Špidla se setkal s krajany v Rumunsku

Hlavním tématem druhého dne návštěvy českého premiéra Vladimíra Špidly v Rumunsku byli krajané. Ministerský předseda se setkal s jejich zástupci, vyslechl si jejich mnohdy kritické připomínky na účet metropole, na českém velvyslanectví předal cenu významnému překladateli české literatury a těsně před odjezdem do Makedonie se zúčastnil vernisáže výstavy "Rumunští Češi". Herbert Brynda se v Bukurešti zajímal především o postavení české komunity...

Špidla se setkal s krajany v Rumunsku

Vladimír Špidla v Rumunsku, foto: ČTK

Česká a slovenská krajanská komunita v Rumunsku patřila vždy mezi nejhomogennější a početně nejsilnější české diaspory v Evropě. A co je hlavní, už více než 150 let si udržuje velmi blízký vztah k domovině. Čechů v Rumunsku ovšem valem ubývá. První reemigrační vlna přišla se vznikem samostatného Československa, druhá po roce 1945 a třetí probíhá průběžně posledních zhruba deset let. Zatímco po pádu komunismu jich v Rumunsku bylo přibližně deset tisíc, dnes jsou českých krajanů necelé tři tisícovky. Jak sami říkají, do Čech se za lépe placenou prací vracejí nebo spíše přicházejí ti nejchytřejší a nejschopnější. Znamená to, že jim Česká republika pomáhá nedostatečně?

"Česká republika jim pomáhá poměrně významně tím, že financujeme infrastrukturu v jednotlivých vesnicích v oblasti Banátu, ale vzdor tomu počet členů české menšiny ubývá a Rumuni se znovu a znovu zmiňovali o tom, že jich hodně odchází k nám,"říká český premiér Vladimír Špidla. A jeho slova upřesňuje velvyslanec v Bukurešti Radek Pech:

"Ano, to je samozřejmě všechno problematické. Těch problémů je celá řada, ale ten zásadní je sociálně-ekonomický problém spojený s nezaměstnaností, respektive s jejich nízkou konkurenceschopností v rumunském prostředí, které směřuje ke stoprocentně fungující tržní ekonomice, kde to jejich autarkní zemědělské hospodářství má malou šanci a jejich práce v dolech, což byl druhý hlavní druh zaměstnání, který vykonávali v důsledku restrukturalizce, vlastně přestává existovat jako možnost výdělku. Takže ten problém existuje a osobně jsem trochu pesimista myslím, že lákadlo odchodu do České republiky za vyšším životním standardem a snazšími životními podmínkami je prostě v tuto chvíli příliš silné, pokud nedojde k nějaké zásadní změně z hlediska sociálně-ekonomického postavení jejich šancí v uplatnění na rumunském trhu práce."

Ovšem když už krajané do Česka přijdou, čelí mnoha problémům. Podle velvyslance Pecha mezi ně ale nepatří základní legislativní rámec, totiž že by byli považováni za Čechy druhé kategorie, ani problém se pracovně uplatnit:

"Ano, jsou samozřejmě bráni jako Češi. Mají právo získat trvalý pobyt prakticky okamžitě, protože jsou českého původu, což se i děje, a s tím také souvisí možnost získat práci. A protože si zachovali perfektní znalost jazyka, tak nemají žádný velký problém s integrací. Navíc dnes už tam žijí v tak velkém počtu, že si mohou i vzájemně pomáhat. Sice v Česku nemají lehkou práci, protože pracují v chemických provozech, ale vedou si dobře. A nejsou žádné problémy s jejich integrací."

Rumunský venkov

Potvrzuje optimisticky k dalšímu osudu české menšiny v Rumunsku jinak skeptický - velvyslanec Pech.

Mezi dlouhodobě neuralgické body ve vztazích mezi metropolí a Čechy v zahraničí patří podoba krajanského zákona. Na tu si rumunští Češi stěžovali snad nejvíce a rezerv si je vědom i náměstek ministra zahraničí Petr Kolář:

"Vždycky, když něco berete upřímně, tak rezervy hledáte a víte o nich. Já si myslím, že v případě našich krajanů to není vůbec tak špatné a myslím si, že i jejich pozice v rámci vnímání českých občanů se zlepšuje. Je to rok od roku lepší a oni to určitě také tak vnímají a cítí. Samozřejmě, že by se to dalo nějak vylepšovat, ale tak to je se vším."

Více se českým krajanům v Rumunsku, jejich radostem i strastem, budeme věnovat v poslední březnové krajanské rubrice.