak se žije ve vsi zapsané v UNESCO?
Když se procházíte Holašovicemi, tak čekáte, že po návsi za chvíli půjdou pohádkové postavy. Tak působí jihočeská vesnice, která je zapsaná na seznamu UNESCO. Zachovala si středověký systém budov s klenutými vjezdy.
Současná podoba vesnice je výsledkem práce zednických mistrů, kteří ve 2. polovině 19. století přestavěli štíty a vjezdy statků ve stylu tzv. selského baroka. Ten je viditelný na návsi tvořené 22 statky s malovanými barokními štíty. Jeden z domků slouží jako muzeum, které nám otevírá Vlastimil Hošek. Je majitelem i obyvatelem muzea.
"První písemný záznam je z roku 1292. Král Václav II. vyměnil vesnici s vyšebrodským klášterem. Vesnice samozřejmě nevypadala jako dneska, ale bylo tady už sedmnáct živností jako dneska. Když Josef II. zrušil nevolnictví, tak lidé už nemuseli chodit na robotu. 400 let chodili zadarmo do církevního dvora, jenom za oběd. Vesnice se začala rozvíjet. Během dvou generací se natolik zmohli, že v průběhu let 1831 až 1877 postavili všichni tyhle ty větší domy."
A kdy jste sem přišli? Je odtud váš rod?
"My to máme takové komplikované, protože to souvisí s dějinami. Odtud pochází moje prababička, která se vdala do Jankova. Tam se jí narodila moje babička a jí moje matka. A potom, v roce 2003, když to tady bylo opuštěné a v hrozném stavu, tak jsem si vzpomněl, že tady máme kořeny, tak jsem to koupil a opravil."
Jak vznikl nápad, že by tu mohlo být muzeum?
"To jsme udělali ještě s bratrancem z Jankova. Měl nějaké věci, co náš děda schraňoval. Tak jsme to tam dali. Já mám otevřeno celý rok. Lidé chodí i v zimě. Někdy nepřijde nikdo celý týden a pak přijede autobus. Takže já ráno v 9 otevřu, a večer, když je tma, zavřu."
Historická hasičská stříkačka byla v akci hned první den
V Holašovicích je 23 památkově chráněných usedlostí, které mají dohromady 120 budov. Jsou to statky se špýchary, stodolami a výměnky. Je tu hostinec, kaplička a přibyla i opravená kovárna. Před domkem s letopočtem 1841 stojí Václav Jílek.
"Už to bylo opuštěné v mém mládí, ti starší nás strašili s tím, že tady přebývají čerti. O Mikuláši jsme se báli sem chodit, tak jsme někdy nakoukli do rozbitých dveří, a tím to pro nás končilo, protože ty okýnka byly malé, takže to tam bylo takové hodně bubákové. Teď kluci kovářští od Znojma, firma David - Charvátek, si to vzali na starost. Byli tady letos poprvé na Velikonoce, kdy kovali a prodávali své výkovky. Zrekonstruovali některé z těch nářadí, vrátili sem i měch, který byl vyrobený z oslí kůže. Ta výroba byla dost drahá, protože oslíky najít u nás v Česku už je problém. Tak to, co tady teď vidíte, tak je pro tu ruční kovařinu dostačující."
Dřív byla kovárna hasičskou stanicí a mají tu i nablýskanou historickou hasičskou stříkačku.
"Vyjeli jsme s ní asi dvakrát na nějakou hasičskou slávu, ukázat, že to umí ještě stříkat, že to pořád v chodu, a že máme ten skvost zase zpátky. Když se stříkačka koupila, i teď po opravě ji posvětil farář. Po tom původním vysvěcení byla velká sláva a odpoledne v Nové Vsi hořelo. Takže byla u svého prvního zásahu. Tahali ji černí koně, kteří byli rychlí. Takže měla po tom svěcení ještě hned první křest, kdy po zásahu blesku hořelo někde nějaké stavení."
Mladí musí za prací do města
Jak se vlastně žije běžným obyvatelům ve vesničce, která je v UNESCO?
"Důchodci jsou tady a ostatní musí za prací do města, nebo kamkoliv jinam. Moc málo lidí se tady v okolí uživí. Dřív jsme všichni měli hospodářství. U nás bylo patnáct kraviček, prasata, dva páry koní, hříbata. Lidé se museli otáček, aby to všechno uživili a obsloužili. Nepotřebovali nikam chodit, až v zimě, kdy můj taťka třeba šel do lesů stahovat koňmi dřevo. Dneska jsou stroje."
Jaké barvy mohou být ve vesnici na fasádách domků?
"My jsme si měli možnost vybrat. Když se podíváme kolem dokola, tak jsou tady snad všechny. Udělala to nějaká architektka, která nám to předložila. Chodili jsme v sále kolem stolu, tam bylo číslo popisné a řekli, máte tu tři možnosti, na co si ukážete takové, to budete pořád dělat."
Václav Jílek má svůj dům kousek od kovárny na rozlehlé návsi s rybníkem. Ta má rozměry 210 na 70 metrů. K dalším unikátům patří například studny s dřevěnou pístovou pumpou. Holašovice jsou trvale obydlené, žije tu necelých 140 obyvatel.
A víte, jak Holašovice ke svému jménu přišly? Jak napovídá název, místo osídlili Holasici, poddaní jistého Holase, od kterého bylo později odvozeno také jméno Holašovice. Každoročně se tu předposlední víkend v červenci konají "Selské slavnosti". Tento typický staročeský jarmark přináší především ukázky více než 230 tradičních i netradičních řemesel.
Související
-
-
Jihočeský kraj
Kraj zámků (Český Krumlov, Hluboká), rybníků a Budějovického Budvaru. Rodiště Jana Husa.
-
Poznejte kraje Česka
Praha je nejznámější a nejatraktivnější město Česka. Ale Česko zdaleka není jen Praha.
