Česko se rozloučilo s Václavem Havlem

Foto: ČTK

Minuta ticha, zvuk zvonů v kostelech po celém Česku, 21 dělostřeleckých salv z Petřína. Do posledního místa plná katedrála sv. Víta, davy lidí v jejím okolí. Tak začalo v pátek ve dvanáct hodin poslední rozloučení s prvním polistopadovým prezidentem Václavem Havlem. Zemřel v neděli ve spánku na své chalupě na Hrádečku na Trutnovsku. Byla s ním jeho manželka Dagmar a jedna z řádových sester, které se o něho staraly. Bylo mu 75 let.

Foto: ČTK
Pražské Václavské náměstí je zaplaveno květinami, fotografiemi a svíčkami. S prezidentem se přišly rozloučit tisíce lidí. Na státní pohřeb Václava Havla přicestovalo téměř padesát zahraničních delegací, mezi nimi 16 hlav států. Dalších více než 300 pozvánek rozeslala Havlova kancelář a rodina jeho přátelům.

S Václavem Havlem se lidé loučili celý týden. Nejdřív byla rakev s ostatky vystavena v odsvěceném kostele na Pražské křižovatce. Ve středu byla na lafetě děla a zahalena státní vlajkou převezena na Pražský hrad do Vladislavského sálu, kde byl Václav Havel poprvé zvolen prezidentem. Smuteční průvod provázelo na deset tisíc lidí. Pak čekali v dlouhé frontě.

Foto: ČTK
"Stálo nám to za to, protože jsme kvůli tomu přijeli. Jsme z Kobeřic u Opavy. - Nečekala jsem vůbec ve frontě. S těmi holemi mě odvedli dopředu. - Ty myšlenky, které Václav Havel prosazoval, dopadly na úrodnou půdu, protože kdyby lidé s těmi myšlenkami nesouzněli, tak by tady nestáli večer v zimě v několika set metrové frontě."

Někteří přinášeli růže, jiní zapálili svíčku. Bylo už krátce po 23. hodině. Dveře do Vladislavského sálu už měly být zavřené. S prezidentem se však stále chtěli rozloučit stovky lidí. Mezi nimi i olympijský vítěz z Nagana, Dominik Hašek.

"Myslím, že bylo pro lidi velice krásné, že měli tu možnost se s panem Havlem přijít rozloučit, poděkovat mu za to, co pro tenhle národ udělal."

Chvíli před půlnocí opustili sál poslední návštěvníci - skupinka francouzských přátel, kteří do České republiky přijeli jen kvůli rozloučení s Václavem Havlem.

Foto: ČTK
Na Václava Havla před pohřbem vzpomínala řada lidí, kteří se s ním v životě setkali. Mimo jiné i jeho mluvčí Ladislav Špaček. Za Václava Havla mluvil 11 let a podílí se i na večeru Pocta Václavu Havlovi v Lucerně. Jak řekl, Václav Havel velmi zvažoval, zda bude podruhé na úřad prezidenta kandidovat.

"On sám už nechtěl, protože cítil, že bude muset vzdorovat nemocem. Viděl, že politická scéna už není tak konsensuální, jako bývala dřív. Cítil, že ta politika hrubne, že už to není šálek jeho čaje. Nakonec rozhodl, že do toho půjde, ačkoliv si myslím, že od něj už to byla veliká oběť. Mohl si užívat života v novém manželství, mohl by cestovat po světě, měl všechno, co potřeboval, svět mu ležel u nohou a on navzdory tomu se rozhodl, že prožije dalších pět let na Hradě, kde je uzavřen, kde nemůže chodit s kamarády každý den na pivo. Řekl bych, že to byla asi jeho největší oběť té druhé fáze života."

Zleva Madeleine Albrightová, Bill Clinton a Hillary Clintonová, foto: ČTK
Svatovítská katedrála se začala zaplňovat smutečními hosty už dopoledne. Víc než hodinu před obřadem dorazil třeba pražský primátor, předseda Ústavního soudu či Havlovy spolupracovníci a umělci. V přední části chrámu před oltář, u něhož byla rakev zahalená vlajkou, usedla rodina a nejvýznamnější hosté. Do Prahy přicestovali světoví státníci, mimo jiné americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová s někdejším prezidentem Billem Clintonem a bývalou šéfkou diplomacie Madeleine Albrightovou. Na Ruzyň přilétala další letadla. Britská delegace s v čele premiérem Cameronem, polská delegace, ve které byl exprezident Lech Walesa, ve francouzském speciálu prezident Nicolas Sarkozy, ale i slavný herec Alain Delon, který se Havlem řadu let přátelil. Pohřbu se zúčastnil rovněž předseda Evropské komise José Barroso, slovenská delegace v čele s prezidentem Ivanem Gašparovičem a premiérkou Ivetou Radičovou. Už dříve dorazili smuteční hosté z Bulharska, Rumunska, Moldavska, Nizozemska, Belgie a Litvy. Šestnáct hlav cizích států, i představitelé evropské šlechty.

