Chlumek u Luže měl při opravách protekci zřejmě až na místech "nejvyšších"

Poutní místo Chlumek u Luže, foto: Zdeňka Kuchyňová

Šedesát miliónů z norských a evropských fondů se podařilo získat poutnímu místu Chlumek u Luže. Díky tomu se může pochlubit i takovými technickými vymoženostmi jako je výtah v jedné z věží. Zvenku vypadá jako obyčejné dveře ze dřeva.

Poutní místo Chlumek u Luže,  foto: Zdeňka Kuchyňová

Josef Hubálek,  foto: Zdeňka Kuchyňová
Jak uvedl páter Josef Hubálek, o stavbu poutního místa se zasloužila hraběnka Marie ze Žďáru. Poté, co se provdala do zdejšího panství, došlo ke spojení dvou významných českých rodů.

"Rodu Martiniců, protože byla vnučkou Bořity z Martinic, a rodu Slavatů. Ona se sem provdala někdy v polovině 17. století za Viléma Slavatu, hejtmana z Chrudimi. To manželství bylo šťastné, ale poměrně krátké. Pak se ještě provdala jednou za barona Hýzrleho."

Říšská hraběnka ze Žďáru, jak zní její přesné rodné jméno, prožila dost složitý život. Přišla předčasně o všechny tři děti z obou manželství. Přežila i svou jedinou dceru, která se dožila dospělosti. Zatímco první manželství se starším manželem baronem Slavatou bylo spokojené, ve druhém s baronem Hýzrlem byla nešťastná a dokonce přežila pravděpodobný pokus o otrávení, což zřejmě vedlo i k její předčasné smrti.

Rodinný obraz Panny Marie je kopií Lucase Cranancha

Foto: Zdeňka Kuchyňová
I přes životní útrapy se pustila do úspěšné obnovy košumberského panství, které pozvedla k nebývalé prosperitě.

Od svého bratra Františka Adama Eusebia získala hraběnka v 60. letech 17. století milostný rodinný obraz P. Marie Pomocné. V roce 1622 ho přivezli do Čech ze svého exilu Mariini rodiče. Kult Panny Marie se v době baroka stal jedním z nejrozšířenějších v zemi.

"Je to jedna z kopií Lucase Cranacha staršího. Rodina měla obraz v hradní kapli. V roce 1666 tu byla postavena taková menší kaple, a v posledním desetiletí 17. století tento kostel. Hraběnka se už jeho dokončení nedožila. Ale díky ní tu máme krásné poutní místo. Uvádí se, že pak dožívala v blízkosti poutního kostela. Jak se sestupuje po schodech dolů, tak tam měla takový maličký domeček. Ona panství předala jezuitům, takže díky jezuitskému řádu byl tento chrám postaven."

Kostel Panny Marie Pomocnice,  foto: Jan Mann,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0
Je zajímavé, že tu jezuité až do přechodného zrušení řádu roku 1773 hráli náboženská dramatická díla. Mariánský kostel na Luži zůstal dodnes dominantou kraje a cílem poutníků celé královéhradecké diecéze. Autorem krásných řezeb je Jiří Pacák.

"Je to asi pět let, kdy mě navštívil jeden z potomků. Pan profesor Pacák nyní žije v Rakousku, a když přišel do chrámu, tak byl unesený tím, jak je krásně zrestaurován. Vzpomínám si, že mě řekl: víte, ti naši předkové se snažili člověka oslovit krásou. Když ten člověk přišel udřený z polí, tak vstoupil do kostela, a to, co viděl, ho nějak pozvedlo z těch starostí a těžkostí, které prožíval v tom normálním životě. Když se podíváte zpět k východu, tak tam uvidíte krásně zdobené varhany, které jsou z roku 1714 od Jiřího Hermana z Chrudimi. Je to takový spíše koncertní nástroj, ale varhaníci, které tu mám, na tom zvládají dobře hrát."

Třešňová, Okurková a Švestková pouť láká tisíce lidí

Foto: Zdeňka Kuchyňová
Dnes je kostel kulturní památkou. Jak uvedl páter Josef Hubálek, při čerpání norských evropských fondů měl zřejmě kostel protekci na místech nejvyšších, až na nebesích.

"V první etapě v roce 2009 jsme získali peníze z Norských fondů a provedla se výmalba kostela, restaurování hlavního oltáře, varhan a některých obrazů. Ve druhé etapě jsme přemýšleli, jak kostel zpřístupnit pacientům, kteří jsou v nedaleké Hamzově léčebně. Když sem přijel člověk na vozíčku, tak nám nezbývalo nic jiného, než ho vzít i s vozíkem, a vynést ho po schodech nahoru. Tady je z obou stran růžencové schodiště, takže 63 schodů. Podařilo se získat další peníze z IROP (Integrovaný regionální operační program) a vybudoval se tady výtah. Díky tomu se kostel zpřístupnil, a je bezbariérový. Vybudoval se i kiosek s audiovizuálním zařízením, kde si můžete pustit historii kostela třeba ve španělštině, ve francouzštině."

Foto: Jan Mann,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0
Ale opravy ještě neskončily, poutnímu místu se opět podařilo získat příspěvek z Norských fondů.

"Díky tomu jsme dokončili restaurování bočních kaplí, lavic, a dalších prvků jako sakristie, schodiště, dlažba. Čtvrtá etapa skončila v roce 2017, kdy jsme dokončili fasádu pláště kostela, udělala se parková úprava s lavičkami. Tím se kostel stal přitažlivější pro širokou veřejnost. Já se přiznám, že jsem byl velice skromný v odhadech, když se mluvilo o tom, kolik lidí sem za rok přijde. Odhadoval jsem kolem 16 tisíc. S posledním projektem, který byl financován z IROPu, tak řekli, že sem musí být nainstalováno zařízení evidence osob. Najednou se zjistilo, že za rok sem přišlo 80 tisíc lidí."

Jak dodal páter Josef Hubálek, připravuje se ještě zásadní rekonstrukce přilehlé jezuitské koleje, která bude sloužit v sociální sféře, a stane se z ní i poutní centrum, jako zázemí poutníkům, kterých sem přichází na tři hlavní poutě opravdu hodně. První neděli v červenci je pouť Třešňová, v polovině srpna Okurková a na začátku září Švestková.

10
49.891537960000
16.028824070000
default
49.891537960000
16.028824070000