Co přinesl konec druhé světové války Československu?

Evropa o víkendu slavila výročí ukončení druhé světové války. Americký prezident George W. Bush při té příležitosti řekl, že pro většinu střední a východní Evropy přineslo vítězství tvrdou vládu jiného impéria. Co tedy konec války znamenal pro další osudy tehdejšího Československa? To se dozvíte od Martiny Lustigové.

Tank Rudé armády v Praze

Konec války přinesl samozřejmě osvobození z područí nacismu, zrušení Protektorátu Čechy a Morava i samostatného Slovenského státu a v neposlední řadě obnovení Československa. Více historik Jiří Kocian: "Bylo to období plné nadějí. Zejména po ukončení nacistické okupace a po návratu uvězněných. A také po návratu zahraničních vojáků do republiky. Byla tu naděje obnovit znovu demokracii a zároveň demokracii, která by byla svou kvalitou výše v sociální oblasti. K tomu se upínaly velké naděje."

Lidé se radovali a neuvědomovali si, že Evropa je vlastně již dávno rozdělena. Pokračuje historik Vladimír Nálevka: "Tehdejší společnost většinou nevnímala ono již faktické rozdělení Evropy na ty dva celky a ono začlenění Československa do té sovětské zájmové sféry. To ostatně vyplynulo až daleko později a bylo potvrzeno až Únorem 1948." Slova profesora Vladimíra Nálevky potvrzuje i novinář Jiří Ješ, který byl těsně po válce činný v národně-socialistické straně, za což byl pozdějším komunistickým režimem perzekvován: "Věřil jsem tomu, že porážkou Německa bude nastolena svoboda, že bude obnoveno Československo v předmnichovských hranicích, jak to hlásala naše londýnská vláda. A když se nad tím zamýšlím dnes, tak vidím, že musím své tehdejší nadšení v mnohém korigovat."

Někteří lidé si nebezpečí, které pro československou politiku představoval Sovětský svaz, byli brzy vědomi, například někteří politici nebo novináři. Pokračuje historik Oldřich Tůma: "Říká se, že když se Petr Zenkl vrátil do republiky, tak první, co říkal, možná to je nějaká metafora, ale že by nejlepší bylo zase hned odjet do Londýna, že už je to všechno ztraceno. Když tohle říkal 17. května 1945, tak musel myslet tímto způsobem. Ale pro velkou část obyvatel Československa prostě komunismus v té podobě, v jaké se prezentoval po roce 1945 s tou speciální národní cestou k socialismu, byl něčím přijatelným a komunisté byli jednou z politických stran, se kterou se musí počítat a se kterou se musí spolupracovat."

Mezi lidmi je dosud hojně rozšířen mýtus, že rozhodnutí o rozdělení světa padlo na jaltské konferenci. Na Jaltě ale žádné dohody o rozdělení světa podepsány nebyly. Jak podotýká historik Vladimír Nálevka, pro poválečný osud Československa měla podstatný význam už dřívější jednání: "Já se domnívám, že začátkem postupného přesunu Československa do sovětské zájmové sféry byla ona spojenecká dohoda z prosince 1943. Ve všech pozdějších dnes známých dokumentech Sovětského svazu o poválečném uspořádání se o Československu hovoří jako o spojenci Sovětského svazu, jako o jeho prodloužené ruce, jejímž prostřednictvím budou Rusové uplatňovat svůj vliv ve střední Evropě."