Liturgický průvod duchovních, foto: ČTK
"Dovolte mi, požádat vás, abychom se nyní spojili s celou českou zemí ve chvíli lidského mlčení a sklonili se tak před tajemstvím života a smrti pana prezidenta Václava Havla,"

zaznělo v úvodu smuteční mše a rozezněly se zvony. V úvodu obřadu v katedrále svatého Víta zazněl i text papeže Benedikta XVI.

"Pamatuji si, jak odvážně pan Havel bránil lidská práva v dobách, kdy byla lidu ve vaší zemi systematicky odpírána. Vzdávám poctu jeho vizionářskému vedení při vytváření nového demokratického zřízení po pádu předchozímu řežimu. Vzdávám díky Bohu za svobodu, které se nyní lidé v ČR těší,"

uvedl bývalý vatikánský velvyslanec Giovanni Coppa a dodal:

"Papež mě žádal, abych tlumočil, že vzpomíná na osobnost pana prezidenta Havla a vždycky jej obdivoval."

Poté přečetl text ze starozákonní knihy Job herec Josef Abrhám, který mimo jiné ztvárnil hlavní postavu v Havlově filmu Odcházení:

"Kéž by byla napsána má slova, kéž by byla vyryta do mědi, železným rydlem do olova, navěky vtesána do kamene."

Dominik Duka (vpředu druhý zprava), foto: ČTK
Arcibiskup Dominik Duka, který obřad celebroval, připomněl, že před 22 lety vstoupil do této katedrály Václav Havel jako nově zvolený prezident a zaznělo slavností Dvořákovo Te Deum, dnes zní Dvořákovo Requiem. Dodal, že celý týden vzdával český národ dík člověku, který ho s nástupem svobody reprezentoval.

"Jasně mi zní Václave tvoje slova, pronesená na uvítanou papeži Janu Pavlu II.: nevím, zda vím, co je to zázrak. Ale to, že jste tady, zázrak je. Celý životní příběh Václava Havla byl zázrak. Proti veškerému očekávání se splnily všechny jeho sny,"

řekl arcibiskup Duka a připomněl Havlovo životní krédo:

"Pravda a láska byly onou tužbou tvého srdce. Ty jsi v ně uvěřil a proti všemu, co tě historicky obklopovalo, jsi jim důvěřoval. To ti dodávalo odvahu i důvěru v budoucnost."

Václav Klaus a Dagmar Havlová, foto: ČTK
Arcibiskup vzpomněl i na dobu, kdy byl s Václavem Havlem ve vězení:

"Ve vězení jsme hrávali šachy, bylo to tvým skvělým nápadem použít tuto povolenou zábavu jako vhodnou chvíli pro to, abych odsloužil mši svatou. Tys možnou trochu myslel i na šachovnici mezi námi. Nyní už nemyslíš na velkou šachovnici světa a já zde sloužím zádušní mši za tebe. Jsem ti vděčný za vězeňské chvíle tehdy tam a za svobodu tady teď."

Prezident Václav Klaus připomněl, že odešel člověk, na kterého budeme vzpomínat s vděkem, úctou a respektem. Jak dodal v těchto dnech často zaznívalo slovo odešel:

"Což mnohým z nás zcela automaticky připomnělo poslední divadelní hru a film Václava Havla Odcházení. S Václavem Havlem nepochybně mnohé odchází, ale zároveň mnohé naopak i díky důslednosti jeho celoživotních postojů, neodchází."

Proto prezident Klaus připomněl to, co by s Václavem Havlem odejít nemělo. Jako třeba myšlenka, že svoboda je hodnotou, které stojí přinášet oběti a že za pravdu, je-li o ní člověk přesvědčen, má smysl podstoupit zápas i s osobními riziky. Neodchází myšlenka, že svobodu je snadné ztratit, když o ni nedostatečně pečujeme. Svoji vzpomínku na Václava Havla připojil i ministr zahraničí a v devadesátých letech jeho blízký spolupracovník Karel Schwarzenberg.

Karel Schwarzenberg, foto: ČTK
"Tento prastarý chrám je plný tisíce lidí, přesto mi tu mnozí chybí. Nejen ti, kteří už předešli Václava Havla, ale také ti, o kterých žádný protokol neví, ti občané, kteří ho podpořili. Jak v dobách minulého režimu, tak ti, kteří ho podpořili v jeho snažení v následných letech svobody. Ti, kteří pracovali pro Václava Havla, ho mezi sebou nazývali náčelníkem a bylo samozřejmé, že o něm takto mluvili třeba i rockeři v Trutnově. Náčelníkem byl z podstaty a nepotřeboval na to být prezidentem, či vykonávat nějakou jinou funkci. Stačilo, aby byl přítomen."

Madeleine Albrightová, foto: ČTK
Přítelkyní Havlových byla i bývalý americká ministryně zahraničí a česká rodačka Madeleine Albrightová.

"Jako vězeň konfrontoval své věznitele s pravdou, protože kolaboraci považoval za odpornou a naději za mocnější, než jakoukoliv zeď. Jako prezident vdechl nový život nejen této republice, ale také hluboce zakořeněným tradicím humanismu Komenského a Masaryka. Jako světoobčan vnášel světlo do míst nejhluvší temnoty a vytrvale nám připomínal, čím jsme si navzájem povinováni."