Česko je středoevropským rájem pro obchodní řetězce

Pokud uznáme tezi, že nakupování v hypermarketech a supermarketech patří k modernímu životnímu stylu, pak jsou Češi bezesporu nejprogresivnějším národem ve střední Evropě. Česko má také nejhustší síť hypermarketů v celém regionu. Na druhé straně jejich obliba roste na úkor tradičních obchodů. Více už se dozvíte v ekonomické rubrice, kterou připravil Zdeněk Vališ.

Z nedávno zveřejněné studie agentury ACNielsen vyplývá, že v Česku utrácí největší část svého rozpočtu za nákupy v hyper a supermarketech 70 procent lidí, zatímco třeba v Maďarsku je to 56 procent a v Polsku jen 35 procent. Ivan Rynda, vedoucí katedry sociální a kulturní ekologie na Univerzitě Karlově v tom ale nějaký pokrok nevidí.

"Nechápu, co je tady míněno tím pokrokem, protože bych rozlišil dva důvody, proč lidé hypermarkety navštěvují. Ten jeden sdílím. Já také rád nakupuji rychle a snadno a kdykoliv, třeba i večer. Jisté pohodlí to přinese. Myslím si ale, že tuto službu už hypermarket vlastně neumožňuje, protože jeho nabídka je tak obrovská, že mě naopak výběr paradoxně ztěžuje. Psychologové už dávno prokázali, že mnohost toho výběru, ve kterém se jaksi nedokážu najít, mě může i velmi silně stresovat. Ten druhý důvod to už je jen a jen adorace mnohosti. Oslnění podobné tomu, jako když se dívám na film z nejvyšších vrstev, který mě činí jakoby trochu spoluúčastníkem, jako bych trochu na ten život měl a mohl tak žít."

Kritici velkých nákupních center říkají, že jsou špatné z podstaty. Orientují nás na konzum, diktují, co budeme jíst, číst, poslouchat, oblékat. Život zákazníků trivializují a ze zaměstnanců dělají nekvalifikované automaty. Jsou ošklivé. Zboží zbytečně dovážejí zdaleka, nejsou tedy ekologické. A také likvidují drobné maloobchodníky. Zdeněk Jurečka, viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu se ale v tomto ohledu vyjadřuje opatrněji.

"Já bych ani neříkal, že ničí ty obchody. Je to zcela jiné konkurenční prostředí. Některé obchody menšího typu, které jsou dost flexibilní a dovedou přizpůsobit svou nabídku nějaké poptávce v daném regiónu, docela vzkvétají. Neřekl bych tedy, že hypermarkety přímo malé obchody ničí. Je to prostě jiné prostředí, než na jaké jsme byli zvyklí jako zákazníci i obchodníci."

To, že by velké zahraniční obchodní řetězce zničily český maloobchod, si nemyslí ani Ivo Mravinac z ministerstva průmyslu a obchodu.

"Stačí, když se podíváme jinam do Evropy. I když tam jsou řetězce, je jich velké množství, rozhodně víc než u nás, existují vedle nich i klasické obchody. Také se ukazuje, že v západní Evropě je už trh nasycený, nové hypermarkety se už téměř nestaví. Tady ještě pořád expandují, pořád je tady ještě pro ně prostor. A jestliže v západní Evropě malí podnikatelé neskončili, a nemají tam rozdílné podmínky, nečekám, že by tomu bylo jinak u nás."

Podle Mravinace neobstojí ani další častý argument, že hyper a supermarkety likvidují české výrobce, protože dovážejí hodně zboží z mateřských zemí.

"V otevřeném prostoru Evropy, v otevřené ekonomice je velmi těžké administrativně diktovat. My se musíme Evropě přizpůsobovat. Je to otázka konkurenceschopnosti, co která firma může nabídnout, je to také hnací motor pro všechny firmy. Já si nemyslím, že naše firmy jsou na tom tak špatně, aby byly vyhozeny z kola ven. Naopak, poslední sondy ukazují, že si i v rámci Evropy stojíme velmi dobře."

Není ale žádným tajemstvím, že mnozí čeští výrobci si stěžují na hodně nekorektní chování hyper a supermarketů v obchodních vztazích, které hraničí s arogancí. V tomto ohledu prý chce ministerstvo průmyslu a obchodu zjednat nápravu.

"To, že jsou v obchodních řetězcích nízké ceny je způsobeno také tím, že odběratelské vztahy jsou ze strany řetězců mnohdy za hranicí, řekněme, určité obchodní etiky. A tam je podle mě ještě prostor pro diskusi, jak dosáhnout zlepšení. Říká se, že legislativou je to dostatečně pokryto, ale já se domnívám, že ministerstvo do této oblasti ještě zaměří svou pozornost a že přece jenom bude muset dojít k nějakým změnám."

Nepodepsal se ale na určitých potížích českého maloobchodu a místních výrobců v uplynulém roce také trochu stát? Třeba tím, že byla snížena hranice obratu pro povinnost vést podvojné účetnictví a platby daně z přidané hodnoty? Ivo Mravinac to připouští.

"Tento krok možná nebyl podle některých analytiků úplně nezbytný. Je ale pravda, že se tím vytváří standardní, rovné ekonomické prostředí pravšechny. Stát, pokud se k tomuto kroku odhodlal, možná volí menší zlo. Na jednu stranu to někomu může přitížit, na druhou stranu stát také chrání sám sebe a tím vlastně i občany, že zamezuje finančním únikům."

Říká se, že jedno pracovní místo v hypermarketu zlikviduje půldruhého pracovního místa v maloobchodě. Z pohledu liberálního ekonoma by se to dalo nazvat zvyšováním produktivity. Na druhé straně lze namítnout, že zisky místních maloobchodníků jsou většinou reinvestovány nebo utraceny v Česku, zatímco zisky z obchodních řetězců se přelévají kamsi do zahraničí. Viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Zdeněk Jurečka to nepovažuje za zcela férové.

"Ta bezbřehá liberalizace, ke které došlo u nás a která nebyla nikde jinde v Evropě, umožnila naprosto bezprecedentní vstup zahraničních obchodních řetězců se všemi možnými výhodnými podmínkami, jaké vůbec mohly být. Domnívám se tedy, že takto zřízené řetězce by to měly částečně vracet tím, že budou reinvestovat svůj zisk tam, kde působí."

Ačkoli celkový růst tempa utrácení Čechů loni zpomalil, hypermarkety měly doslova žně. Desítka největších obchodních řetězců se za loňský rok může pochlubit zhruba desetiprocentním nárůstem tržeb. Ty jim stoupaly čtyřikrát rychlejším tempem než v celém českém maloobchodě.