David Křížek zvedl prestiž českého námořního jachtingu

David Křížek, foto: ČTK

Jachtař David Křížek obsadil v konkurenci 89 lodí senzační třetí místo v nejtěžším závodu osamělých mořeplavců přes Atlantik. Svým výkonem šokoval nejen pořadatele, ale i odbornou veřejnost. Trasa závodu o délce 4200 námořních mil vede z La Rochelle ve Francii do Salvador da Bahia v Brazílii. Křížek ji zdolal na šest a půl metru dlouhé lodi za 20 dní 4 hodiny a 29 minut. Je zároveň historicky prvním Čechem, který se do tohoto závodu vůbec nominoval. Letos se konal už 30. ročník. Davidu Křížkovi zavolal do Brazílie kolega Zdeněk Vališ.

David Křížek, foto: ČTK
Atlantik jste už přeplul vícekrát, jednou dokonce na ultralehkém nafukovacím mini katamaránu. Čím byl tedy tento závod odlišný od předchozích plaveb?

„Bylo to náročnější proto, že poprvé jsem plul sólo přes Atlantik. Nicméně oproti nafukovacímu katamaránu jsem měl alespoň nějakou kajutu. Přece jenom to byla loď, takže v tomto směru jsem měl pevnější půdu pod nohama. Přípravu to ale vyžadovalo delší. Na závod jsem se připravoval dva a půl roku, abych se naučil ovládat loď, abych úspěšně absolvoval všechny ty kvalifikace a mohl vstoupit do hlavního závodu.“

Kdy jste během plavby prožíval největší muka?

„Poprvé to nastalo ještě u pobřeží Portugalska, kdy jsem se úmyslně dostal do akcelerační zóny, do silnějšího větru. Vydělával jsem tam sice na rychlosti, ale bylo to poměrně nebezpečné. Došlo i k převržení lodi, takže tam mě bylo poprvé ouvej. Pak už ale plavba probíhala poměrně hladce. I když nejhorším místem byly jednoznačně rovníkové tišiny. Nevím, proč se tomu říká tišiny, když tam občas tak strašně fouká. Bylo to několik desítek mil nad rovníkem, kdy se bezvětří střídalo se silným větrem. Několik dnů tam bylo zataženo, vůbec nevyšlo slunce, vítr se měnil o 180 stupňů, chodily větrné smrště se silným deštěm.“

Během závodu jste nechal za sebou celou řadu známých osamělých mořeplavců z ´námořních zemí´. Necítili jako pohanu, že je porazil ´suchozemec´?

David Křížek, foto: ČTK
„No, myslím, že to nesli docela statečně. Vybudoval jsem si mezi nimi určitý respekt. Teď už chodí a vzdávají hold celému projektu. Šlo o to, že se to povedlo v poměrně krátké době. Většina závodníků měla za sebou čtyři pět let příprav.“

Jaké máte další plány?

„Teď bych chtěl hlavně splnit to, co jsem nasliboval sponzorům, udělat nějaké besedy, zúčastnit se s tou lodí výstavy, abych ji představil lidem. Potom se uvidí. Dostal jsem teď několik nabídek. Hlavně bych chtěl spolupracovat se slovinským týmem, protože už teď jsem s nimi byl v užším kontaktu. Stravu mě dělali v laboratoři v Lublani. Uvidíme, jestli se seženou finance na větší loď.“

Jako trenér jste připravoval na olympijské hry jachtařku Lenku Šmídovou, která pak v Athénách získala stříbrnou medaili. Dostal jste od ní gratulaci?

„Dostal. Tentokrát se Lenka ozvala, i když toho má hodně, má moc starostí se svou přípravou na olympijské hry v Pekingu. Měl jsem z toho pochopitelně velkou radost. I když jsem Lenku trénoval a připravoval pro olympiádu, sám jsem se od ním moc naučil. Ona je velikánský profesionál.“

Ozvala se také legenda československého jachtingu Richard Konkolski?

„Ozvala. Z toho jsem měl opravdu obrovskou radost. Pro mě to je veliká pocta, protože Richard je nepřekonatelný. Mým snem samozřejmě je se mu přiblížit. Ozval se s gratulací. Sledoval celý závod.“

klíčové slovo:
spustit audio