Když jachta dělá kotrmelce

Nejznámější český mořeplavec Richard Konkolski je autorem několika knih, filmů a televizních dokumentů. Umí také velmi poutavě vyprávět, což jste mohli ocenit před týdnem, kdy hovořil o svých jachtařských počátcích a emigraci do Ameriky. Při návštěvě Českého rozhlasu také popsal několik vlastních zážitků na malé jachtě zmítané vodními živly.

Richard Konkolski, foto: archiv Richarda Konkolského (www.konkolski.com)

Richard Konkolski, rodilý bohumiňák, pochází z velké rodiny, z šesti dětí. O to víc překvapuje, že si vybral zrovna samotářské plavby na malé jachtě.

"Bylo to dáno mým výběrem. Když jsem se chtěl zúčastnit nějakých závodů, jediný, v němž jsem mohl ještě trochu uspět, byl závod sólo jachtařů, protože tam byl volný prostor. Nemyslel jsem na to, jestli jsem měsíc nebo dva sám na moři. Ostatně během plavby je celá řada činností, obsluha lodi, jako v autě, musí to člověk řídit. Tam nemyslí na to, jestli je sám. Navíc jsem měl kontakty s lidmi. Než jsem vyjel, hodně kamarádů a přátel mi nahrálo různé pásky, měl jsem hodně hudby, no a hlavně jsem psal ve volných chvílích, kdekoliv, lovil ryby a tak dále. Romantika při tom samozřejmě byla. Nedělalo mi to žádné potíže. Později v tom závodě, když jde o rychlost, kdy člověk bojuje o každou sekundu, každou míli, tak už potom nemyslí na to, jestli je sám nebo ne. I když třeba etapa z Newportu do Kapského města trvala pomalu padesát dnů."

Jako první Čechoslovák coby osamělý mořeplavec obeplul Richard Konkolski v roce 1975 svět, což pak ještě dvakrát zopakoval. Je vítězem řady závodů a držitelem 12 světových jachtařských rekordů. Těžko se mu ale hledá výkon, který by měl dnes pro něj největší cenu:

Richard Konkolski, foto: archiv Richarda Konkolského (www.konkolski.com)

"Těžko mohu prostě vybrat jeden, poněvadž každý ten sportovní úspěch měl jiný charakter. První plavba byla ideální, poněvadž jsem poznával svět a rekord spočíval v tom, že to byla vůbec první plavba. Ten rekord už nikdo nemůže překonat. Také například plavba kolem Hornova mysu. Co se ovšem týče sportovních výkonů, tak to byly mé další závody po odchodu, kde jsem získal rychlostní rekordy, například během jednoho dne dva tisíce mil. Tyto rekordy, v tom prvním sólo závodě kolem světa 1982-1983 jsem udělal pět světových rekordů, jsem pak podstatně vylepšil v dalším závodě. Ty už jsou ovšem zase překonané, poněvadž technologie, technika a znalosti jdou nahoru."

A na který závod vzpomíná Richard Konkolski nejraději?

"Na ten první závod po odchodu, poněvadž jsem vystartoval v závodě bez jediného haléře, ale byl jsem perfektně připraven. Ideální byl start, poněvadž jsem ho vyhrál, a vlastně celou tu flotilu vedl na moře, všichni byli za mnou. Syn Ríša plul na jachtě kamarádů a viděl jsem ten jeho úsměv, tu hrdost na otce. To byl nezapomenutelný zážitek. Navíc to byl celý svět, to byly titulní stránky po celém světě. V tom závodě jsem vyhrál dvě etapy. Měl jsem trochu smůlu, poněvadž jsem udělal kotrmelec, musel jsem zastavit v Perthu. Když jsem dojel do Sydney, měl jsem osmidenní zpoždění, protože ostatní závodníci mezi tím byli osm dnů na moři. Podařilo se mi ale je dohnat a vyhrát další etapy. Takže to byl snad takový nejúspěšnější závod."

Richard Konkolski, foto: archiv Richarda Konkolského (www.konkolski.com)

O krkolomné a nebezpečné momenty není na moři nouze, říká mořeplavec Richard Konkolski:

"No, třeba byl jsem sražen bokem, nebo stěžeň zůstal pod vodou. V jednom momentě, v tom prvním závodě, přišel tak silný vítr, že se opřel o plachty, ta loď ležela bokem na vlnách, já jsem chodil po boku lodi a snažil jsem se něco udělat. Loď se držela tak dlouho, poněvadž vítr byl tak silný, že hlavní plachta byla přilepená do lanoví a nemohl jsem jí stáhnout. Až když ta plachta pod náporem větru praskla, loď poskočila a vrátila se zpět."

