Česko v komentáři

Česká republika v kontextu irácké krize je námětem dnešního vydání pravidelné rubriky "Česko v komentáři". Publicistu Petra Holuba si pozval do studia Josef Kubeczka.

Česko v komentáři

V souvislosti s možným válečným konfliktem s Irákem se minulý víkend konaly na celém světě masové protiválečné demonstrace, kterých se zúčastnilo na deset milionů lidí. V Česku vyšly do ulic jen zhruba dva tisíce demonstrantů, z čehož navíc polovinu přitáhla akce svolána na pražské Václavské náměstí komunisty. Čím je, podle Vás, tak malý zájem způsoben?

"To je určitě způsobeno tím, že žádné pacifistické hnutí nemá v Česku velkou tradici a všechna byla zdiskreditována bývalým komunistickým režimem. Tady se tedy nějaká velká podpora očekávat nedá. Důležitou roli, podle mého názoru, hraje i to, že žádná z demokratických stran se nesnaží využít irácké krize k nějakému populismu, který by šel směrem k zachování míru, což je u těch populistů samozřejmě míněno frázovitě."

Do případné války v Iráku by se zřejmě v nějaké míře zapojili i čeští vojáci. Z toho plyne jednak možnost případných ztrát na životech, jednak eventualita odvetných teroristických akcí. Je na to, podle Vás, česká veřejnost připravena?

"Určitě není, ale je třeba připomenout, že na něco takového je vlastně velice těžké se připravit, protože válka s sebou přináší úplně jiné emoce, úplně se změní svět v očích všech, kteří se ji účastní. To se týká jak vojáků, tak občanů, kteří se s tím musí nějak konfrontovat. Já bych upozornil například na Ameriku, která má vypracovány velice podrobné rituály, jak se loučí vojáci s rodnou vlastí, jak jsou pohřbíváni v rakvi s americkou vlajkou, a tyto rituály pomáhají společnosti překonat ten ohromný šok, že země je ve válce. Česká republika tyto rituály připraveny nemá, a tak, pokud její vojáci skutečně nějak aktivně zasáhnou a třeba i zemřou, bude se s tím vyrovnávat velice těžko."

A jak vnímáte přístup českých politiků k irácké krizi? Na jedné straně poměrně razantní reakce Václava Havla, na straně druhé zprvu poněkud mlhavý přístup vlády a některých dalších politiků.

Vladimír Špidla a Cyril Svoboda v Bruselu, foto: ČTK

"Čeští politici jsou opatrní, což má samozřejmě jeden racionální důvod - jsme malá země, a tak se příliš netlačíme dopředu. Bohužel v tom je i špatná vlastnost - raději se k ničemu nevyjadřovat, aby mě někdo mocnější nevytahal za uši."

Česká republika je členem Severoatlantické aliance a stojí na prahu Evropské unie. Z obého pro nás plynou jisté závazky. Jak se, podle Vašeho názoru, měli naši představitelé vůči spojencům a partnerům od začátku zachovat, vezmeme-li v úvahu (přes zdánlivé sjednocení postojů) přece jen stále rozporné postoje jednotlivých členů obou institucí - hájit vlastní názor, strčit hlavu do písku nebo snad vyčkat, která strana bude mít navrch?

Jacques Chirac, foto: ČTK

"Já myslím, že čeští politici, při vší opatrnosti, se nechovají zase až tak úplně špatně. Je pravda, že jasně nezdefinovali svůj postoj k této otázce. Neřekli jasně, zda je pro ně důležitější politika samotné Ameriky, zda potřebují konsens v rámci Severoatlantické aliance a do jaké míry jsou ochotni být loajální k Evropské unii, pokud ta by se nějakým způsobem postavila kriticky k americké politice. Neříkají to úplně jasně. Z těch kroků, které dělá česká reprezentace a koneckonců reprezentace všech kandidátských zemí Evropské unie, je vidět, že skutečnou prioritou nejsou vztahy k unii, nejsou vztahy k NATO, ale vztahy k samotné Americe."

A tady se dostáváme k závěrečné obecnější otázce. Co pro Českou republiku, podle Vás, znamená nová německo-francouzská osa a jak lze u nás vnímat tento trend z historického hlediska?

foto: ČTK

"Německo-francouzská osa je samozřejmě nesmírně významná pro Evropskou unii a pro Čechy je také nesmírně významné vycházet s oběma těmito zeměmi velice dobře. Češi si ale velice dobře pamatují třicátá léta a jakýkoli současný diplomatický konflikt s Německem nebo s Francií tuto vzpomínku znovu oživí. A Češi při tom vždy zareagují tak, jak nakonec reagují i dnes, to znamená raději se spolehnou na podporu Ameriky a ten distanc vůči ose Berlín-Paříž si uchovají. Je velice zvláštní, že francouzský prezident Jacques Chirac si tohle neuvědomuje a vystartoval s takovým velice arogantním projevem na adresu všech kandidátských zemí. Češi si přitom určitě uvědomili, jak to bylo v těch třicátých letech, kdy se na mnoha mezinárodních konferencích jednalo o situaci v Evropě a Češi byli jední z těch, kteří do těch jednání nebyli zváni. Jestliže dnes explicitně řekne prezident Chirac, že Češi se mají přizpůsobit politice Evropské unie a nejsou do toho rozhodovacího procesu přizváni, tak to opravdu je nejhorší tradice evropské politiky a myslím si, že česká reprezentace si to pamatuje. Teď je otázka, do jaké míry razantně bude chtít reagovat. Asi příliš razantně ne, ale aspoň doufám, že ten její postoj bude pevný, byť nevyslovený."

Hostem rubriky Česko v komentáři byl publicista Petr Holub.