Čeští krajané v Polsku mají evropský unikát - Zelowské zvonky

V dnešní rubrice se znovu vypravíme za českými krajany do polského Zelowa. Tentokrát Vás Milena Štráfeldová seznámí se skutečnou raritou - Zelowskými zvonky:

Na zhruba třicítku ručních zvonků hrají v Zelowě děti. Zelowské zvonky, jak se jejich soubor jmenuje, je jediný svého druhu nejen v Polsku, ale v celé střední a východní Evropě. O vzniku souboru však podle jeho vedoucí, evangelické farářky Věry Jelínkové rozhodla vlastně náhoda:

"V roce 1992 jsme tu měli návštěvu, byl to soubor zvonků z amerického Pittsburku. Byli tady na turné v celé Evropě a u nás měli krásný koncert, kostel byl tehdy plný a všichni jsme byli tou hudbou prostě nadšení. Potom přijeli za šest roků a tehdy se ptal pan dirigent, zda tu máme ve sboru děti a mládež. A my jsme řekli: ano, máme tu ve sboru mnoho dětí a mládeže. A on slíbil, že se zeptá, zda by nám nějací zvonaři v Americe, kteří dělají takové zvonky, dali alespoň jednu část, jednu oktávu. A uvidíme, co z toho vyplyne."

Zelowský kostel

Za pár měsíců ale z Ameriky do Zelowa zamířila ne jedna, ale hned tři sady zvonků. Paní Jelínkové se ovšem nepodařilo najít vedoucího souboru, takže se této funkce musela ujmout sama. Odjela do Spojených států, aby se nejprve hře na zvonky naučila:

"Vzala jsem s sebou dceru, jí bylo tehdy patnáct. Nebyla jsem si jistá, zda se to vůbec naučím, tak ať to jedna z mladých vidí. Letěly jsme do Ameriky na dva týdny a pořád říkám: já jsem se opravdu naučila jenom dirigovat, ale ona se naučila hrát."

Na zvonky se pak v Zelowě naučilo hrát nejprve asi jedenáct dětí z 5. a 6. třídy. První skladbu cvičily devět hodin a vystoupily s ní v březnu roku 1999. Postupně se počet dětí rozrostl až na tři desítky, ty starší však zase ze souboru odcházejí. Přecházejí totiž na vyšší školy do okolních větších měst, takže paní Jelínková musí s výukou hry na zvonky začínat stále znova. Přesto má dnes soubor na svém repertoáru zhruba šedesát skladeb a koncertuje na mnoha místech Polska i v zahraničí:

"Na západě Polska, v centru, v Tomaszowě Mazowieckém, v Lodži, a přes deset dnů v roce 2001jsme byli také v Čechách, kde jsme měli devět koncertů."

Václav Havel s manželkou při setkání s dětmi v Zelowě, foto: ČTK

Hra na zvonky není nijak jednoduchá. U nás jsou známé klasické zvonohry, na které se hraje podobně jako na klávesové nástroje. Na Balkáně a ve východní Evropě je zase rozšířená hra na zvony, při níž zvoník rozhoupává jednotlivé zvony pomocí lan. V Zelowě však hrají na zvonky způsobem, jaký je běžný v anglosaském protestantském prostředí. Hráči zde uchopí zvonek za dlouhé držadlo a rytmicky s ním komíhají v ruce. Každý hráč přitom ovládá nejméně dva, někdy však během jediné skladby vystřídá až pět zvonků. Zelowské děti v tom dosahují skvělé souhry.

"Teď už hrají a vědí, oč se jedná. Musejí se střídat a občas se stává, že na jedné pozici řekněme nějaké děvče přichází na cvičení vždycky, tak na její pozici nikdo jiný nikdy nehrál. Nemusel, ona to vždycky dělala. Ale občas se stává, že jedeme na koncert a ona tam není a nikdo jiný tu pozici necvičil. Tak se tam postaví jiní a heroicky hrají. A dobře. Já už nevím, zda to je jenom cvičení, nebo zda to už mají v krvi. Oni už vědí, oč se jedná. Ačkoliv musím také říct, že vždycky je něco jiného. Občas při cvičení hrajeme velmi dobře a na koncertu s trémou trošku hůř. My to slyšíme. Ale těšíme se z každého dobrého slova pro nás."

Hru Zelowských zvonků ocenil i český znalec zvonů a hráč na klasickou zvonohru Radek Rejšek:

"Ona to není zvonohra, je to soubor hráčů, z nichž každý drží v ruce jeden nebo více zvonků a hrají synchronizovaně tak, že to dává dohromady hudební skladbu. Zatímco zvonohra je vlastně neživý nástroj, který je ovládán jedním hudebníkem. V každém případě u nás hra na zvony nemá vůbec žádnou tradici, stejně jako zvonohry tak i takovéto soubory jsou u nás naprosto unikátní a to, že takovýto soubor existuje v Polsku, považuji za raritu evropského významu. A myslím si, že to rozhodně stojí za slyšení. Já se přiznám, že když jsem tu nahrávku poslouchal poprvé, tak jsem z toho byl úplně u vytržení, protože něco tak krásného jsem už opravdu dlouho neslyšel. Zvuk těch zvonů je velice ušlechtilý a tím, že to jsou lehké, tenkostěnné zvony, tak je dost odlišný od zvonů, jaké slýcháme na věžích. A to je právě to krásné a to kouzlo, které se těžko dá slyšet někde jinde."

Soubor Zelowských zvonků má na svém kontě zatím jen jedno cédéčko, které děti natočily během svého koncertu v severomoravském Šumperku. Jejich hra na zvonky je ale tak originální, že je jistě jen otázkou času, kdy je ke spolupráci pozvou i renomované polské či zahraniční soubory. Podle Věry Jelínkové souboru na jeho repertoáru chybí nové skladby, rádi by uváděli například úpravy českých, moravských i polských lidových písní:

"To, co hrajeme, je jenom z Ameriky. Jenom tam dělají speciální aranžmá hudby, kterou bychom vůbec mohli hrát. Ale my bychom chtěli hrát také tu naši hudbu - možná se to někdy stane."

Naše dnešní krajanská rubrika, ve které jsme Vám představili zvonohru českých krajanů z polského Zelowa, končí.

---