České chatařství je užité umění moderní doby
V letních měsících tohoto roku se ve Veletržním paláci pořádá první ročník velké mezinárodní přehlídky současného výtvarného umění Pražské bienále. Rozsáhlý výstavní projekt inicioval vydavatel mezinárodního časopisu Flash Art Giancarlo Politi. Ve spolupráci s Národní galerií se veřejnosti představilo současné umění z celého světa, se zvláštním důrazem na práci mladých umělců z Latinské Ameriky, Afriky a Asie, ale také z některých zemí východní Evropy. Kolegu Mikuláše Kroupu na výstavě zaujala expozice fotografií zachycující téměř výhradně český fenomén chatařství.
Uprostřed mnoha různých uměleckých objektů Pražského bienale se nepřehlédnutelně vyjímá stěna s desítkami fotografií všemožných chatiček, srubů a malých domečků. Průměrná česká rodina vlastní aspoň jednu letní víkendovou chatu. Jejich podoby, mnohdy velmi kuriózní, zaujaly dvaatřicetiletou výtvarnici Veroniku Zapletalovou, která chatařství považuje za čistě český romantický fenomén.
"Jedná se o zpracování projektu, který jsem nazvala Chatařství. Spočívá v zachycení specificky české kreativity, tvořivosti, fenoménu, který se nikde jinde v takovém rozsahu jako v České republice neobjevuje. Co já sleduji, čím jsem fascinovaná, za čím už tři roky chodím po České republice, jsou chatičky."
Říká Veronika Zapletalová. Podle ní jsou právě tyto domečky originální lidovou tvorbou, vypovídající nejen o lidech, kteří v nich přes víkend bydlí, ale i o době, ve které vznikaly.
"Je to omezenost, která byla daná cestováním. Pak je to dané určitým druhem trampského romantismu, který se nějakým způsobem tady v Čechách bere, pravděpodobně dovezen někdy po první světové válce pod vlivem amerických filmů z divokého Západu, takže v Čechách bylo víc skautů a indiánů než v celé Americe dohromady zvláště v těch dvacátých letech, ale trvalo to až do devadesátých let. Po druhé světové válce lidé nemohli cestovat a proto investovali své sny, touhy a věci o kráse do těchto víkendových domečků."
Veronika Zapletalová je doslova fascinovaná těmito mnohdy originálními stavbami. Mnohé z nich jsou pozoruhodné nejen svým tvarem, situováním do krajiny, ale i stavebním materiálem. Nejkurióznější stavby jsou například z pet lahví. Na vystavených fotografiích Zaoralové naleznete domečky ve tvaru sudu, nebo všemožné hausbóty, trampské sruby a podobně. Lidé, kteří si víkendové chaty pořizují, si je upravují podle vlastních představ, vkusu a romantického ducha. Autorka projektu vidí v těchto někdy velmi roztomilých jindy poněkud nevkusných stavbách umělecká díla moderní doby.
Máte nějaké kuriózní příhody z toho, jak jste objížděla tyto chatičky?
"Mám stále kuriózní příhody. Vlastně ke každému kurióznímu domečku se váže kuriózní bytost, která v něm žije. Ten domeček lidi, kteří v něm přebývají, reflektuje. Když vidím domeček, tak už mám představu, kdo v něm žije."
Když se podíváme na vystavené exponáty, tak zajímavým domečkem je například tento sud. Lze vůbec bydlet v něčem tak maličkém?
"Dá se žít téměř všude. Zpracovala jsem takový katalog a měla by vyjít velká barevní publikace. Chci požádat různé odborníky ze sociologie, teorie architektury i praktické architektury, prostě z příbuzných oborů, aby se k projektu vyjádřili. Tento malý katalog je rozdělen na prvorepublikové, trampské sruby, vliv prvorepublikové kvalitní architektury Gočár, Kotěra, to je zajímavé, jak se šíří tyto obzvláště překrásní chaty kolem Hradce Králové, kde je poklad prvorepublikové architektury. Dále jsou to poválečná léta, padesátá až osmdesátá, což jsou různé paskvily. Když se na ně podíváte, zjistíte, že značí určitou zmatenost. Další sekce jsou skleníky, různé hausbóty, maringotky, barely z chemiček, vyřazené autobusy z dvacátých let, a i ty zmíněné sudy od becherovky, ze kterých jsou vystaveny další stavby. Fungují hlavně na přespání a aby lidé měli možnost žít v krajině."
Veronika Zapletalová pohlíží na letní víkendové chaloupky jako na "zhmotnělé podoby lidských snů", jak sama napsala do katalogu k těmto fotografiím. "Pod tlakem doby se na českých chatách odráží proměny společnosti, spoutané lidské tužby, touha po přírodě, svobodě, ale i po příslušnosti ke komunitě. Podívejte se, jak často se u chatek objevují například totemy, nebo jiná posvátná místa. Chaty někdy odráží i relativní absenci náboženství, říká autorka expozice.
"Lidová architektura, neboli intuitivní stavby člověka, lidové stavby v současném kontextu odráží 20. století. Odráží se v nich politika, estetika, ekonomika, sociologie, psychologie, v některých případech i psychiatrie, a zajímavé je, že si toho nikdo nevšímá. Málokdo si všimne estetiky těch staveb. Tím, jak nás všude obklopují, tím, že kamkoliv vyjedeme o ty věci zakopáváme, tak na to množství bylo na studium tohoto fenoménu vloženo strašně málo energie. Přišlo mi to nemožné dál kolem toho chodit a nevšímat si jich."
Veronika Zapletalová, která do projektu už investovala nemalé finanční prostředky ze svého, odhaduje další náklady na více než sto tisíc korun. Proto hledá sponzory na další série fotografií o českém chatařství.
