Dámy a pánové

Photo: Comisión Europea
0:00
/
0:00

O návratech užití slov jsme si už v několikrát říkali. Dnes se podíváme na změny v tom, jak se oslovujeme.

Soudruzi a soudružky jsou už minulostí.

Je všeobecně známo, že čeština nemá vypracovaný, ve srovnání například s francouzštinou, konverzační jazyk. Pro nás prostě to, co není věcné a skromné, není to pravé. A tak se ani nepřetrhneme v krásné, lichotivé řeči. První republika do češtiny mnohé konverzační obraty zahrnula.

Běžně se v některých vrstvách užívala slova - milostpane, milostpaní, milostslečno. V současné češtině je můžete použít snad jen ironicky.

Zmizelo slovo račte - například ve spojení co si račte přát. Už ho můžeme užít taky jen v oblasti ironie. Žádný obchodník, ani řemeslník vám dnes neřekne: "Služebník" a nevyprovodí vás až ke dveřím, aby vám je otevřel. Zaměstnanci služeb si ani slovo služba nespojují se slovesem sloužit.

Představu o vznikající prvorepublikové jazykové etiketě si můžeme udělat například na základě díla Karla Čapka. I on používal následující spojení: Váš služebník. S projevem (dokonalé, upřímné, nejhlubší, nejupřímnější, plné, srdečné, upřímné úcty. (Vám, Váš, Tvůj) (zcela, hluboce, plně, srdečně, přátelsky, uctivě, upřímně,) oddaný Karel Čapek. A v závěru dopisu psal s projevem oddané úcty nebo v (upřímné, dokonalé, hluboké) úctě oddaný. Samozřejmě, že v jednotlivých osloveních přídavná jména střídal.

Zmizel i pozdrav má úcta nebo slitě máucta.

Foto: Evropská komise
Tahle slova jako vysoce třídně úpadková vytěsnil minulý režim. Uchovali jsme jen neutrální oslovení pane, paní a slečno. A to navzdory často ideologickému tlaku.

Oslovení slečno dnes prodavači často používají až po okraj věkové únosnosti pro oslovování žen, dá se říci všech věků. Potom přejdou k mladé paní, kterou často požívají až za hranu věkové únosnosti.

Přeci ale pozorujeme návrat jednoho starého spojení při oslovování anonymní skupiny posluchačů. Je to oslovení dámy a pánové. Užití slova dáma je ale přijímané jen v tomto oslovení. Pokud je užito slovo dáma mimo tento kontext, vrací se zase do oblasti ironie.

Ještě si všimneme jedné věci. Užití pozdravu ahoj. Jeho skutečná expanze v češtině nastala po druhé světové válce. Karel Čapek ho v celém svém díle užil jen třikrát. Dával přednost užití neformálního pozdravu nazdar. Dnes je ahoj v Čechách a na Moravě neformální pozdrav všech generací při setkání, ale i při loučení.

Neodvažuji si vám teď říct ahoj, s vámi se loučím naslyšenou.


Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.

Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.

Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek..... Pozorování jazyka byla ověřena v Českém národním korpusu, podrobnosti o něm najdete na internetové adrese ucnk.ff.cuni.cz