Češky v Sýrii
Za Čechy žijícími v zahraničí se vydáváme do nejrůznějších částí světa, do Spojených států do západní i východní Evropy. Ještě nikdy jsme však za nimi nevyrazili do arabského světa. Přitom například jen v Sýrii žije několik desítek Čechů, především českých žen, které se tam před kratší či delší dobou provdaly. V syrském Damašku se s několika z nich setkal Jaromír Marek.
Sedíme v zahradní restauraci v poklidné čtvrti hlavního města Sýrie Damašku. Několikrát do měsíce se zde scházejí Češky, které osud zavál na Blízký Východ. Většina jich žije přímo v Damašku, některé přijely z okolních měst a vesnic, jiné z tři sta padesát kilometrů vzdálené Lattakie. Jaký je život v Sýrii očima českých žen? Více Dagmar Kolářová- Dardar.
"Já žiju v Damašku 42 roků, přišla jsem sem v roce 1964. Provdala jsem se sem. Byla jsem jedna z prvních Češek tady, možná zde byly ještě jedna dvě další. Neznaly jsme se ale. Nebyl na to ani čas, byly děti....."
"Když jsem přijela neměla jsem zde žádné kamarádky."
Vy jste byla skutečně první Češka v Sýrii?
"Asi ano. Přijela jsem v roce 1963, se mnou přijela ještě jedna. Po letech, když manžel potkal známého, který třeba studoval taky v Československu a měl za manželku Češku, navštívily jsme se a seznámily. Pomalu jsme se dávaly dohromady."
Dodává Jana Stoulilová - Hilvani. V 70. a 80. létech studovalo v tehdejším Československu několik tisíc Syřanů, někteří se zde oženili a manželky po čase přivedli do své vlasti. Některé se vrátily zpět, většina ale zůstala a s novým domovem se sžila. Jaké bylo přijetí?
"Pro mně to nebylo vůbec obtížné, manžel byl z malé rodiny. Už nežili jeho rodiče, kteří by třeba mohli být překážkou. Těší mně, že všechny děti mluví česky, vytvořila jsem českou rodinu a domácnost. Myslím, že jsem kontakt nepřerušila."
"Taky to nebyl žádný problém, manžel byl na mé straně. Žili jsme jako česká rodina."
Na rozdíl od žen, které žijí v Sýrii už mnohdy desítky let, Kateřina Lesinová-Barakat si na život v novém prostředí teprve zvyká. Do Sýrie se provdala před půl druhým rokem. Oproti většině českých žen ale přestoupila na islám.
"Těší mně zde, jak se k sobě lidé chovají, rodinné vztahy. Na druhé straně se mi nelíbí zvyky v rodinách. Moje rodina je docela konzervativní a když pozoruji svoje švagrové, tak ony vlastně nic nesmí. Všude musí s doprovodem. Já jsem cizinka a mám to trochu jiné. Když manžel ví, že se neztratím, můžu kam chci. Manžel jen chce vědět, kde jsem."
Na rozdíl od ostatních dam jste vy oblečena do tradičního oděvu......to je vaše volba nebo volba rodiny?
"Správná muslimka by měla nosit hidžáb a volné oblečení. Já to vnímám celkem dobře, už dva roky jsem muslimka. Stala jsem se jí už v Čechách. O islámu jsem se dozvěděla z knih, přišla do mešity. Je to moje volba, žádné donucování."
V Sýrii žijí dvě až tři stovky českých žen. Aktivní krajanské spolky existují nejen v Damašku, ale i v dalších velkých městech: Allepu, Homsu či Lattakii.
