Chrám Sv. Mikuláše zdobí největší freska v Evropě

St Nicholas’ Church

Chrám Sv. Mikuláše na Malé Straně bývá označován za nejkrásnější stavbu českého baroka. Jeho štíhlá věž a mohutná kupole tvoří panorama Pražského hradu. Stavěl se desítky let a doslova po kouskách. Freska na jeho stropě je prý největší v Evropě.

Chrám Sv. Mikuláše je jeden z nejslavnějších pražských kostelů. Nechali ho postavit jezuité a byl vybudován nesmírně zajímavým způsobem, uvedl můj průvodce Stanislav Marchal.

"Byl stavěn tak, že se vždycky dokončila část, na to navázala dřevěná stěna a dál potom pokračovala část původního gotického kostela. Kostel se začal stavět někdy po roce 1690 a ukončen byl po 60 letech. Vystřídali se tu tři architekti. První z nich byl Kryštof Dienzenhofer. Začal kostel stavět po vzoru slavného římského kostela Il Gesu, který byl prototypem jezuitských kostelů."

Vznikl tak jezuitský kostel bez kupole a kněžiště. Konečná stěna už nebyla dřevěná, ale kamenná. Je zajímavé, že se dlouhá léta pochybovalo o tom, jestli Kryštof Dienzenhofer kostel skutečně stavěl.

"Část historiků umění totiž uvádí, že Kryštof Dienzenhofer snad neuměl ani číst ani psát a že by nebyl schopen tak precizních děl. Z těchto důvodů část historiků umění v 70. letech tvrdila, že toto není ani tak práce Kryštofa Dienzenhofera a stavba se připisovala Janu Blažeji Santinimu-Aichlovi."

V posledních letech se stavba opět připisuje Dienzenhoferovi, navíc jsou podobným způsobem stavěny jeho další kostely. S chrámem Sv. Mikuláše se pak zhruba 20 let nic nedělo, až ve 30. letech 18. století sem přichází syn stavitele, nejslavnější z Dienzenhoferů Kilián Ignác a ve stavbě pokračuje dalo by se říci v rozporu se záměrem svého otce.

"Boří tuto zeď a přistavuje centrální prostor s kupolí, díky kterému se dnes stal kostel jednou z dominant Prahy, stal se součástí pražského panorama. Kilián Ignác Dienzenhofer umírá roku 1751 a ještě několik let po jeho smrti se podle jeho plánů kostel staví. Dienzenhofer také udělal plány sousední zvonice a podle jeho plánů ji postavil další významný barokní architekt a shodou okolní jeho zeť Anselmo Lurago."

Zvonice sloužila také jako pozorovatelna, zda se neblíží nepřátelské vojsko nebo zda někde nehoří. I dnes je z ní nádherná vyhlídka na Prahu.

Rozměry chrámu jsou úctyhodné - délka je 60 metrů a šířka 40. Hloubka jeho základů jde až do 14,5 metru. Jezuitský řád byl několik let po dokončení kostela zrušen a když byl v 19. století obnoven, tak se řádu už majetek nevrátil. Kostel slouží jako farní a sousední budova tzv. Profesního domu, což byla jezuitská škola, byl předán Karlově Univerzitě. A právě v bývalém Profesním domě je původní románská rotunda.

Kilián Ignác Dienzenhofer
"S ní je spojen i jeden ze zázraků sv. Václava. Když jeho ostatky byly převáženy na Pražský hrad ze Staré Boleslavi, tak legenda říká, že se to procesí zastavilo a odmítlo pokračovat dál, dokud nebyli osvobozeni vězni, kteří tady byli neprávem vězněni v Malostranském vězení. Na památku toho byla postavena románská rotunda."

Ale zpět ke kostelu. Jeho hlavní oltář se sochou sv. Mikuláše je největší barokní oltář v Praze. Sochy světců východní církve v nadživotní velikosti vytvořil František Ignác Platzer, který je také autorem bojujících gigantů u vstupu do Pražského hradu. Kostel je zajímavý i tím, že na zdejší varhany osobně hrál během svého pobytu v Praze Wolfgang Amadeus Mozart.

"Tento kostel byl jediným místem v Evropě, kde se v prosinci 1791 bezprostředně po Mozartově smrti na jeho památku konalo requiem a v ostatních evropských městech se tak stalo až několik měsíců po jeho smrti."

Requiem se hrálo z iniciativy pěvkyně Josefíny Duškové. Zvuk varhan, které mají na 4 tisíce píšťal, se tu rozléhá po impozantních prostorách.

"Kupole je přibližně 60 metrů vysoká a je vymalována ve své době jedním z nejvýznamnějších barokních malířů. A to byl František Xaver Palko. On skutečně s prací začal, ale vymaloval jen tu kupoli. Poté se dostal do sporu s malostranským malířským cechem."

Malbu musel přerušit a jak se ukázalo, přerušení bylo trvalé. Malbu stropní fresky pak vytvořil Jan Lukáš Kracker.

"Malby zachycují některé scény ze života sv. Mikuláše, navazují na výzdobu kupole. Tato freska byla potom velmi nákladným způsobem restaurována v roce 1955."

Jak dodal Stanislav Marchal, jedná se zřejmě o největší barokní fresku v Evropě - její rozloha je kolem 1500 metrů čtverečních. Obrovská loď vás na fresce z centra Prahy přenese do italského Bari, kde je sv. Mikuláš pohřben. Nejstarší památkou v kostele je dřevěná gotická soška Panny Marie Foyenské. Tu sem přenesli v r.1629 jezuité ze známého mariánského poutního místa v Belgii. Nejcennější památkou je pak soubor obrazů Karla Škréty - jedná se o tzv. Pašijový cyklus. 10 obrazů o posledních dnech Ježíše Krista stihl šedesátiletý umělec vytvořit za jediný rok.

10
50.088077310000
14.403580430000
default
50.088077310000
14.403580430000