Co mají společné Havel, Jágr, Winton, Aznavour či Kubišová? Otisk dlaně v muzeu Křišťálový dotek

Foto: Zdeňka Kuchyňová

Václav Havel, Jaromír Jágr, sir Nicholas Winton, Charles Aznavour, Madeleine Albrightová, monacký princ Albert II. Všichni tito lidé jsou symbolicky přítomni v Litoměřicích, v muzeu Křišťálový dotek. Nejen tyto osobnosti poskytly skláři Janu Huňátovi otisk své dlaně. Při slavnostním otevření svůj otisk přidala zpěvačka Marta Kubišová. Otiskl se zlomený nehet i prstýnek. Hmota byla ještě ztuhlá, a tak si Jan Huňát musel pomoci fénem. Když vidíte otisky dlaní v křišťálu, uvědomíte si, jak jsou lidské dlaně rozdílné.

Foto: Zdeňka Kuchyňová
"Já jsem původně dělal dětské dlaně komerčně, ručičky, nožičky. Je mnohem snazší vyrobit a utavit dětskou ručičku než dospělou ruku."

Spočítal jste, kolik tu máte slavných osobností?

"Celkem jich máme 36, ale všichni tady nejsou."

Dneska obtiskla svoji dlaň Marta Kubišová. Jaký bude další postup?

"Teď máme její otisk. Dámské ruce se obtiskují daleko hůř, než pánské. Hodně jsem tlačil, protože ta hmota byla tuhá. Musí se nahřát. Když je nahřátá, tak je měkká, a já jsem na to úplně zapomněl, tak jsem ji nahříval fénem. Teď se do otisku naleje speciální sádra, která vydrží vysoké teploty. S tou pak jdu na huť a tam to odleju. Ještě s Martou Kubišovou musíme probrat, jaký design by si přála. Jsme dohodnuti, že bude vedle Václava Havla a vedle Charlese Aznavoura."

Některé ruce známých osobností mě překvapily. Například režisér Jiří Menzel má drobnou ruku. Naopak někteří lidé mají ruce jako lopaty, třeba Jaromír Jágr. Jak se vám povedlo osobnosti přesvědčit, aby vám daly otisk ruky?

"S Jaromírem Jágrem mi pomohl Jiří Šlégr. Když se s Robertem Reichelem loučili s aktivní kariérou, tak udělali zápas Gumáci versus Svět. Bylo to v Litvínově a bylo vidět, že všichni mají obrovský respekt vůči Jardovi Jágrovi. Já se ptal: tak co, máme to dohodnuté, bude Jarda? Pak jsem byl v šatně, tam všichni ti bývalí mistři světa, olympionici, chlapi jako hory. Pak přišel Jarda. Řekl jsem mu, že bych rád udělal otisk jeho dlaně. A on řekl: přijď po zápase. Tak jsem čekal na střídačce. Když skončila třetí třetina, tak přijel, a plácl mi ruku do hmoty."

Koho jste musel nejvíc přemlouvat?

"Těžké bylo dostat se k panu Havlovi. Když chcete takovou osobnost získat, tak musíte mít nějaké renomé. Ti lidé si pak řeknou, já mu dám ruku, a co s ní bude dělat. Bude to prodávat na Václaváku za 150 korun? Přesvědčit je, že nejsem s tátou nějaký lumpík, že chceme udělat takovou síň slávy, vzdát hold a skloubit osobnosti s českým sklářstvím, to bylo těžké. Nakonec svolil a máme ho tady. To byla velká pomoc, protože když už máme pana prezidenta, tak jsme získali Madeleine Albrightovou, Ivana Lendla."

Teď jste otevřeli nové prostory v Litoměřicích. Jak se vám tu líbí?

"Je to fantastické. Světlo, které je tu rozptýlené, pomáhá tomu sklu. Na dlaních můžete vidět čáry života, i ty kapiláry, je to super."