Český New York. Stále měl své osobnosti a místa, kde se Češi setkávali
Český New York je název Nové knihy historika Martina Nekoly. Mezi Čechy, kteří přijeli do New Yorku, byla i jeho prababička.
Výzkum Martina Nekoly trval několik let a největší poklady objevil v zapadlých archivech. Když knihu Český New York otevřete, dočtete se v úvodu, že poprvé navštívil New York roce 1995, kdy ho tatínek jako tenisový trenér vzal na US Open.
Jak jste se od sportu dostal ke krajanům?
"Já jsem historik a politolog a věnuji se Čechům v zahraničí. Krajanská komunita v New Yorku je historicky významná, ale přišlo mi, že je stále málo zpracovaná. Uvádí se, že tam po první světové válce žilo 41 tisíc Čechů a se Slováky asi 50 tisíc. Přišlo mi líto, že o tom není nějaká souhrnná studie, tak jsem se do toho pustil. Trvalo to pět let, dal jsem dohromady i spoustu fotografií a knížka je na světě."
Určitě to znamenalo mnoho času v různých archivech.
"Já mám výhodu, že se do New Yorku rád vracím i třikrát do roka. Vždyky jsem si vyčlenil den či dva, abych zašel do malého místního archivu, kde na mě většinou vypadly ty největší poklady, staré fotografie, staré české knihy, třeba zpěvníky, různé zborníky."
Jak vypadal příjezd prvních Čechů za velkou louži? Co prvního uviděli?
"Především se konečně nadechli čerstvého vzruchu, protože cesta lodí na přelomu 19. a 20. století trvala dva či tři týdny. Většina našich krajanů měla hluboko do kapsy, takže si kupovala tu nejlevnější třetí třídu v podpalubí, kde to rozhodně nebyl žádný med. Když v New Yorku vystoupili, tak se museli registrovat a projít lékařskou prohlídkou. Pokud měli třeba tuberkulózu, tak byli odděleni a internování na Ellis Islandu na dohled od New Yorku, kde museli strávit nějaký čas, dokud se nevyléčili. Pokud neměli řádný problém, tak se před nimi otevřely neomezené možnosti.
"Hodně z nich zůstalo v New Yorku, protože tam od 70. let 19. století žila stále rostoucí česká komunita. Proto ten nový přistěhovalec, který neuměl slovo anglicky, šel do české čtvrti a tam vždycky nějakou práci našel. Tovární dělníci byli neustále žádaní. Hodně Čechů začalo jako doutníkáři. To je taková zajímavost. V New Yorku začali už od 60. let 19. století působit doutníkáři z Kutnohorska. Zvali si je místní výrobci doutníků a cigaret. Byla to sice málo placená, ale asi nejméně náročná práce, takže spousta českých rodin včetně dětí pracovali jako baliči doutníků a postupně se vypracovávali na lepší pozice."
Kde se v New Yorku nejvíc Češi usazovali?
"Byla to čtyři místa. Hlavním srdcem českého New Yorku je sousedství Upper East Side okolo 73. ulice, kde je Česká národní budova. V okolních ulicích je celá řada významných míst spjatých s českou historií. Je tam kostel Jana Husa, jsou tam dvě Sokolovny, byla tam knihovna, která byla plná českých výtisků. Druhým místem byla čtvrť Astoria, kde dnes sídlí legendární pivnice Beer Garden, kam se v létě vyjde až 1000 lidí. Češi tam měli celou řadu živností, obchůdků, restaurací a tak dále. Ve čtvrti Queens byla osada Winfield, která se dnes už jmenuje jinak, ale tam se ve 30. a 40. letech koncentrovala řada Čechů a také tam byla národní budova. A posledním místem, to bylo jen pár ulic, byl Marazín. Češi tak překřtili čtvrť v Jižním Bronxu. Tam byli ti doutníkáři."
Když se podíváme na obal knihy, tak na zadní straně najdeme fotografii několika dívek. Jednou z nich je vaše prababička, která do New Yorku odjela taky, i když tam nezůstala. Jaký je váš rodinný příběh?
"Je to prababička Anička Běláková ze Zlínska. V patnácti letech v roce 1913 odjela za svojí starší sestrou do Ameriky, která už tam nějaký čas žila a potřebovala pomocnici do domácnosti. V takové mladické nerozvážnosti řekla, no tak já do té Ameriky pojedu. Už v Hamburku jí došlo, že je to asi špatný nápad, tak se rozplakala, ale už nebylo cesty zpět, takže opravdu do té Ameriky odjela. Strávila tam devět let. Pracovala jako pomocnice v domácnosti, potom v hotelu, jako uklízečka. Naučila se v Americe žít, naučila se perfektně anglicky. V roce 1921 měla dovolenou, tak odjela zpět domů. Ale jak už to tak bývá, šla na zábavu, tam potkala mého pradědečka a už se do Ameriky nevrátila."
