Ondřej Nádvorník je vedoucím mise humanitární společnosti Člověk v tísni v Etiopii téměř dva roky. Při své nedávné cestě do Etiopie se ho naše kolegyně z Radia Praha Štěpánka Budková zeptala, čím vším se vlastně Člověk v tísní v jedné z nejchudších zemí světa zabývá.
"Od roku 2003, kdy tady Člověk v tísni založil misi, jsme se zaměřovali hlavně na dvě oblasti - na vzdělání a na vodu. Co se týká vzdělání, tak stavíme základní školy ve vesnických oblastech. Tam, kde široko daleko žádné školy nejsou. Prostředky na to získáváme veřejnou sbírkou, která je každoročně pořádána ve spolupráci se skautem. Kromě toho jsme postavili jednu velkou vzorovou základní školu, kde je první i druhý stupeň, a jednu střední školu, která se orientuje na sirotky. Za těch pět let zde Člověk v tísni postavil devět škol."
Kde konkrétně, v jakých místech Etiopie jsou?
"My působíme od začátku v jednom z regionů Etiopie, který se jmenuje Region Jižních národů. Hlavní město tohoto regionu je Awassa, kde máme taky hlavní kancelář. Ty školy stavíme po celém Jižním regionu, který je velmi rozsáhlý."
Jaký je rozdíl třeba v počtu dětí? Jak tu děti chodí do školy?
Sbírková škola v Boriche
"Základní rozdíl v Etiopii je počet žáků ve třídě. Vzhledem k tomu, že škol a tříd je málo, tak je běžné, že ve školách je ve třídě okolo sta i přes sto žáků. V některých místech ani to nestačí, aby všechny děti mohly chodit do školy, takže někdy se učí na dvě směny, na dopolední a odpolední. Systém výuky je podobný jako v České republice. Na prvním stupni je jeden učitel, který učí všechny předměty. Děti se učí svůj mateřský jazyk. V Etiopii je obrovské množství národností, které mluví svými jazyky, jenom v Regionu Jižních národů je padesát dva jazyků. Takže na začátku, v prvních dvou třídách, se žáci učí ve svém mateřském jazyce a zároveň se začínají učit místní úřední řeč amharštinu. A od druhého stupně se pak začínají učit i angličtinu. Takže to mají trochu složitější než čeští žáci."
"Když jsme začínali se vzděláním, tak hned od roku 2003 jsme se zaměřili na to, abychom zpřístupnili pitnou vodu co nejvíce lidem. Vlastně v okrese Alaba, který trpí akutním nedostatkem pitné vody, vybudoval Člověk v tísni jeden vrt hluboký zhruba dvě stě padesát metrů. S distribučním systémem, který rozvádí vodu po okolí. Ten distribuční systém je asi dvanáct kilometrů dlouhý a dohromady poskytuje vodu dvanácti tisícům lidí."
Jaké byly náklady na vybudování tohoto vrtu?
Vodní zásobovací systém v jedné z vesnic v okrese Alaba
"V tehdejší době celý projekt stál myslím zhruba šest milionů korun. Kromě tohoto vrtu na základě krize, která tady nastala díky tomu, že období dešťů bylo zpožděno zhruba o dva měsíce, uskutečnil Člověk v tísni projekt, který pomohl místním lidem vyrovnat se s akutním nedostatkem vody. Byla to distribuce hygienických balíčků a školení, jak je možné čistit vodu. A k tomu byla důležitá oprava existujících vrtů, které v Alabě byly, ale nebyly funkční, a postavení střešních chytačů vody, protože jedna z možností, jak zde získávat vodu, je zadržovat dešťovou vodu. Všechno to vlastně sloužilo k tomu, aby byla za prvé zmírněna ta akutní krize, a za druhé aby místní lidé byli lépe připraveni, až zase přijde příští sucho, aby to na ně už nemělo tak závažné důsledky."
Plánuje Člověk v tísni nějaký nový projekt zde v Etiopii?
