Sbírka "Postavme školu v Africe" pomáhá etiopskému školství

Před několika dny proběhl již čtvrtý ročník veřejné sbírky společnosti Člověk v tísni s názvem Postavme školu v Africe. Během trvání tohoto projektu bylo již vybráno přes šest milionů korun, za něž byly postaveno a vybaveno pět škol v africké Etiopii. Více o tomto projektu a o školství v Etiopii vůbec sdělil Radiu Praha koordinátor afrických misí Člověka v tísni Jiří Plecitý.

Myšlenka na projekt "Postavme školu v Africe" se zrodila před čtyřmi lety. U jejího počátku stála společnost Člověk v tísni a skautská organizace, které spojily své síly a rozhodly se podpořit etiopské školství, protože, jak se uvádí na webových stránkách projektu: "Gramotnou a vzdělanou populaci považujeme za východisko ze začarovaného kruhu chudoby, ve kterém se Etiopie nachází."

Etiopie, která se dlouhodobě potýká s chudobou a s ní souvisejícími problémy jako jsou nemoci a hladomor, byla vybrána také proto, že měla s Českou republikou dlouhodobé vazby, které začaly už ve třicátých letech 20. století.

"Etiopie, když získala svoji samostatnost, nezávislost, tak Československo bylo devátou zemí, která tento statut nezávislosti uznala, proto třeba dneska diplomatická auta mají číslo devět. Největší boom pomoci nebo spolupráce byl v šedesátých letech. V Etiopii působily desítky československých techniků nebo i lékařů. Byla vystavěna textilka, továrna na výrobu obuvi a také Addis tyre - výrobce pneumatik, je továrna vystavěná československými techniky. Ta spolupráce byla dlouhodobá. Bylo to samozřejmě zajímavé, protože tehdy tam vládl císař Haile Selassie a u nás řekněme komunistický režim a už tyto země spolupracovaly. V sedmdesátých letech, kdy v Etiopii nastoupil socialistický režim, ta spolupráce pokračovala dál, ale už byla jakoby přirozenější. Tehdy v sedmdesátých a osmdesátých letech nastává druhý boom spolupráce, což bylo posílání etiopských studentů na studia do Čech,"říká Jiří Plecitý a dodává, že si dodnes někteří Etiopané na spolupráci s bývalým Československem pamatují a vzpomínají na ni převážně v dobrém.

Nejenom stát, ale také konkrétní místa, kde budou školy postaveny, byla předmětem pečlivého výběru a podléhala různým kritériím. "My působíme v Regionu jižních národů. Etiopie je obrovská, takže jsme si vybrali jeden region, tam jsme identifikovali několik chudých okresů. I v rámci těch okresů je potřeba postavit desítky škol, ale my jsme se vždycky dívali na to, jestli je ta komunita aktivní, jestli má zájem o školu. Kromě toho nedostatku škol v lokalitě bylo důvodem výběru třeba i to, že se někde snažili z místních materiálů nějakou školu vystavit a měli o to zájem." Důležité také je, aby byla škola přístupná z více vesnic.

Místní lidé návrh, že by v jejich vesnici mohla být škola postavena, většinou jednoznačně uvítali, přesto však bylo někdy nutno, aby škola stála co nejdříve, vypořádat se s různými úskalími, včetně zdlouhavého vyřizování úředních povolení či motivace místních obyvatel. Postavenou školu pracovníci Člověka v tísni dále sledují a je pro ně důležitou vazbou na celou místní komunitu. Ve školách, které byly prostřednictvím projektu postaveny, se dbá také na to, aby minimálně 50% žáků tvořily dívky a aby byly školy zaměřeny na děti, které by svým věkem odpovídaly tomu, aby začaly školu navštěvovat. Rodiče si pomalu začínají uvědomovat, že vzdělání je pro jejich děti velmi důležité a jejich přístup ke vzdělání se postupně mění. A jak vypadá vyučování v etiopské škole?

"V té běžné státní škole je to frontální výuka, takže tam sedí až 200 malých žáčků. Sedí v lavicích a učitel něco říká a celá třída opakuje. Takže například se ptají 2+2 je kolik? A celá třída odpoví čtyři. Je to hodně memorování. Setkali jsme se s tím, že učitelé neznali třeba jména dětí. Proto se právě v dalším projektu snažíme školit učitele a zavádět moderní vyučovací metody, jako je třeba práce ve skupinách. I v těch velkých třídách se rozdělí děti na několik malých skupin, každá skupinka dělá na nějakém tématu, učitel je obchází a je to více interaktivní. Bylo zajímavé, že třeba i samy děti říkaly, že spolužáci budou zlobit a tak. Ale když je to pak delší dobu, tak se tam vytvoří vztah, všechny to daleko více baví, učitel si začíná pamatovat žáky a tak."

Člověk v tísni se ale v Etiopii nezaměřuje jen na stavbu a provoz škol, má v zemi také některé další projekty, které mají zlepšit nelehkou životní situaci obyvatel. "Kromě těch postavených pěti škol ze sbírky "Postavme školu v Africe" je to několik projektů z české rozvojové spolupráce, nejvíce projektů je asi přes ministerstvo školství a první projektem byla základní škola 1.- 8.ročník, experimentální škola s laboratoří a knihovnou. Další pak byla střední škola s internátním ubytováním v Awasse a s praktickou výukou oborů jako je kuchař - číšník, krejčí, truhlář. Dále vodní vrt v Alabě, který je téměř 250 metrů hluboký a obhospodařuje asi 12 000 obyvatel a dále v Awasse centrum pro moderní vyučovací metody v rámci pedagogického institutu, kde školíme učitele. Potom je tam i několik menších projektů jako třeba záchody u jedné školy apod."

Etiopie však není zdaleka jedinou zemí, kde Člověk v tísni působí. Obdobnými projekty se společnost snaží pomoci například v Namibii, kterou sužuje pandemie AIDS, ve válkou zničené Angole, nebo v Pákistánu, před časem stiženému ničivým zemětřesením.

Foto: www.skolavafrice.cz