Česku chybí nepolitičtí úředníci

r_2100x1400_radio_praha.png

Do Evropské unie chce Česko vstoupit se vzdělanějšími a lépe placenými úředníky, kteří nebudou pod vlivem politiků. Umožnit to má zákon o státní službě, který v úterý tou nejtěsnější většinou schválila Poslanecká sněmovna. Jak uvádí Zdeněk Vališ, pro mnohé politiky nebylo vůbec jednoduché překonat apriorní nedůvěru k úřednickému stavu.

Po pravdě řečeno, reformátorům ze začátku devadesátých let se nelze zase tak moc divit, že jim při vyslovení slova byrokrat naskakovala husí kůže. právě na rozbujelém úředním aparátu, který svazoval veškeré individuální aktivity a kontroloval život občana od kolébky až do hrobu, byl vlastně založen celý minulý režim. Ovšem ani pohled na byrokratický aparát fungující v zemích západní Evropy nebudil u reformátorů žádné nadšení a touhu po automatickém kopírování.

Na druhé straně samozřejmě nelze pochybovat o tom, že výtky unie vůči fungování české státní správy jsou opodstatněné. A všichni čeští politici se také v obecné rovině shodnou v názoru, že má-li stát spolehlivě fungovat, potřebuje nejen váženého prezidenta, činorodý parlament a výkonnou vládu, ale také kvalifikované úřednictvo. Jakési byrokratické jádro státu, zajišťující jeho životně důležité funkce.

Jak má ovšem takový konkrétní úředník vypadat, jaké má být jeho postavení, o tom se vedou už léta ostré spory. V době vlád Václava Klause dosavadní stav víceméně všem vyhovoval. Všechny vládní strany mohly v klidu obsazovat ministerstva a další státní úřady svými straníky, což vzhledem k vytváření nové státní struktury po rozdělení československé federace chvíli trvalo. V té době byl také zákon o státní službě tématem jen pro pár spravedlivých a opoziční sociální demokraty. Některým politikům se navíc scvrkl jen na fenomén tzv. definitivy. Děsila je představa, že by se kdejaký úředník měl stát doživotním zaměstnancem státu, že uzavřený kariérní přístup neumožní konkurenci zvenčí, popřípadě zeštíhlení státní správy.

Další vleklé spory se třeba vedly o to, zda, popřípadě jak zabudovat služebního zákona ustanovení lustračního zákona. Politici měli zkrátka stovky výmluv. Tuzemští pozorovatelé považují vesměs za hlavní problém to, že státní správa je zpolitizovaná a že v tomto ohledu vlastně funguje téměř na stejném principu jako za minulého režimu. Senátor Edvard Outrata, který během svého pobytu v Kanadě pracoval řadu let ve vysokých státních funkcích, říká, že místo toho, abychom si už deset pěstovali odborníky na řízení státní správy, trpěli jsme, aby nejen do čela státních institucí, ale i do pozic různých sekčních šéfů, ředitelů odborů i nižších postů byli jmenováni lidé na základě politických, a dokonce i pouze osobních preferencí.

Vedle zpolitizování vidí mnozí pozorovatelé další problém státní správy v jejím resortismu. Úředníci prostě nejsou schopni spolu komunikovat v horizontální rovině. Jistý zahraniční odborník prý zděšeně konstatoval, že mu čeští ministerští úředníci připomínají spíše členy bojujících klanů, než příslušníky jedné státní správy. Možná je to způsobeno právě tím, že jednotliví úředníci bojují spíše za různé stranické zájmy, takže jsme vlastně opět u problému zpolitizované státní správy. S oběma jevy, tedy zpolitizováním a resortismem, je jistě možné se setkat v určité míře i v zavedených demokraciích. Jenže v Česku je absence jasného služebního zákona pociťována ještě v jiném ohledu.

Stát jako zaměstnavatel totiž nemá žádný prostředek, aby ocenil, jak ten který jeho zaměstnanec pracuje. Při odměňování, trestání či povyšování se tak stát musí řídit celkem náhodnou souhrou pocitů několika málo lidí. Zatímco v dalších kandidátských zemích na členství v Evropské unii už zákon o státní službě dávno funguje, Česku musí Brusel neustále připomínat, že bez zákona, který by učinil české úředníky výkonnými, loajálními ke státu a politicky nezávislými, prostě do unie nemůže vkročit. Skutečností zůstává, že pro zákon, který má státní správu odpolitizovat, hlasovali v úterý ve sněmovně sociální demokraté. lidovci a unionisté. Proti byla ODS a komunisté.