Deset let po velké vodě

Archivní snímek pražské zoologické zahrady při povodních v roce 2002, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Města po celém Česku si v těchto dnech připomínají desáté výročí ničivých povodní. V hlavním městě stavěli hasiči mobilní protipovodňové zábrany na pravém břehu Vltavy, v zoologické zahradě si připomněli obrovskou evakuaci, v menších obcích se lidé scházeli ke vzpomínkovým akcím. Devastující povodně tehdy zasáhly skoro celou Českou republiku. Voda mařila nejen majetek, ale i lidské životy.

Ulice Sokolovská v pražském Karlíně po povodni v roce 2002
Jednou z nejvíce postižených čtvrtí v Praze byl Karlín. Voda tam napáchala škody za více než sedm miliard korun. Budíček obyvatelům obstaral megafon záchranáře. Ze čtvrti musely odejít stovky rodin, některé se mohly vrátit až za několik týdnů:

" Vážení spoluobčané, upozorňuji vás, že byla zahájena řízená preventivní evakuace oblasti Karlína. Shromážděte se prosím na veřejných shromáždištích. S sebou vezměte osobní doklady, léky, jídlo a pití na dobu 24 hodin pro sebe a zvířata."

Záchranáři evakuovali první obyvatele už brzy nad ránem 13. srpna 2002. Mezi nimi tehdy byla i Marie Kučerová s manželem. Zpět do bytu se už nikdy nenastěhovali, voda jim vzala všechno:

Karlín po povodni v roce 2002
"Čekali jsme hrůzu. A hrůza to opravdu byla. Ten byt se nedal vůbec otevřít. Voda už tu nebyla, bylo tu všude bahno, smrdělo to, nepořádek hrozný. Vypadalo to jako po katastrofě, jako když něco vybuchlo. Něco nepředstavitelného, úplné měsíční město. Už bych to nechtěla nikdy zažít."

Kvůli ničivé povodni muselo v srpnu 2002 opustit své domovy více než 220 tisíc lidí, nejvíce v Praze. Tehdejší primátor Igor Němec s odvoláním na informace hydrologů prohlásil, že do Prahy přijde maximálně dvacetiletá povodeň, která zaplaví sklepy. Nakonec bylo vše jinak, vzpomíná ředitel karlínského zaplaveného hotelu Olympic Vlastislav Šos:

Na pravém břehu Vltavy v Praze se 11. srpna uskutečnilo protipovodňové cvičení, foto: ČTK
"V první řadě jsem si myslel, že to skutečně nebude zatopené, protože jsem tomu věřil. Určitě jsme s tím neměli zkušenosti. Když nás ale začala voda ohrožovat, tak na ujištění magistrátu jsme už nedbali a volali jsme cestovní agentury, kanceláře, přistavily se autobusy a lidé, co neměli náhradní ubytování, se odváželi do nějakých tělocvičen nebo do škol. Tady v recepci šla voda přes recepční pult, bylo to ve 162 centimetrech. A pokud řeknu, že máme do suterénu asi 5,5 metru, tak se dá lehko spočítat, že tady bylo přes 7 metrů vody. I kanály se nadzvedávaly, ty těžké poklopy létaly to vzduchu, protože tlaky byly ohromné."

Vlastislav Šos nakonec škody na hotelu sečetl na 130 milionů korun.

Praze tehdy hodně pomohly mobilní protipovodňové zábrany. Minulou sobotu jich hasiči, vojáci a dobrovolníci cvičně postavili v centru města na 900 metrů. Ve stanici Staroměstská se cvičilo odčerpávání vody z podzemních studní, které mají chránit metro. Kromě toho, že přibylo zábran, se systém zdokonalil, řekl pražský primátor Bohuslav Svoboda:

"Ten systém je lepší v tom, že máme podle mého názoru naprosto dokonalou komunikaci v krizovém štábu. Myslím tím systém propojení, systém avíz a postupné přípravy."

Archivní snímek pražské zoologické zahrady při povodních v roce 2002, foto: ČTK
Velké ztráty utrpěla také pražská Zoologická zahrada. Některá vzácná zvířata, jako třeba gorily nebo nosorožce, se podařilo zachránit na poslední chvíli. Tehdejší ředitel ZOO Petr Fejk zdůrazňuje, že velmi pomohly i ostatní tuzemské zahrady:

"Jakmile někdo potřeboval pomoct - a u té povodňové vlny v Praze to bylo zjevné, tak se ty zahrady ozývaly samy. Bylo relativně snadné koordinovat převozy zvířat, pro která jsme neměli umístění v Praze, do jiných zoologických zahrad, které uvolňovaly své prostory, své expozice. My jsme tuhle pomoc vlastně jen koordinovali, protože musím říct, že unie a pomoc v ní fungovaly bezvadně."

Přesto při povodni v ZOO zahynulo na 100 zvířat, mezi nimi tři hroši, jeden slon a jeden lev. Hrdinou se stal lachtan Gaston, kterého strhl proud a rozvodněnými řekami doplul až do Německa. Jeho cestu popisuje Petr Fejk:

"V první fázi bojoval s proudem, ale slábnul, tak se nechal unášet. Byl naprosto vyčerpaný, stresovaný, zraněný, i s počínající infekcí. A tomu všemu po té dlouhé anabázi, kdy skončil až v Lutherstadtu u Berlína, nakonec podlehl."

V celém Česku tehdy přišlo o život 17 osob.