České textilky čekají velké změny

Rozhodnutí, kterého se obávaly české textilky, se stalo nezvratnou skutečností. Evropská unie dala minulý týden poslední úřední požehnání ke zrušení dovozních kvót na textil a oděvy od 1. ledna 2005. Řadu českých textilek tak zřejmě čekají závažné existenční problémy. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Je rozhodnuto. Na 1. leden je v textilním průmyslu naplánován velký třesk, který zasáhne celý svět, protože Evropa i Amerika slíbily zrušit ochranu svých trhů před dovozem z Číny, Indie a jiných levných zemí. Textiláci v Itálii, Francii i v Česku si proto musí v otevřeném světě nově vybojovat své místo stejně jako podniky, které jim dávají práci. Nepovedlo se ani prodloužit platnost dovozních kvót alespoň o tři roky, jak se o to zasazovaly všechny textilní asociace v zemích Evropské unie. Vicepremiér Martin Jahn už koncem října potvrdil Radiu Praha, že Česko nemůže rozhodnutí o zrušení kvót nijak ovlivnit.

"Rozhodnutí o liberalizaci trhu s textilem asi nemůžeme oddálit, ale můžeme se snažit o to, aby Evropská unie vyžadovala od států, které obchodují s textilem na území Evropské unie, dodržování stejných principů a praktik jako členské státy unie. Můžeme se snažit o směřování systémů podpor podnikání do regionů, které mohou být opatřením o liberalizaci postiženy, do posílení konkurenceschopnosti textilního průmyslu. Nemůžeme tedy odložit tu liberalizaci jako takovou, ale měli bychom se snažit na základě současných programů a opatření posílit textilní průmysl tak, aby z Evropy zcela nezmizel."

Milan Štěch, foto: Autor

Levná pracovní síla, laciné suroviny, daňové úlevy, to jsou hlavní důvody, proč asijskému zboží nemůže to evropské cenově konkurovat. Už dlouho proto zaznívají hlasy, že chtějí-li tzv. laciné země v Evropě prodávat, měla by pro ně platit stejná kritéria, jako pro evropské podnikatele. Podle Milana Štěcha, šéfa největší odborové centrály, by se Česko mělo aktivněji zasazovat o sblížení podnikatelských kritérií. Jinak hrozí, že asijské země budou vyvážet do Evropy svou chudobu, a to by nám prý neprospělo.

"Česká republika dnes přece jen není v Evropě tak bezmocná. Ostatně v Evropě i ve světě probíhá diskuse, že by do obchodních smluv - zejména na úrovni WTO - měly být zahrnuty tzv. sociální klausule. Podle nich by země, které nám dnes v textilní branži začínají hodně konkurovat, měly ctít alespoň minimálně ty úmluvy, ke kterým dospěl svět zhruba před osmdesáti lety, jako je dětská práce, občanské a odborové svobody, nějaké minimální ceny práce a garance životní úrovně. Pokud nebude v tomto nalezen určitý konsensus, vzniká nebezpečí, že s těmi nízkými cenami zboží různé kvality - máme na mysli asijské země - bude k nám do Evropy, do České republiky vyvážena určitá míra jejich chudoby. A to by přece Evropě, ani naší zemi neprospělo."

Podobná názor zastává i prezident Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Jan Prokop.

Foto: Evropská komise

"Problém je v tom, za jakých podmínek se ty výrobky vyrábějí a za jakých podmínek se do České republiky dovážejí. Největším problémem vlastně není liberalizace, ale praktiky, které uplatňují některé země Světové obchodní organizace. Jde především o kurs měny, přímé podpory a podobně. S tím se dá potom velmi obtížně bojovat."

Viceprezident Svazu průmyslu a obchodu Vratislav Kulhánek dokonce naznačuje, že Česko by se mělo postavit do čela odporu proti dumpingovým dovozům.

"Vybídli jsme vládu - a vláda to akceptovala- převzít jakousi vůdčí roli ve vytvoření evropské lobby, která by působila proti masovému dovozu textilních a oděvních produktů z některých zemí, tedy zejména z Číny a z Indie, protože to ohrožuje nejen český textilní průmysl, ale samozřejmě i bavorský, francouzský, italský, o polském a maďarském ani nemluvě."

Místopředseda vlády Martin Jahn připouští, že v Evropě vznikne v tomto ohledu nátlaková skupina.

Martin Jahn, foto: Autor

"Je potřeba to udělat tak, aby to bylo v souladu s principy Evropské unie. A nakonec i tzv. high-level group, což je pracovně diskusní skupina Evropské komise, doporučuje taková opatření hledat. Nyní jde o to sdružit státy nebo regiony, které jsou výrazně závislé na textilním průmyslu, a nalézt určitá řešení a dávat určitá doporučení Evropské komisi, jak se chovat v oblasti tarifních a netarifních opatření při obchodu s textilem."

Martin Jahn na druhé straně říká, že nemá smysl držet uměle nad vodou celý textilní sektor. Má smysl podporovat jen ty oblasti v odvětví, která mohou dlouhodobě přežít. Textilní průmysl zkrátka musí počítat s velkou restrukturalizací. Musí umět nabídnout něco jiného než asijská konkurence, jiný sortiment a zejména vysokou kvalitu. Mimo jiné to znamená, že některé české provozy už nebudou moci fungovat jen jako levná dílna pro západoevropské firmy. České podniky také věděly už od poloviny 90. let, že dojde k otevření trhu. Ty, co si to spočítaly a připravily se, mnohou obstát. Jak ale připomíná náměstek ministra průmyslu a obchodu Miroslav Somol, ke změně situace na textilním trhu dojde po 1. lednu rychle, pomoc státu se však může projevit až v dlouhodobějším horizontu.

"Stát má určité možnosti, jakým způsobem přispět k řešení situace v oblasti textilního a oděvního průmyslu. Rozhodně to ale nejsou opatření, která by nějakým způsobem razantně a rychle problém vyřešila. Můžeme poskytovat nejrůznější finanční podpory například v rámci programu strukturálních fondů Evropské unie. Nicméně nelze od státu očekávat razantní řešení, a to především v jakési rychlé ochraně trhu."

A to asi není moc dobrá zpráva pro mnohé textiláky. Některé podniky začaly propouštět už před několika měsíci. Po 1.lednu je prý ohroženo dalších zhruba 40 tisíc pracovních míst v textilním průmyslu, čili více než třetina pracovních míst v odvětví. Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach ale po dotazu Radia Praha neprojevil znepokojení.

"Nemyslím si, že by to mělo mít tyto dopady. Tato problematika se řeší i na úrovni Evropské komise, protože to není jenom problém České republiky. Myslím si tedy, že přijmeme patřičná opatření, abychom náš textilní a oděvní průmysl udrželi."