Co skrývají archivní materiály Státní bezpečnosti?

Dnešní Historické obzory vás zvou do Archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra. Dozvíte se, jaké dokumenty je tam možné najít a kolik z nich už bylo prostudováno. Uslyšíte i názor na to, proč se nejrůznější kauzy, které se týkají spolupracovníků StB, vynořují právě nyní. Martina Lustigová si povídala s historikem a pracovníkem Archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra Petrem Kourou.

Do jaké míry jsou archivní záznamy Státní bezpečnosti probádány?

"Archiv bezpečnostních složek ministerstva vnitra má podle odhadů archivářů zhruba 17 kilometrů archiválií. A odhaduje se, že z toho byla zhruba čtyři procenta zpřístupněna žadatelům. Z těchto čtyř procent bylo pouhé jedno procento probádáno historiky. Takže ta neprobádanost je dosti vysoká."

Dá se odhadnout nebo vyčíslit, kolik materiálů Státní bezpečnosti se vůbec zachovalo?

"Zachovala se většina materiálů. Jsou tam materiály nejen z doby 50. let, ale v našem archivu jsou deponovány dokonce i materiály z doby nacistické okupace. Skartace zasáhly menšinu archivních dokumentů. Většina zůstala u nás deponována a je možné tyto dokumenty studovat."

Jaké typy archivních dokumentů ve vašem archivu jsou?

"Svazková agenda, operativní svazky Státní bezpečnosti, agenturní svazky a vyšetřovací svazky, to znamená svazky lidí, kteří byli vyšetřováni pro aktivní protikomunistickou činnost. To jsou podle mě velice zajímavé a nepříliš probádané dokumenty. K atraktivním dokumentům z našeho archivu patří svazky IV. správy StB, správy sledování, kde jsou zachovány fotografie významných představitelů disentu na ulicích a v situacích, ve kterých je Státní bezpečnost fotila. Co se týče okupace, máme tam rozsáhlý fond například nacistických soudů s protektorátními příslušníky za odbojovou činnost. A mohl bych pokračovat dál a dál."

Říkal jste, že je zpracována výrazná menšina archivních dokumentů. Čekáte, že vás archivy něčím překvapí? Čekáte nějaké významné objevy?

"Myslím, že je toho spousta neprobádáno. Právě probíhá inventarizace fondů, to je jeden z důležitých úkolů našeho archivu. A při této inventarizaci se samozřejmě může objevit spousta zajímavých dokumentů."

V poslední době se vynořila celá řada kauz spojených se Státní bezpečností. Šlo o spolupráci různých známých osobností s StB. Proč se tyto kauzy objevují 17 let po listopadu 1989? Proč právě teď?

"Já myslím, že je to trošku důsledek přístupu naší společnosti nebo našich elit k vyrovnávání se s komunistickou minulostí po listopadu 1989, kdy se před těmito věcmi zavíraly oči, nebyla vůle se těmito tématy zabývat. A vidíme, že žádná společnost před svou totalitní minulostí neuteče. Dříve nebo později dojde k těmto překvapivým objevům a k vyrovnávání se s touto minulostí. V Německu k tomu došlo zhruba dvacet po skončení druhé světové války. A vzhledem k tomu, že u nás se k tomuto číslu také blížíme, mi přijde poněkud přirozené, že právě v této době je zvýšený zájem nejen médií, ale především, tak jak to vnímám, veřejnosti o tuto problematiku."

Čekáte, že se z archivu vynoří podobné kauzy, podobné objevy?

"Naším cílem, naším záměrem není produkovat nějaké senzační kauzy, kdo všechno ještě spolupracoval se Státní bezpečností a kdo podal kolik agenturních hlášení. Jsou to trošku mediální bubliny, které prezentují novináři v té zkratce veřejnosti. Já si myslím, že naše pracoviště by mělo v první řadě postupovat systematicky v popisování represivních nástrojů komunistického režimu a ve zrůdnosti podstaty tohoto režimu, jak ovládal společnost, jak působil na lidi, jak je nutil ke spolupráci. Domnívám se, že v tomto by mělo být hlavní poslání našeho archivu."

Česká veřejnost je seznamována se spolupracovníky Státní bezpečnosti, v posledních týdnech se jich vynořila celá řada. Jaké má ale povědomí o lidech, kteří přímo u StB pracovali?

"Samozřejmě ta problematika kmenových pracovníků, zaměstnanců Státní bezpečnosti, nebyla příliš zkoumána. Bylo to dáno i tím, že dlouhou dobu byl k těmto materiálům, k personálním spisům příslušníků StB, omezený přístup. Takže zůstávaly jaksi ve skrytu. Domnívám se, že i toto by se mělo prolomit a změnit. Větší pozornost, než na spolupracovníky, jejichž motivace ke spolupráci s komunistickou tajnou policií mohla být různorodá, by se měla zaměřovat na ty pachatele, na lidi, kteří je ke spolupráci nutili, kteří je řídili, kteří ovládali bezpečnostní aparát. Tomu by podle mého názoru měla být věnována větší pozornost."

Jak dalece můžeme záznamům Státní bezpečnosti věřit? Objevují se tam smyšlené informace? Jak tyto informace badatelům vyvrátit? Ne každý badatel je historik.

"Ne každý badatel je historik a ne každý novinář je historik. Již v jedné z prvních hodin historického semináře se student historie dozví, že neexistuje dokument, který by nemohl být falšován. Samozřejmě všechny dokumenty mohly být falšovány. Já se domnívám, že právě historici studují tento společensko-vědní obor proto, aby se naučili kritiku historických pramenů. A ta cesta by měla být právě v té podrobné historické kritice dokumentů StB jako každého jiného historického pramene. A přitom by se eventuální manipulace s těmi dokumenty měly odhalovat."

Jak je to s přístupem veřejnosti do Archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra? Budete veřejnosti zpřístupňovat některé dokumenty například na internetu nebo ve speciálních edicích pramenů?

"Je potěšující, že zejména v posledních měsících zájem veřejnosti o zpřístupňování dokumentů z našeho archivu roste. Je to samozřejmě dáno zájmem médií o tuto problematiku. A co se týče internetu, budeme chtít jít touto cestou. Na internetu už byly zveřejněny některé inventáře z Archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra. A na internetu bychom chtěli publikovat další dokumenty, další archivní pomůcky, protože se domníváme, že toto médium může oslovit právě mladou generaci, pro kterou komunistický režim začíná být něčím hodně vzdáleným."