České politické strany mají stabilnější voličské zázemí

Ve čtvrtek uplynulo sto dní od jmenování druhé vlády Mirka Topolánka. Média se ale nijak nepředhánějí v jejím hodnocení a ministerský předseda si dokonce vzal dovolenou. Není divu: po měsících povolebních vyjednávání a neúspěchu prvního Topolánkova kabinetu se větší část energie politiků soustředila na samotné sestavení vlády a získání důvěry ve Sněmovně, kde se ale stále nemůže opírat o jasnou většinu. Jak ale se situací posledních měsíců naložily politické strany?

Mirek Topolánek

Na vstupu do vlády jednoznačně vydělali dva menší koaliční partneři, za co si tak trochu může sama ODS, domnívá se politolog Petr Just: "KDU-ČSL i Strana zelených využily do posledního momentu situaci v ODS. Mirek Topolánek byl rozhodnutím jednotlivých orgánů ODS poměrně zúžen ve svém rozhodování. Žádná jiná varianta, než sestavit tuto vládu, Mirku Topolánkovi nezbývala. Čili obě menší politické strany nasadily strategii maximalizace zisku při minimalizaci nákladů a to se jim povedlo. Zejména Strana zelených, která má šest poslanců a k tomu čtyři ministry, to se domnívám, že je poměrně nevídaná záležitost."

Zisk určitého počtu ministerských křesel je jistě měřítkem úspěchu či neúspěchu politické strany. Pokud ale jde o ideje, ODS například neprosadila v pravém slova smyslu rovnou daň. Lidovci nemají jistotu, že se podaří uzavřít smlouvu s Vatikánem. A zelení se složitě vyrovnávají s otázkou amerického vojenského radaru na českém území: "Vládnutí založené na koaliční spolupráci vyžaduje, aby strany byly připraveny na to dělat určité ústupky. Jde o to, do jaké míry se jim podaří přesvědčit své voliče a příznivce, že ten programový ústupek, který udělali, byl skutečně jediný možný a v případě, že by tento ústupek neudělali, tak koaliční partner by s nimi do vlády nešel a třeba by vláda nemohla být sestavena vůbec a k moci by se dostala sestava, která by třeba prosazovala úplně odlišný přístup."

Sociální demokracie po osmi letech ve vládě deklarovala připravenost na opoziční roli, ale podle Petra Justa se stále nevzdává možnosti změny své role v průběhu funkčního období. Za důležitější postřeh ale politolog považuje určitou nepředvídatelnost ČSSD, kterou ukazuje třeba svými postoji k možnému budování amerického radaru v Česku: "Nyní ČSSD vystupuje proti, ale objevily se informace, že vlastně to byla vláda ČSSD, která zahájila jednání ohledně radaru. V tom můžeme vidět určitý signál, že ČSSD se pustila do role opozice, která kritizuje rozhodování vlády, ale bez vazeb na to, co třeba dělala v minulém funkčním období."

Nicméně stranické preference navzdory vývoji zůstávají poměrně stabilní, a lednové volební modely jsou hodně blízké skutečným výsledkům z loňského června. Podle Petra Justa je ale rozkolísanost preferencí charakteristická spíše pro země v přechodném období a stabilitu považuje za dobré znamení: "Že voliči opravdu už se identifikovali s danou politickou stranou, byť ji mohou považovat třeba ze svého pohledu pouze za takzvané nejmenší zlo, jak se často říká, ale že už nepřebíhají od jedné strany k druhé a jejich chování je více předvídatelné."