Zmínil jste se, že v archivech v malých městečkách jste našel největší poklady. Můžete vzpomenout na nějaký příběh, který vás tam zaujal?
"Asi 2,5 hodiny od New Yorku je osada na Long Islandu je osada Bohemia. Ta byla založena v roce 1855 českými přistěhovalci, jako jediná zemědělská osada v celém státě New York. Ještě dnes, když tam projedete, tak jako první vás zaujme obrovská socha Mistra Jana Husa, která se tyčí nad vesnicí. Je tam velký český hřbitov, české muzeum, do kterého když vejdete, tak vám spadne brada. Najednou se na vás začnou smát ze starých fotografií naši krajané, je tam spousta krojů, porcelánu, zpěvníky. Je tam expozice, jak vypadaly původní příbytky našich Čechů, jak vypadala stodola a statek, který si tam založili. To všechno je udržováno v chodu takovou skupinkou nadšenců, kteří už jsou důchodového věku, ale mají české kořeny. Rád se tam vracím, protože na mě dýchne patos a melancholie po tom, jak vypadaly Čechy dřív, jak potom krajané žili v Americe. Opravdu si sebou vzali část české kultury a zvyků i za oceán."
Co přinesli Češi New Yorku dejme tomu v gastronomii?
"Tam byla celá řada význačných restaurací. Určitě vzpomenu na Jaroslava Vašatu, který měl v Praze restauraci v Obecním domě. Po únoru 1948 odešel do Ameriky a založil si Vašata Restaurant na Manhattanu. Stýkala se tam celá řada významných osobností. Chodil tam Ferdinand Peroutka, Jiří Voskovec, Miloš Forman a tak dále. Potom vzpomenu na Áju Vrzáňovou, známou krasobruslařku. Po roce 1948 se usídlila v Americe, vzala si Čecha, který se věnoval gastronomickému byznysu. Společně si otevřeli restauraci s několika pobočkami. Největší specialitou byla kachna se zelím a knedlíkem. I newyorská honorace na to pravidelně chodila. Kachna se zelím byla nejoblíbenějším jídlem i pro realitního magnáta Donalda Trumpa."
Kteří Češi v New Yorku patří k nejznámějším?
"Působil tam hudební skladatel Rudolf Friml. Dnes je málo známý, ale dobyl Broadway. Skládal rytmické melodie, takže v několika hrách na Broadwayi se díky tomu stal známý. Pak se přesunul do Hollywoodu, ale jeho newyorské období je velmi významné. Byla tam pěvkyně Jarmila Novotná, musíme připomenout i Emmu Destinovou, protože několik let působila v Metropolitní opeře. Byla tam celá řada sportovců, kteří tam emigrovali, například Josef Maleček, legendární fotbalista, hokejista a tenista. Později působil jako redaktor sportovního vysílání Radia Svobodná Evropa. A pak pochopitelně lidé, kteří odešli do Americky po roce 1948 - Ferdinand Peroutka, Ivan Herben, Jan Stránský, Pavel Tigrid tam určitou dobu působil. Český New York, jak se vyvíjel v průběhu desetiletí, měl vždy své osobnosti, téma a místa, kde se lidé setkávali. Proto jsem se i v té knize snažil postihnout celou historii od poloviny 19. století až dodnes."
Máte mezi Čechy v New Yorku přátele a známé?
"Samozřejmě. Já úzce spolupracuji s Českou národní budovou (Bohemian Benevolent and Literary Association), která tam pořádá kulturní večery, výstavy a koncerty. Už jsme se dohodli, že až se svět stane trošku normálním, tak bych tam mohl knihu slavnostně pokřtít a představit."
Co vaše část rodiny, která v New Yorku zůstala? Sestra vaší praprababičky.
"Ona nakonec zemřela ve velice mladém věku. Její muž se znovu oženil. Pak se jeho stopy vytrácejí, takže nevím. Ale bratr mého prapradědečka z otcovy strany, jakýsi Nekola z obce Žákava u Plzně také kolem roku 1860 odešel do Ameriky a po jeho stopách stále pátrám. Už jsem našel několik Nekolů po Spojených státech, tak si s nimi dopisuji a dáváme dohromady naše rodokmeny, jestli to náhodou není stejný předek."
