Co čeká novou vládu?

Po tříměsíčním dohadování plným zvratů se řízení země ujala v pondělí menšinová vláda premiéra Mirka Topolánka. Komentátora deníku Mladá fronta Dnes Martina Komárka jsem se nejdříve zeptal, zda je to podle něj důvod k optimismu?

Mirek Topolánek, foto: ČTK

"Jde o to, co myslíte slovem optimismus. Jestli tím myslíte, že se události někam vyvíjejí, tak ten optimismus na místě je. Pokud bychom slovem optimismus mysleli to, že země bude mít stabilní vládu na rok, dva nebo dokonce čtyři, pak ten důvod samozřejmě není."

Ve svém komentáři v Mladé frontě Dnes jste napsal, že před Topolánkovou vládou stojí nesplnitelný úkol - získat důvěru poslanců. Je tedy smysluplné sestavení takové vlády?

"Já jsem to napsal jako 'Mission Impossible', což je samozřejmě název filmu, a jak víme, ona ta Mission Impossible nakonec splněna byla.

Jiří Paroubek (uprostřed), foto: ČTK

Nesplnitelné úkoly občas splněny bývají. Já si tedy myslím, že Topolánkova vláda určitou šanci má, i když ta šance je prostě klasická, jako že se musí projít zavřenými dveřmi nebo prorazit hlavou zeď. Takové zázraky se v politice samozřejmě občas dějí. Já si myslím, že Topolánek, když se to vezme nikoliv poeticky, ale úplně střízlivě, má možnost 'podplatit' nějaké sociální demokraty, a teď to nemyslím penězi jako Kořistku, ale nějakým způsobem je na svou stranu získat, nebo má možnost uzavřít dohodu s komunisty, kteří by tu vládu podpořili, anebo koneckonců má ještě měsíc na to, aby se domluvil s Jiřím Paroubkem, který se teď sice tváří naprosto neústupně a neprostupně, ale ve skutečnosti se také bojí, že by mohl prohrát nejenom Strakovu akademii, ale i kalhoty. Třicet dní na tu dohodu je relativně dost."

Sám premiér Topolánek nazývá svou sestavu ministrů vládou překlenovací. Co lze od takové vlády očekávat, na co by se měla či mohla zaměřit?

"Já myslím, že ona se má především zaměřit na přípravu předčasných voleb.

To znamená, pokud bude sněmovnou schválena, pak připravit co nejlépe a nejférověji předčasné volby, nejlépe na brzký termín, to znamená první polovinu příštího roku. Měla by se domluvit se sociální demokracií na rozumné změně volebního systému, to jest tak, aby nepoškozoval malé strany, to by bylo naprosto nefér, a zároveň aby neumožnil další pat. To je podle mně nejdůležitější úkol. Další je to, co si ta vláda dala do erbu, to znamená připravovat penzijní reformu, začít s debyrokratizací státní správy, připravovat se na předsednictví v Evropské unii. To jsou všechno věci, které taková 'malá' vláda má dělat."

I Vy sdílíte názor, že předčasné volby jsou jediným rozumným řešením povolebního zádrhele v Česku. Jaká cesta k ním je podle Vás neschůdnější?

Samozřejmě ta cesta tří pokusů a tří omylů, tedy když padnou tři vlády ve sněmovně, tak, jak ji napsala ústava, je jaksi nejčistší. Bohužel naše ústava je napsaná tak, že tato cesta je téměř neproveditelná, protože naše politika se děje nikoliv svobodným hlasováním poslanců, ale dohodami šéfů stran. To je tradice už od první republiky, a podle mně se nedá nijak změnit. Myslím si, že k předčasným volbám po mnoha a mnoha peripetiích může spět jedině dohoda."

Jeví se Vám jako pravděpodobné, že v případných předčasných parlamentních volbách rozdají voliči politické karty jinak než v těch červnových?

"Já myslím, že to o mnoho jiné nebude, ale kdyby se opakovala situace sto na sto, tak by to bylo podle mého názoru mnohem nepravděpodobnější, než že přistanou Marťani, dají mi sto miliard dolarů a zase odletí."

Kdyby Vám je dali, prosím Vás, ozvěte se.

"Moc rád."