Clam-Gallasův palác v Praze

V dnešní rubrice se vydáme do Archivu hlavního města Prahy. Archiv i jeho budova totiž skrývají spoustu zajímavostí i historek. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.

Clam-Gallasův palác v Praze

Po třicetileté válce získal palác jako konfiskát za odměnu Matyáš Gallas, který se zasloužil o odhalení Valdštejnova spiknutí. Byl předním císařským generálem a v jeho stopách šli i jeho synové a vnuci. Jak uvedl ředitel archivu Václav Ledvinka, o vznik paláce v dnešní podobě se zasloužil jeho vnuk Jan Václav Gallas, který patřil k předním habsburským diplomatům.

"Byl mimo jiné vyslancem v Londýně, vyslancem ve Vatikánu a svou politickou kariéru skončil jako neapolský místokrál. No a právě přiměřeně tomuto svému vynikajícímu postavení si postavil palác ve Vídni a v Praze, přičemž ten pražský palác mu stavěl nejslavnější vídeňský barokní architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu a zdobili ho přední umělci českého nebo pražského baroka."

Clam - Gallasův palác má 99 sálů a místností a je kulturní památkou první kategorie. Kromě architekta Fischera tam působil i známý český barokní sochař Matyáš Bernard Braun. Gallasové však v 18. století po meči vymřeli a dědička se provdala za hraběte Clama a tak vznikl vlastně ten dnešní název - Clam-Gallasův palác. Tato šlechta se hrásila k německé národnosti a po roce 1945 jim byl majetek zabaven a do paláce byl nastěhován archiv.

"Byl do tohoto objektu přemístěn mezi 9. a 12. květnem 1945, protože archiv byl původně ve Staroměstské radnici, v tom křídle, které bylo zapáleno Němci za pražského povstání. A to, co se z hořícího archivu podařilo zachránit a to, co naštěstí bylo evakuováno na venkově v době těch bojů v Praze, tak to bylo přemístěno do Clam-Gallasova paláce. Pražský městský archiv provizorně je umístěn v paláci už přes padesát let."

Toto dlouhé provozorium už končí, protože archiv už má novou moderní budovu. Nejména dva roky však ještě potrvá přestěhování sbírkových fondů. Palác se postupně restauruje a vznikají zde reprezentační a výstavní sály. Dva z nich se využívají i ke koncertům. Už v minulosti se tu představila řada významných hudebníků.

"V paláci koncertovali tak slavní lidé jako Wolfgang Amadeus Mozart nebo Ludwig van Beethoven a Beethoven dokonce komtese Clam-Gallasové při svém pobytu v paláci věnoval několik drobných skladeb pro citeru nebo mandolínu."

Jak uvedl ředitel archivu Václav Ledvinka, nejstarší archiválie pražského městského archivu pocházejí z 12. století.

"Nejstarší listina je z roku 1158 a je to tzv. autentika kostela v Bohnicích. Tato malá pergamenová listina dosvědčuje, že v oltáři bohnického kostela byly uloženy zaručeně pravé ostatky asi 12 nebo 13 svatých a apoštolů."

Mezi vzácné archivní památky patří také pečetidla z doby krále Přemysla Otakara II. Nejstarší je malostranské pečetidlo z roku 1257 a po něm následuje velké a krásné pečetidlo Starého Města pražského kolem roku 1280. Archiv má také nejstarší městskou úřední knihu ve střední Evropě.

"To byla velká silná kniha, do které si městská kniha začala zapisovat svá usnesení, své majetkové a finanční transakce a tato kniha pochází z roku 1310, čili z doby nástupu krále Jana Lucemburského. Byla ve své době skutečný unikát, protože není jako většina listin a knih v té době pergamenová, ale je už papírová a papír byl v té době v Čechách novinka."

Sbírky a tisky se dříve uchovávaly v okovaných truhlicích. Bohužel se však ukazuje, že za posledních 30 let vlivem životního prostředí zchátraly tolik jako za předchozích 300 let. Pro dokumenty se dnes proto vytváří umělé mikroklima, které se blíží původním podmínkám.

Častými návštěvníky archivu jsou i amatérští badatelé, kteří pátrají po svých předcích.

"Když jsem nastoupil před více než 20-ti lety, do toho archívu a začínal jsem ve studovně v badatelně archívu, tak tam chodila jedna badatelka a zkoumala především matriky zemské porodnice u sv. Apolináře - matriky nemanželských dětí, protože byla přesvědčena, ale takových lidí prošlo naším archivem více, že je nějakou nepřímou potomkyní Clam-Gallasova rodu, že její prapraprababička údajně sloužila kdysi v tom paláci a že tam za ní hrabě docházel."

Jak dodal ředitel archivu Václav Ledvinka, své předky nenašla, neboť v těchto případech se jméno otce v matrikách neuvádělo a tak se tyto "rodinné" vztahy velmi těžko zjišťují. Přesto je zájemců o bádání stále dost a často musí čekat i dva měsíce, než na na přijde řada.

Autorkou fotografií použitých v tomto příspěvku je Jana Jelínková a pocházejí z www.ahmp.cz/gallas.html