Co přinesly volby?

Volby do Poslanecké sněmovny překvapily mimo jiné tím, že jak vítězná Občanská demokratická strana, tak druzí sociální demokraté získali přes 30 procent hlasů. O dalších zajímavých stránkách výsledků voleb i úskalích z toho plynoucích jsem si povídal s komentátorem Petrem Holubem z internetového portálu aktuálně.cz.

Co podle Vás způsobilo sedmiprocentní propad voličských hlasů u lidovců a více než pětiprocentní u komunistů?

"Myslím si, že tím hlavním důvodem byla polarizace české politické scény. Pod tím se rozumí to, že vlastně nevyšel pokus Vladimíra Špidly vytvořit jakousi středovou politiku, kde se mohly setkat středolevicové i středopravicové strany. Politici teď postavili dvě zásadně se vylučující politické strategie, a na ty dva póly se jim dařilo stahovat i všechny voliče. Díky tomu, že proti sobě stály dva naprosto nepřátelské tábory, se stalo, že volební kampaň byla nesmírně agresivní, používaly se při tom nástroje politického marketingu ve větší míře než dosud, to znamená byly používány daleko důmyslnější nástroje na to, jak přitáhnout voliče. A skutečně se podařilo jednak zvýšit volební účast, jednak i to, že dvě hlavní strany, které reprezentují ty dvě hlavní polarity české politiky, přitáhly více voličů od těch malých stran."

Pro Stranu zelených znamená vstup do Poslanecké sněmovny historický úspěch. Myslíte si, že je to strana natolik vnitřně stabilní, že může být pro ostatní strany spolu tvořící zákonodárnou a výkonnou moc spolehlivým partnerem?

Zvolení poslanci Strany zelených, foto: ČTK

"V tuto chvíli by to asi bylo předčasné říkat. Ono totiž zřejmě do značné míry závisí na těch ostatních stranách. Já si dokážu představit, že kdyby se například sociální demokraté rozhodli, že přetáhnou některé poslance ze Strany zelených, tak ten tlak na tu partaj nebo na ten malinký poslanecký klub může být tak silný, že se roztrhne během několika týdnů. Ale pokud se toto nestane a pokud si zvyknou ti noví zelení poslanci běžně pracovat, tak mají do budoucna šanci, že se etablují jako tradiční parlamentní strana. Budou to mít ale hodně těžké právě proto, že v tuto chvíli se s jejich hlasy počítá ne sice úplně jako s jazýčkem na váhách, ale jako s hlasy, které do značné míry rozhodnou o příští vládě."

Volby sice skončily vítězstvím ODS, ale sestavení nové vlády nebude jednoduché. Přepočet hlasů voličů na poslanecké mandáty přinesl rovnost křesel mezi pravicí a levicí - sto na každé straně. Pokuste se rozebrat možnosti a zároveň i šance případných vládních koalic.

"Po pravdě řečeno ta možnost, o které rozhodli voliči je jediná, a tou je velká koalice. Ovšem zároveň voliči šli volit v takové té velice vyhrocené volební kampani, tak že by většina z nich považovala toto řešení za jakousi zradu na jejich voličských hlasech. V tom je problém této situace, a proto se hledají nějaké alternativy. Samozřejmě existují standardní alternativy. Něco jsme už zažili dříve, například že by vznikla jakási opoziční smlouva, ať už psaná nebo nepsaná, a sociální demokracie by slíbila, že podpoří nevětšinovou vládu, kterou by dal dohromady šéf ODS Mirek Topolánek s lidovci a zelenými. Další šancí je, že se sestaví úřednický kabinet, který by zřejmě nevládl celé volební období. Mezi tím se teď asi bude rozhodovat. Potom v delší perspektivě připadá v úvahu možnost, že by se sociální demokraté dali dohromady se zelenými, ale proti tomu stojí předvolební slib šéfa zelených Martina Bursíka, že by nikdy nešli do vlády, která by byla byť je trochu závislá na hlasech komunistů. A to by tato vláda závisela. A vlastně teď úplně ze začátku se bude testovat další možnost, a já doufám, že k tomu politické strany nebudou sahat, a to je možnost, že se přetáhne nějaký politik z tábora nepřítele. De facto by šlo o politickou korupci, bylo by to znevěrohodnění výsledků voleb, a ta vláda by byla zákonitě méně legitimní než jakákoliv jiná vláda, kterou jsme dosud zažili. To by byl spíše takový zoufalý pokus, ale nelze vyloučit, že k němu dojde."

Nejen komentátoři a politologové, ale i ekonomičtí analytici pochybují o stabilitě a síle budoucí české vlády, což může vést k potížím s prosazováním nutných reforem, zejména důchodové, daňové či ve zdravotnictví. Sdílíte jejich obavy?

"Samozřejmě ty obavy jsou na místě, ale když se na to člověk podívá z druhé strany, tak ten volební výsledek zase tak úplně špatný není. Pokud by vznikla nějaká rozumná forma velké koalice, tak je možné, že by se ty dvě velké strany na nějakých reformách mohly dohodnout. Ono by to mělo smysl zvlášť z toho důvodu, že jak občanští, tak sociální demokraté dávali před volbami ohromné sliby, a kdyby je snad měli plnit ve vládě, kde by dominovali, tak by tím mohli ohrozit minimálně stabilitu veřejných financí. Tak že je to trochu taková dějinná spravedlnost, že ty dvě strany, které na sebe nejvíc útočily, které nesmírně polarizovaly politickou scénu, které vlastně zapříčinily volební pat, budou muset změnit svou strategii a zase se snažit nějak domluvit uprostřed. Tak že to, co se stalo ve volbách, samozřejmě způsobilo komplikovanou situaci, ale může se vyřešit nějakým způsobem, který prospěje české společnosti a zřejmě i ekonomice. Všichni ekonomové, se kterými jsem o tom mluvil, ať už z České národní banky nebo ze soukromých finančních domů, preferují tu velkou koalici."