Český med je záruka kvality

Bájný praotec Čech, jak známe z Kosmovy kroniky, nalákal svůj lid do dnešní střední Evropy na hojnost mléka a strdí, což není nic jiného než med. Když tedy vezmeme kronikářovo tvrzení doslova, onen včelí produkt se vlastně zasloužil o pozdější vznik českého státu. Měli bychom ho velebit a měl by být také naší jakousi vizitkou. Odborníci tvrdí, že med vyprodukovaný českými včelaři, patří v Evropě skutečně mezi nejžádanější zahraniční medy. Znamená to zároveň, že české a moravské včelařství zůstává stále na vysoké úrovni, i když ...Více už se ale dozvíme z ekonomické rubriky, kterou připravil Zdeněk Vališ.

Český med je záruka kvality

Robert Šmied, foto: Autor

Česká republika spolu se Španělskem patří mezi jediné dvě evropské země, kde se vyrobí více medu než se spotřebuje. Není to kvůli vysokému počtu včelstev u nás, ale proto, že dnešní Češi medu moc neholdují. Zatímco Švýcaři a Němci zkonzumují v průměru téměř jeden a půl kilogramu medu ročně na osobu, v Česku je spotřeba pouze 0,5 kg. Přes polovinu produkce českého medu je proto nutné uplatnit na zahraničních trzích. Naštěstí, jak podotýká místopředseda Českého svazu včelařů Robert Šmied, to není problém. O český med se postará burza v Brémách.

"Na trhu je ten nejkrásnější, skutečně kvalitní český med, který nám Evropa závidí. A Evropa ho vykoupí. V podstatě veškerou produkci medu, která je v České republice podle snůškových poměrů šest až osm tisíc tun, jsou Brémy připraveny vykoupit."

Čeští včelaři mohou nabídnout Evropě všechny hlavní druhy medu, od květových přes smíšené až po medovicové lesní medy. Evropu ale především zajímá kvalita, obsah biologicky aktivních látek a dále fyzikálně-chemické parametry, jako je obsah vody, obsah jednoduchých cukrů, obsah ukazatele přehřátí apod. Tuzemský med je ale žádaný i proto, že v něm není sebemenší stopa po antibiotiku. V Česku je totiž zakázáno léčit včelstva antibiotiky. Třeba takový obávaný včelí mor se u nás léčí radikálně - včelstvo i s úlem se spálí. Český svaz včelařů si je samozřejmě vědom vysoké kvality tuzemského medu, a proto inicioval tvorbu normy "Český med".

"Její fyzikálně-chemické parametry a chuťové parametry spojené s medem jsou vesměs přísnější než jsou příslušné normy Evropské unie. Český včelař, který je ve Svazu, má samozřejmě povinnosti, ale má také nádherné právo. Každý včelař, jehož med vyhoví podmínkám normy Český med, smí užívat ochrannou známku Český med. Ta je v několika variantách. Nejznámější je ta s včelou na buňce, nádherná je také historická ochranná známka, které říkáme zkráceně medvědi, dva medvědi stojící proti sobě a držící znak Svazu. Včelař, který známku použije, dodává do tržní sítě nebo k tzv. prodeji ze dvora ten nejkvalitnější český med."

Na českém trhu se samozřejmě objevují také medy dovozové z exotických krajin. Zpracovatelé a obchodníci kalkulují s nízkou cenou těchto medů. Zákazník ale v těchto případech kupuje třeba směs argentinského, čínského či jihoafrického medu, občas smíchaného ještě s českým medem a vůbec neví, jaký podíl těchto medů je. Včelaři také tvrdí, že zatímco není znám případ, kdy by byl český med falšován, u dovozových medů je takových případů dost. Falšuje se především hydrolyzáty škrobu. Ten se rozloží na jednoduché cukry a vznikne sirup velmi podobný medu. Med to ale není ani náhodou. A co proti tomu mohou dělat čeští včelaři?

"Bráníme se velmi intenzivně ve spolupráci s ministerstvem zemědělství a Státní veterinární správou nebo Státní zemědělskou potravinářskou inspekcí. Oni dostávají podněty od včelařů. Ti jsou si vědomi toho nebezpečí, které tady je z titulu dovozu méně kvalitních medů, a na nedostatky upozorňují."

Říká se, že každá kulturní společnost včelařství nějakým způsobem podporuje. Ostatně už Marie Terezie vydala patent, podle kterého byli včelaři osvobozeni od placení daní a krádeže včelstev se přísně trestaly. Dnes podporuje český stát včelaře především formou tzv. ekologické prémie. Včelařství totiž neznamená jenom med a ostatní včelí produkty. Včely mají nezastupitelnou úlohu v přírodě jako opylovači kulturních i planě rostoucích rostlin. Odborníci prý spočítali, že každé včelstvo přináší pro naši zemi ročně "přírodní výnos" v hodnotě asi 40 tisíc korun. Ke cti českým poslancům budiž řečeno, že dokáží projevit i ekologické cítění. Bez velkých cavyků schválili pro včelaře i mimořádnou dotaci na obnovu včelstev po katastrofickém úhynu včel, ke kterému došlo před dvěma roky téměř v celé Evropě. Podle Roberta Šmieda šlo o významnou dotaci.

"I když se občas diskutuje o tom, jak se někteří poslanci věnují některým věcem, tentokrát v průřezu politickým spektrem došlo k vzácné shodě v tom, že tato dotace by měla být vyplacena. Závidí nám ji celá Evropa. Byla to dotace účelově vázaná na obnovu a s výjimkou některých německých zemí na ní včelaři ostatních států unie nedosáhli, i když o ní hodně usilovali."

Po pravdě řečeno, za nějaký čas možná budou muset poslanci začít přemýšlet i o dalším dotačním titulu pro včelaře, který by doplnil už vyplácené ekologické prémie. Český svaz včelařů dnes sdružuje na 50 tisíc včelařů, kteří obhospodařují kolem 500 tisíc včelstev. To je skoro o polovinu méně než v roce 1990. Včelařství je podnikání i hobby. Koníček je to ale dost drahý. A jak říká Robert Šmied, dnešní mladí už o něj nejeví příliš velký zájem.

"Průměrný věk našeho včelaře je více než 60 let. Včelaři odcházejí, tedy fyzicky. A jejich noví nástupci se velmi těžko hledají. Je to prostě záležitost ekonomická, jinými slovy finančně velmi náročná."