Český olympijský outfit patřil k nejodvážnějším. Návrhář Milan Jaroš se inspiroval grafikem Preissigem
Internetový e-shop hlásí vyprodáno. Řeč je o svetrech z olympijské kolekce českého týmu. Potvrdilo se tak staré přísloví, že doma není nikdo prorokem. Zatímco v Česku se množily kritiky, ve světě kolekce z veselých barev bodovala.
BBC zahrnula českou nástupovou kolekci jako jedinou do nejzajímavějších momentů celého slavnostního zahájení, hned vedle vystoupení zpěvačky Mariah Carey nebo vzpomínky na italského návrháře Giorgia Armaniho. Čeští sportovci měli podle britského webu „nejvíc poutavý outfit". Autorem návrhu je Milan Jaroš, který se inspiroval grafikem Vojtěchem Preissigem. Sám měl z nástupu českých sportovců dobrý dojem.
"Musím říct, že můj dojem bylo naprosté nadšení, protože když jsem viděl, já nevím kolikátou uniformu nebo kolikátý nástup sportovců, tak mně přišlo, že většina těch států vypadala, jako když si koupili bundy někde ve výprodeji, upřímně řečeno. Dost jich vsadilo na to, že od jisté renomované firmy si nechali udělat své oblečení, což znamenalo, že se lišili akorát barvou a nápisem, a nic zajímavého tam nebylo. Samozřejmě, že byly určité exotické věci a určité momenty, kdy třeba ta americká kolekce je založená na dokonalých materiálech, a na vybraném střihu. Ta naše mně přišla skvělá v tom, že sportovci se v tom zřejmě cítili dobře, takže při tom nástupu předváděli kousky, které měly rozveselit publikum a navodit dobrou náladu."
Inspiroval se Preissigovým písmem
Splnil se tak předpoklad, že sportovci budou vidět, a síla kolekce vynikla, když jich bylo víc pohromadě. A proč si autor návrhu vybral právě příběh grafika Vojtěcha Preissiga, který zemřel v koncentračním táboře? Po střední škole totiž dělal obálku pro jedno nakladatelství a redaktor měl na zdi velkou tabulku písma, jak ho dělal Preissig. Od té doby se zajímal o jeho tvorbu i příběh. Zjistil, že působil ve Francii u Alfonse Muchy, později přesídlil na americké univerzity.
"Vzpomněl jsem si, že Preissig, když navrhoval písmo, tak součástí všech abeced byly takové malé značky, které se v dřívější sazbě a typografii používaly jako ornamenty mezi řádky. Našel jsem asi pět takových malých prvků. Zjistil jsem, že když se zvětší každý z nich zvlášť, tak je úplně úžasný, že to jsou naprosto svébytné umělecké znaky, které se dají používat i v tom velkým zvětšení. Já jsem původně dělal mnoho návrhů. Měl jsem ale jednu skicu skejťáka, který na sobě měl tři ty obrovské značky. To bylo základem pro další práci. Měl bych vyzdvihnout jméno Anežky Bereckové, která dělala design těch oděvů, a která s tím začala zacházet naprosto přirozeně a taky asi vzhledem ke svému věku byla trošku odvážnější než já, a vznikla z toho tato kolekce."
Nápad české designérky Anežky Bereckové oceňuje i sportovní stránka webu USA Today, která také zahrnula českou nástupovou kolekci do výběru těch nejlepších. Přiřadila jí kategorii „nejvíc odvážný, nekonvenční". Oceňuje právě kombinaci motivů českého grafického designéra Vojtěcha Preissiga s retro prvky jako vzpomínku na olympiádu v Cortině d'Ampezzo v roce 1956. Stejně tak slavný módní magazín Vanity Fair. Česká kolekce se dostala do výběru 5 nejlepších, spolu se Spojenými státy, Brazílií, Mongolskem a Itálií. Právě tyto čtyři státy jsou redakcemi napříč světem nejčastěji zmiňovány jako nejlépe oblečené.
Modrá i žlutá jsou na velkém státním znaku
V Česku se s kritikou setkávaly barvy, které lidem připomínaly spíše německou než českou vlajku. Nebyla to však černá barva, ale tmavě modrá. A také žlutá je na velkém státním znaku, kde symbolizuje Slezsko. Milan Jaroš trval na tom, aby sportovci měli i dlouhou šálu.
"Anežka skvěle zvolila to, že sportovcům dala krátké kalhoty, ale v podobě toho, co nosí hokejisti. Ten hlavní nástup se odehrává v Miláně, kde je teplo. Proto jsme se rozhodli, že základem nebude bunda, ale svetr. Ten svetr měl být takový volný ležérní, což on je. Výrazně barevný, doplněný ještě čepicí, která je taková kultovní, říká se jí Raškovka podle slavného českého skokana Rašky."
Milan Jaroš vytvořil i další oblečení pro předchozí olympiády.
"Vždycky se snažím, aby to mělo nějaký podtext. Třeba do Brazílie to byla kolekce, na které byla figurka Emila Zátopka, protože měl ten rok také výročí. Byla to figurka z kartičky, kterou s Danou Zátopkovou podepisoval v knihkupectvích. Kartička vypadá tak, že Dana Zátopka honí s oštěpem. Údajně každý kreslil svou figurku. Já jsem z toho odpreparoval paní Zátopkovou. Ona to nesla s úsměvem. První kolekce, kterou jsem dělal na motivy Kupkova obrazu Dvojbarevná fuga, vznikla naprosto spontánně, protože ten obraz je jakoby v pohybu. Myslím, že byla přijímaná asi nejlíp z těch kolekcí, které byly. To byla olympiáda v Londýně. Bylo to vlastně poprvé, co se ty vzory dělaly na nějaké motivy inspirované českým uměním nebo nějakým příběhem jako je Emil Zátopek."
