Člověče, rozhlédni se - výprava za vltavskými vyhlídkami navštěvovanými pravěkými i středověkými obyvateli
Název této pozvánky na výlet vychází z pojmenování naučné stezky, která vede z Úholiček severozápadně od Prahy na trojici vyhlídek na levém vltavském břehu. Na rozdíl od známých meandrů ve středním Povltaví je tady o poznání větší klid a i návštěvníci jsou na první pohled k přírodě šetrnější.
Do Úholiček přijíždějí každou chvíli osobní vlaky z hlavního města, stačí jen vystoupit na třetí zastávce po opuštění Prahy v Sedlci. Zatímco na pravém břehu se jen kousek nad hladinou rozprostírá Řež se známým Ústavem jaderné fyziky, na levém se za železnicí tísní na svazích Podmoráňského údolí jeden domek za druhým. Jaká to musí být dřina vyšplhat se až k tomu, co je nejblíž k horizontu? Brzy si to může vyzkoušet každý, kdo se chce nejkratší cestou dostat na Podmoráňskou vyhlídku. Stačí jen přejít po lávce přes potok pár desítek metrů za přemostěním železnice a vydat se po sérii schodišť mezi domy. Na jednom místě se cesty rozdvojují, ale je jasné, po které se vydat, protože u té druhé je cedule se zákazem vstupu. Nad posledním domem pokračuje úzká stezka mezi křovinami a za chvilku se člověk může poprvé rozhlédnout na tok Vltavy z Podmoráňské vyhlídky.
Vyhlídka na jediný meandr Vltavy severně od Prahy
Přímo dole je sice čistička odpadních vod, ale výhled na Řež a řeku je opravdu pěkný. Na druhé straně je náhorní plošina s loukou a chatou. Jejím majitelům tedy stačí udělat jen pár kroků a mají výhled, který jim mohou v Podmoráni (čast Úholiček) jen závidět. Dolů se dá sejít sice delší, ale zato pohodlnější cestou, která je součástí zmiňované naučné stezky. Vede kolem bývalých lomů a podél potůčku až do Podmoráňského údolí.
Stačí se vrátit na peron a hned na jeho začátku vedou schody k další vyhlídce nebo na vrchol Stříbrník. Narazíme i na ukazatele, které kromě občasných tabulí jako jediné připomínají v terénu naučnou stezku. V nevýrazném sedle odbočuje doprava cesta na vyhlídku, která sice ukazuje opět Vltavu u Řeže, ale místo samotné je díky skalám a borovicím o něco působivější než předchozí vyhlídka. Po návratu do sedla stezka pokračuje na Stříbrník, ze kterého kvůli stromům není výhled k Vltavě. Na první pohled neromantické místo - stožár elektrického vedení a tam, kde stromy nebrání výhledu, se tyčí umělý kopec, tedy skládka nad Úholičkami. Ale rozsáhlé porosty vřesu nakonec přeci jen propůjčují Stříbrníku nádech divočiny.
Kopec, který dal název archeologické kultuře
Ze Stříbrníku se jen mírně klesá k rozcestí se žlutou a zelenou značkou, kde za hezkého počasí určitě projede více cyklistů než projde pěších turistů. Doleva vede cesta s otevřeným výhledem na sídliště severní a severozápadní Prahy a na letadla, která dávají tušit, že za hradbou věžáků je letiště. Louku a nedaleké pole střídá cesta lesním porostem, ze které vede vlevo odbočka na nejvýznamnější vyhlídku naučné stezky. Cesta prochází ovocným sadem a na konci je místo, na kterém žili lidé už před dvěma tisíci lety. Jde o Řivnáč se stejnojmennou kulturou. Výhled je pozoruhodný a mohou si ho užít i cyklisté, protože se sem nijak nešplhá.
Z Řivnáče by byla škoda vracet se do Úholiček, i směrem na východ lze narazit ještě na pár vyhlídek. Sice už méně působivých, ale zato v blízkosti míst, kde se psala jiná kapitola českých dějin. První z nich přichází po minutí několika ulic Levého Hradce a je pojmenována po sv. Ludmile. Je tu i lavička u stěny tzv. nového hřbitova, ale výhled zůstává omezený, panorama narušují stromy na vltavském svahu.
Knížecí kostel u Ludmiliny vyhlídky
Na druhé straně hřbitova, tedy v centru jeho staré části, stojí slavný kostel sv. Klimenta, postavený na místě, kam kdysi chodili panovníci z rodu Přemyslovců - kníže Bořivoj a jeho manželka Ludmila. Současný kostel má raně gotickou a barokní část a v jeho interiérech i laika ohromí kvalita fresek datovaných do počátku vlády Václava IV., tedy poslední čtvrtiny 14. století.
Od kostela vede cesta do údolí, kterým se chodí na nádraží v Roztokách-Žalově. Po překročení údolí se dá po cestičce vyšplhat na další vyhlídku. Ještě jedno místo, kde stromy nerostou na hraně náhorní plošiny, leží opodál a odtud už se po cestě nedají minout Roztoky s vlakovým nádražím.
V poklidném tempu až k soutoku s Labem
Vyhlídky u Úholiček a Roztok nejsou posledními místy, kde lze obdivovat národní řeku. Na pravém břehu jsou přístupné skály u Klecan a Větrušic a poslední místo, kde lze Vltavu vidět z aspoň částečné ptačí perspektivy jsou Dolany. Za Nelahozevsí se řeka definitivně dostává do rovinaté krajiny, až přidá své vody méně výraznému Labi pod mělnickým zámkem. Pěkný výhled na soutok je například z Vrázovy vyhlídky nebo o něco výše od zámku.
Související
-
Vltavské vyhlídky od Lipna až po Mělník
Radio Prague International přináší v pěti dílech tipy na nejhezčí vltavské vyhlídky, které jsou volně přístupné a mohou být inspirací pro půldenní nebo celodenní výlety.
-