Stane se také, že jachta udělá na rozdováděném oceánu kotrmelec. Stalo se to Richardu Konkolskému v Indickém oceánu, kdy se musel vrátil do Durbanu.

"To člověk strne. Já jsem opustil Durban, zamířil jsem na Kapské město, bylo to poměrně dost pozdě v roce. Prošel hurikán a já jsem si byl jistý, že po něm bude nějaké okno dobrého počasí. Přišel ale druhý hurikán. Spustil jsem plachty, byl jsem uvnitř a slyšel jsem hukot. Teda hukot..., řev moře! To pak člověk ztvrdne, po páteří projede mráz. Pudem sebezáchovy se člověk hned vzepře, chytí. Loď prolétla přídí dopředu, tak že jsem na lodním žebru, což byla normálně svislá stěna, stál jak na podlaze. Tlak vody byl tak silný, že vytlačil okna, poklopy, voda se hrnula dovnitř. Já jsem se snažil dostat ven, ale proti proudu to nešlo. Polykal jsem vodu a definitivně jsem si myslel, že to je konec, bublinky a tak. No ale člověk bojuje o život, jen tak lehce se nevzdává. Pak loď přepadla, otočila se bokem, během noci jsem pak ještě udělal dva další kotrmelce. Při tom třetím jsem byl vymrštěn do moře. Byl jsem v poklopu, viděl jsem ohromnou loď, jak driftuje, a tak jsem měl strach, aby do mně nenarazila. Signalizoval jsem baterkou, poněvadž všechna elektřina byla zničená. Viděl jsem tu ohromnou vlnu, která se řítila přímo na mně. Jenom jsem zaklel, a byl jsem ve vzduchu. Když jsem se zase ocitl ve vodě, když jsem vyplaval na povrch, uviděl jsem dno Niké, kýl. Tam člověk prostě nemyslí, ale dělá všechno možné. Když jsem dorazil zpět do přístavu, byl jsem zničený, bolely mě všechny svaly, ležel jsem, všechno si opakoval a přemýšlel, co by se stalo, kdyby...?"

Richard Konkolski, foto: archiv Richarda Konkolského (www.konkolski.com)

Richard Konkolski na svých plavbách viděl mnoho zajímavých míst, ale těch, které by chtěl spatřit ještě jednou, zas tak moc není:

"Řekněme, že je jich málo.... Měl jsem kamaráda, který nedávno plul kolem světa, a dopisovali jsme si e-mailem. A tak jsem zjistil, že všechno to, co kdysi bylo krásné, co bylo zajímavé pro mně, dnes je úplně jiné. Je to prostě daleko více komerční. Například Velká korálová bariéra, dva tisíce mil, to jsem potkal, já nevím, pět lodí nebo dalších pár rybářských lodí, živil jsem se lovem, rybařením, ústřice byly tak veliké, že jsem musel vršek odstřelit. Dnes to zmizelo! Původně jsem teda chtěl jet, ale pak jsem si řekl, že snad bude rozumnější mít ve vzpomínkách ta místa tak, jak byla kdysi."

Loď v této chvíli Richard Konkolski nemá, ale moře a oceány ho stále lákají:

"Momentálně nemám. Poslední loď jsem prodal před pár lety. Ovšem Newport, tam, kde bydlím, je Mekka jachtingu v Americe. V tom přístavu je zakotveno minimálně tisíc lodí, takže kdybych chtěl, tak bych mohl plout každý den. Na moře koukám z okna, k oceánu, k té slané vodě to mám zhruba pět, sedm minut pěšky. Takže kontakt s mořem tam je neustálý. Co se týče jachtingu nebo samotného plachtění, je to otázka životních předností. Mám svá léta. Jistě, mohl bych plout a mít požitek sám pro sebe nebo pro rodinu, s Mirkou, s Ríšou, ale na druhé straně mám hodně materiálů z cest, které potřebuji zpracovat. A tak jsem se pustil do psaní knížek, které pro mně momentálně mají větší hodnotu. Kdybych našel nějakého sponzora a mohl vyrazit na něco, čeho jsem ještě nedosáhl, tak bych neváhal. Ovšem samozřejmě v dnešní době je technika na stále vyšší a vyšší úrovni, účast v nějakém závodě kolem světa, to už jsou milionové náklady. Dnes není astronavigace, dnes jsou GPSy a podobně, a také týmy, které zůstávají v pozadí a pomáhají zpracovat informace, posílat, kontaktovat kontejnery, které jedou za vámi, takže když přijedete do nějakého cílového přístavu některé etapy, tak je tam tým lidí, příprava lodi... To už je něco jiného."