Českým krajanům v USA volby komplikují velké vzdálenosti

Velké vzdálenosti, relativně nízký počet voličů, kteří přišli k volebním urnám, a volání po volbách korespondenčních - tak by se dalo charakterizovat hlasování Čechů žijících ve Spojených státech. Jsou však mezi nimi i lidé, kteří volili poprvé po desítkách let. Slovo má Milena Štráfeldová:

Foto: ČTK

Ve Spojených státech amerických žije jedna z nejpočetnějších českých komunit. Vedle až půldruha milionu lidí, kteří se hlásí ke svým českým kořenům, tu jsou podle odhadu ministerstva zahraničních věcí desítky tisíc českých občanů. Jejich účast ve volbách však podle Richarda Krpače z tiskového odboru ministerstva stěžují obrovské vzdálenosti:

"Volební okrsek zastupitelského úřadu ve Washingtonu, který jsem v roce 2002 měl na starosti, sahal od hranic s Mexikem, kde je stát Texas, až po hranice s Kanadou, kde je například Severní Dakota. Na území šedesátinásobku České republiky jsme v roce 2002 měli pouze tři volební místa. Bylo to velvyslanectví ve Washingtonu, generální konzulát v New Yorku a generální konzulát v Los Angeles."

Před měsícem přibyl i nový generální konzulát v Chicagu. Letos se voleb do Poslanecké sněmovny po celých Spojených státech zúčastnilo čtyři sta šedesát šest českých občanů. Konzul Martin Klučar je s účastí spokojen.

"Kromě těch voličů, které jsme měli zaznamenány předem, se dostavil poměrně vysoký počet lidí, kteří přišli s voličským průkazem. To jsou lidé, kteří si obstarali doklady k tomu, aby mohli volit ve Spojených státech, spojit turistiku i s touto povinností, a to je docela příjemné překvapení."

Podle Richarda Krpače před čtyřmi lety přijížděli do Washingtonu voliči i z velké dálky:

"Velmi rád vzpomínám na skupinu čtyř studentů, kteří ráno nasedli v Jižní Karolíně do auta a odpoledne si po osmi hodinách jízdy odvolili ve Washingtonu, nebo na případ jedné krajanky, která jela dvanáct hodin autobusem z Chicaga do Washingtonu. Daleko nejzajímavější a pro mne asi nejemotivnější zážitek ale byl, kdy jsem hovořil s jednou paní, která mi říkala, že jako dítě odešla v roce 1948 s rodiči z České republiky, a jelikož měla k České republice velmi intenzívní vztah, nikdy nezískala americké státní občanství. Tudíž se nemohla účastnit voleb v USA. V roce 2002, kdy se otevřela možnost volit i občanům České republiky v zahraničí, byly to její první volby v životě."

Ota Ulč

Opačný je případ Zuzany Léblové. Ta do Spojených států odešla po roce 1989 za prací a dnes podniká v San Diegu. Vadilo jí, že jako česká občanka nemůže v zahraničí volit. Českého občanství se proto vzdala a dnes je občankou USA:

"Jeden z důvodů byl ten, že jsem chtěla někde volit. Léta jsem čekala, až bude dvojí občanství, což do dneška není možné. A pro normálního člověka není možné volit třeba na ambasádě. Já to nemám daleko, a stejně je to pro mne poměrně technicky těžko proveditelné, protože pracuju."

"Češi to mají daleko, aby mohli volit. Jestliže já budu farmářem někde v Nebrasce, tak se nebudu pachtit tisíc mil na konzulát. A tím se pravděpodobnost účasti této krajanské obce smršťuje velice podstatně,"

dodává k tomu spisovatel, publicista a bývalý profesor univerzity v Binghamptonu Ota Ulč. Řešením jsou podle něj korespondenční volby.

"Ale nesmí se to odkládat o další desetiletí. Pokud by se to ovšem v příštích pár letech dalo stihnout, jako to stihnul každý jiný národ, tak bychom se samozřejmě taky zúčastnili."