Divadelní představení studentů střední školy v Awasse připravené organizací Shiny Day, která splupracuje s Člověkem v tísni
"Kromě těch projektů, o kterých už jsem mluvil, teď vlastně rozšiřujeme trochu pole své působnosti i do dalších sektorů. Teď jsem začali s takovým kratším projektem, který se zabývá prevencí HIV a AIDS. Tato nemoc sice není v Etiopii masově rozšířená, teď ale hrozí riziko, že se může hlavně skrze menší města velmi rychle rozšířit. Tento projekt je zároveň zaměřen na propagaci plánovaného rodičovství, protože samozřejmě jeden z velkých problémů Etiopie je raketový růst populace. Tady průměrná rodina má zhruba pět až šest dětí, a bez toho, aby se populační růst snížil, není možné vyřešit problémy Etiopie. Samozřejmě jedním z nejlepších prostředků, jak postupně snižovat populační růst, je dávat dětem vzdělání. Zejména dívkám. Ale nelze jen čekat na generační výměnu, až ti vzdělaní budou mít méně dětí. Je dobré už teď pracovat s komunitami, aby si uvědomily, jaké jsou možnosti plánovat rodičovství, k čemu to může být prospěšné atd. a aby se odbouraly některé pověry, které tady stále trvají. To, čemu tady říkají škodlivé tradiční praktiky, jako je třeba ženská obřízka nebo únosy mladých dívek."
Téměř všichni pracovníci organizace Člověk v tísni v Etiopii
Kolik lidí se na těchto projektech podílí?
"V současné době tu má Člověk v tísni asi pětadvacet zaměstnanců, z toho dva jsme zde z Čech a zhruba dvacet tři místních zaměstnanců, kteří tady hlavně ty projekty realizují."
Kancelář v Alabě
Co konkrétně tebe k této práci přivedlo, jak je pro tebe těžká? Jaké tu vidíš problémy, nebo co tě naopak na ní těší?
"Pro mne je to nesmírně zajímavá práce. Já jsem se už dlouhou dobu zajímal o problematiku rozvojových zemí. A vlastně náhoda vedla k tomu, že jsem se dostal do Etiopie. Bylo to hlavně díky tomu, že jsem se zajímal o vzdělávací projekty, které tady v Etiopii hrají velmi silnou roli. Proto jsem tady a je to ohromná zkušenost, žít v úplně odlišné kultuře a podílet se i na proměně místního života k lepšímu."
Co je na té práci nejtěžší? Jak je například těžké navázat kontakty s místními lidmi?
"Problémy jsou tu velice podobné jako v České republice. Navázat kontakt s místními, ať už na jakékoli úrovni, je snadné. Pro nás je ale daleko těžší proniknout do různých zákulisních jednání a praktik. Trvá to trošku déle, než do toho člověk pronikne. Právě proto je ale nesmírně důležité, a je to vlastně základ naší práce tady, delegovat co nejvíc odpovědnosti na naše místní zaměstnance, kteří jsou schopni všechny místní tradice a normy prohlédnout, fungovat v nich a zvolit nejvhodnější řešení."
Jak ty sám vidíš Etiopii a jakou bude mít budoucnost? I třeba s pomocí Člověka v tísni...
"Etiopie je velice chudá země, ale na druhou stranu je stále velmi krásná. Lidé jsou zde velmi přátelští a velmi hrdí. Jsou hrdí na to, že jsou vlastně jednou z mála afrických zemí, která nikdy nebyla kolonizována, s výjimkou pár let italské okupace. Myslím si, že i díky tomu je tady velká naděje, že Etiopie se dostane z toho, že je na konci žebříčku v ukazatelích chudoby. Bude to velmi záležet na místních lidech. Samozřejmě nevládní organizace k tomu můžou velkou měrou přispět, ale vždycky to bude záležet na místních lidech, na místní vládě, jestli bude nějakým způsobem pokračovat s alespoň mírně nastartovaným trendem demokratizace. Určitě i místní lidé mají obrovský potenciál. Je tady na každém kroku vidět, že jsou ohromně pracovití. To je úplně jinak, než si někteří lidé představují, že totiž v Africe je zvykem nepracovat. Tady můžete vidět, že každý se opravdu lopotí do úmoru, aby měl aspoň něco ze své úrody. Co se týká přírodních podmínek, tak země má potenciál využít své bohatství a rozvíjet se."
