Česko v arbitrážním kole
České republice, jak známo, hrozí ve sporu s americkým podnikatelem Ronaldem Lauderem ohledně televize Nova nepředvídané a ohromné výdaje. Politikům a státním úředníkům se tak možná vymstí jistá bohorovnost, s jakou k celému případu přistupovali. Nicméně, jak uvádí Zdeněk Vališ, není vyloučeno, že republiku čekají ještě další nepříjemnosti.
Představa, že by měl český stát zaplatit společnosti CME Američana Ronalda Laudera za jeho spor o soukromou televizi Nova téměř 20 miliard korun je bezesporu otřesná. Jinak řečeno, každý český občan by musel vytáhnout ze své kapsy dva tisíce korun v podstatě za to, že televizní magnát Vladimír Železný udělal na Laudera dlouhý nos a odřízl ho od zisků z televize Nova. Američan tvrdí, že se mu to podařilo díky liknavosti českého státu, který nedokázal ochránit jeho investici. Stát nařčení odmítá a jednomyslně přijaté rozhodnutí londýnské arbitráže mu dává za pravdu.
Jenže teď je tady rozhodnutí arbitráže ze Stockholmu, které naopak uvádí, že stát způsobil Lauderovi újmu. Z hlediska obecné spravedlnosti se veřejnost stěží může smířit s tím, že vedle sebe existují dva vzájemně si odporující verdikty v naprosto stejné kauze. Navíc když český arbitr označil stockholmské jednání zbývajících dvou arbitrů, Američana a Švýcara za skandální a vznesl proti nim dokonce vážné obvinění, že se nejdříve dohodli na konečném výroku a teprve potom hledali argumenty proti Česku. Jejich jediným cílem prý bylo odsoudit Českou republiku.
Ať tak či onak, zdá se, že žehrání na nespravedlnost volající do nebe asi bude Čechům houby platná. Do jiného světla by se ale stát dostal, pokud připustí jinou pohromu, která se rýsuje na obzoru. U mezinárodní arbitráže může skončit současný vyhrocený spor o karlovarskou Becherovku. Jeho kořeny jsou navýsost trapné. Klausova vláda před čtyřmi roky vyvolala silné pohoršení, když bez ohledu na výsledky privatizační soutěže přiklepla Becherovku tzv. hradním kamarádům ze společnosti Salb. Rozhodnutí tenkrát v kabinetu protlačili ministři, které bychom dnes mohli nazvat čtyřkoaličními, ale tehdy byli někteří ještě členy ODS.
Vrtat se ale po letech v politickém pozadí případu už nemá cenu. Na nějakou nápravu je pozdě. Faktem je, že podle privatizační dohody měl stát letos prodat firmě Salb zbývajících skoro 60 procent akcií Becherovky. Firmu Salb mezitím stoprocentně ovládl jeden z původních tří vlastníků, francouzský koncern Pernord Ricard. Vláda ale před dvěma týdny nečekaně rozhodla, že nic prodávat nebude. Společnost Pernord Ricard totiž požadovala před podpisem kupní smlouvy záruky státu kvůli sporům o ochrannou známku, které s Becherovkou vede jeden obskurní český podnikatel.
Francouzům se nelze divit, že chtějí určitou záruku, když vidí nevýkonné české soudy, které ani za čtyři roky nedokázaly přes zřejmé blufování onoho podnikatele rozhodnout, čí jsou skutečně práva k výrobě becherovky. Postup české vlády se jim přirozeně vůbec nelíbí. Vždyť do Becherovky už investovali v uplynulých letech téměř miliardu korun. Vláda ale zatím trvá na svém a je dokonce ochotna celou privatizaci zrušit a vypsat na Becherovku novou soutěž.
To by ovšem znamenalo, že k politickému faulu, který se stal před čtyřmi roky, by přibyl jiný faul, neméně trapný a ostudný. Zvláště když Francouzi ukázali seriózní snahu nalézt velice přijatelné kompromisní řešení. Vláda se tedy pouští do dobrodružství, které se jí může šeredně vymstít. A potažmo na její postup mohou doplatit všichni občané.
