Dnes se vydáme do Karlovarského kraje - do malého městečka Chyše, které má zajímavou historii svého vzniku a neméně pozoruhodný zámek, jehož majitelem se znovu stal bývalý hraběcí rod Lažanských. Více už Zdeňka Kuchyňová.
Historie městečka Chyše sahá do poslední třetiny 12. století, kdy se objevila první zmínka o jakémsi Tasovi de Chyš. Několik staletí tu stojí i zámek Chyše, jehož majitelem byl hraběcí rod Lažanských a kterému nyní opět patří. A právě o historii tohoto rodu, zámku i městečku Chyše, jsem si povídala Vladimírem Lažanským. Přestože vystudoval strojní fakultu, jeho koníčkem je historie a zná i pověst, která se váže k názvu obce Chyše.
"V dávných dobách, kdy se dalo hovořit o tom, že na našem území žijí určité kmeny, to jsme tak v 8. nebo 9. století, tak postupovala část nějakého kmene přes zdejší řeku Střelu. Tehdy řeka Střela nebyla regulovaná a byla docela rozvodněná. Celé to údolí bylo zaplavené vodou. A protože oni si vyhlédli zdejší návrší, tak museli skutečně počkat několik měsíců, než ta vysoká voda opadne a oni si na tom protějším břehu postavili takové provizorní chýše. Když byli schopni tu řeku přebrodit, tak si zde postavili nějaké definitivní sídlo, ale protože tu byly ty chýše, tak se rozhodli, že tomu místu dají název Chyše."
Zámek Chyše
Samotný chyšský zámek je v držení rodu Lažanských od roku 1766, kdy Prokop I. Lažanský, který byl dědicem panství Manětín a Rabštejn nad Střelou, zakoupil toto panství v dražbě za 110 tisíc rýnských zlatých. Rodina Lažanských je stará vladycká, později rytířská, poté baronská a od roku 1637 rodina hraběcí. I jejich příjmení vzniklo od toho, že kdysi získali ves Lažany. Tento rod má i svůj erb - stříbrnou loukoť na nachovém štítě.
"Ten erb je výšeč kola. Představte si kolo z takového dřevěného vozu, z takového žebřiňáku. A ta loukoť je tam proto, že údajně také v dávných dobách jeden příslušník rodu došel k určitému bohatství v cizině a on to zlato dokázal přivézt pro svého panovníka. Údajně všechna kola těch vozů a povozů byla provrtána a vylita zlatem, tak to byl snad důvod, proč tehdy obrželi část té loukotě."
Rod Lažanských měl mnoho významných členů. Do hraběcího stavu uvedl rodinu Ferdinand Rudolf Lažanský, který měl po bitvě na Bílé Hoře možnost podílet se na konfiskacích. Jeho syn Karel Maxmilián, byl žákem našeho slavného, velmi vzdělaného jezuity Balbína a po jednom z Lažanských - Prokopu II. bylo až do první světové války pojmenováno jedno moravské náměstí, neboť byl místodržícím na Moravě a ve Slezsku.
Zámek Chyše
"Zámek byl konfiskován roku 1945 poslednímu majiteli tady na Chýši Prokopu IV. Bohužel je nazýván i v odborné literatuře výjimkou, která potvrzuje pravidlo, že rodina Lažanských byla vždycky rodinou českou a dokonce tak českou, že na přelomu 17. a 18. století spolu tato rodina korespondovala a mluvila česky, což je téměř rarita na tu dobu. A Prokop IV., který se v roce 1933 oženil, tak si vzal bohužel za manželku Němku hraběnku von Königswald, a protože palác Lažanských prodal v roce 1933, či-li vlastně ztratil to zázemí v Praze a pak už vlastně sídlil tady v severozápadních Čechách na svém zámku Chyše. Samozřejmě všichni víme, co následovalo zhruba po roce 1935, v pohraničí, a on bohužel doplatil na to, že přijal německé občanství, či-li podle jednoho z dekretů prezidenta republiky bylo celé toto panství zkonfiskováno a on někdy počátkem jara roku 1946 opouštel tuto zemi do emigrace."
Zámek Chyše
Dcery posledního majitele, které žijí v Anglii, se zajímaly o restituci, ta však nebyla možná. Nakonec se pro koupi zámku, který získala před revolucí zdarma od státu jedna pražská firma, rozhodl jejich příbuzný Vladimír Lažanský, který dává do jeho oprav veškeré zisky z podnikání. V zámku byly dřevokazné houby, chyběla krytina, kanalizace, některé stropy byly zřícené. Při opravách zde objevili velmi cennou nástropní malbu od Petra Brandla, která je datována na závěr 17. století. Na obraze je král David, jemuž přinášejí hlavu Saulova syna. Tento obraz je anomálií v Brandlově díle. Přestože je nazýván freskou, jedná o o olejobalbu na suchém štukovém podkladě. Jak říká Vladimír Lažanský, k malování Petr Brandla v tomto regionu se váže jedna zajímavá epizoda. V roce 1697 vyinkasoval zálohu sto zlatých od převorky karmelitánského kláštera v Praze. K malování se však neměl a dokonce odjel. Matce představené došla trpělivost a žádala, aby byl Brandl dopraven do Prahy a přinucen urychleně malovat. Tehdy se na scéně objevil mecenáš umění hrabě Josef Václav Lažanský.
Vladimír Lažanský
"Velice zištně Brandlovi nabídl azyl na zámku Manětín na svém panství a tehdy se Brandl panu hraběti odvděčil tím, že mu překrásně vyzdobil kostel sv. Barbory v Manětíně, kde vymaloval hlavní oltářní obraz stětí sv. Barbory, No a pak v této době maloval také na zámku v Chýši ten zmiňovaný nástropní obraz. Brandl se dokonce vrátil do Manětína po 16 letech na pozvání hraběnky Marie Gabriely. Plnil přání zesnulého Josefa Václava Lažanského, a tehdy tam maluje ten svůj skvostný křest Kristův v kostele sv. Jana Křtitele. Tento kraj je velice poznamenán rukou Brandlovou, takže jsme velice rádi, že tady máme Brandlův obraz a je to jedna z velkých vzácností tohoto zámku."
Jak dodal Vladimír Lažanský, na zámku nepobýval jen Petr Brandl, ale i Karel Čapek, jako učitel mladého Lažanského a dokonce se pověstmi na zdejším zámku inspiroval k napsání dvou románů. Ale o pobytu Karla Čapka a opravách zámku si povíme příště.
