Český stát pomáhá našim krajanům v rumunském Banátu
Pomoc našim krajanům v rumunském Banátu - takové je téma dnešní krajanské rubriky. A jako každý týden, i tentokrát ji připravila Milena Štráfeldová:
Český stát ale pomáhá našim krajanům v rumunském Banátu i jinak. Do banátských škol jsou podle Zdeňka Lyčky vysíláni čeští učitelé - nyní tu působí celkem tři - vozí se sem učebnice i školní pomůcky a sama jsem při své nedávné návštěvě v rumunském Banátu viděla v jednom z venkovských stavení takový výběr českých knih, za který by se nemusela stydět žádná zdejší rodinná knihovna.
dodává Zdeněk Lyčka z ministerstva zahraničí. To v Rumunsku spolupracuje i se společností Člověk v tísni, která krajanským komunitám pomáhá při jednání s místními úřady a navazování kontaktů rumunských podnikatelů s českými firmami.
"Podařilo se nám například na Gerníku rozjet firmu Bobintronic, která manufakturně zpracovává součástky, dovezené z České republiky. Tyto součástky jsou přetvářeny na drobné elektronické vodiče, které se zase zpětně prodávají v České republice. Tato firma v současné době zaměstnává na Gerníku 17 osob a v příštím roce se plánuje její rozšíření, kdy by měla zaměstnávat až padesát lidí."
Podle Zdeňka Lyčky je to poprvé, co práce přišla za lidmi do hor a kdy oni sami nemusejí za prací do údolí, nebo přímo do dolů pod zem.
"Asi sto, možná i víc."
V kterých letech sem začali přicházet první Češi z Banátu?
"V roce 1990."
A kolik lidí se tak v Mitasce vystřídalo?
"Asi padesát."
A zůstávají tady, nebo se vracejí domů?
"Ne, našli si tu rodiny a stěhují se jinam, třeba do Plzně nebo Chebu."
A vy tady chcete zůstat?
"Ano."
A jak se vám tu líbí?
"Docela ano, je to lepší než v Rumunsku."
Já jsem navštívila nedávno Bígr a Svatou Helenu a viděla jsem, že tam zrovna nejlehčí život, tak celkem chápu, že asi většina mladých lidí se chystá spíš přestěhovat do Česka. Ovšem tady na setkání také zaznělo, že by se naši krajané v Rumunsku mohli trošku zamyslet nad tím, jak by sami mohli prospět těm svým českým vesnicím. Myslíte si, že ty vesnice mají nějakou budoucnost, nebo že během jedné dvou generací tam krajanský život skončí?
"Asi ano, ti starší tam zůstanou, ale ti mladší jdou všichni do Čech."
A je ten odchod hromadný ze všech českých obcí, nebo jenom z Gerníku?
"Asi ze všech větších obcí, jako jsou Svatá Helena, Bígr, Gerník, jdou všichni mladší do Čech, jen ti staří tam zůstanou."
A vycházejí vám české úřady vstříc s trvalým pobytem, případně s občanstvím?
"To nevím."
Jakou vy osobně máte zkušenost se získáním trvalého pobytu? Máte tady trvalý pobyt?
"Ano, mám trvalý pobyt."
A získal jste ho lehce, nebo jste měl potíže?
"Když jsem žádal já, tak to šlo, ale později to bylo těžší, šlo to hůř a hůř."
Za jakých podmínek můžete dostat občanství?
"Musíme tu mít pět let trvalý pobyt a pak si můžeme o české občanství zažádat."
A má už hodně našich krajanů z Rumunska, kteří tu pracují, naše občanství?
"Jsou takoví, kteří je mají, jsou jich ale jen desítky."
Budete o ně usilovat?
"Asi ano."
O zajímavém nápadu, jak konkrétně pomoci našim krajanům v rumunském Banátu, jsem si nedávno povídala s Margit Coufalovou z plzeňské Diecézní charity. Margit pracuje v poradně pro migranty a uprchlíky a zde také vznikl projekt zdravotnické pomoci. Plzeňská charita chce dlouhodobě nemocným obyvatelům českých vesnic v Banátu dodávat léky.
"Netýkalo by se to akutních stavů, týkalo by se to jenom těch pacientů, kteří dlouhodobě užívají nějaké léky a jsou ve špatné sociální situaci, nejsou schopni si je zaplatit. Máme vytypované dva lidi, kteří by měli v českých vesnicích provést jakýsi monitoring, zjistit, na jaké choroby ti lidé trpí, jaké léky dlouhodobě užívají, a potom se s tím bude dál pracovat."
To byl jen velmi stručný výčet pomoci, kterou Česká republika v současné době poskytuje jedné z nejstarších, a přitom nejkompaktnějších krajanských komunit ve světě - Čechům v rumunském Banátu. Na závěr si poslechněte, jak si tam dodnes zpívají. Na slyšenou opět za týden se těší Milena Štráfeldová:
