Díky kolům z Česka se děti v Gambii dostanou do školy
Češi darují použitá kola. V Ostravě se kola opraví a rozeberou, pak se pošlou na africký venkov. Děti, které by jinak musely chodit do školy třeba osm kilometrů pěšky, si kola složí a můžou jezdit za vzděláním. To je základní myšlenka humanitárního projektu Kola pro Afriku. S jeho zakladatelem Romanem Posoldou jsme mluvili o tom, proč jen tento projekt úspěšný, co s ním mají společného vězni z ostravské věznice a proč je lepší pomáhat v jedné provincii a nesnažit se ze všeho dělat globální projekt.
Jak vás napadla myšlenka posílat kola dětem do Gambie?
„Já osobně jsem vždycky chtěl dělat něco takového. Něco, co má smysl, nejlépe pro děti, protože jsem vystudoval pedagogickou školu. Potom i antropologii, takže mě lákalo dělat něco ve světě pro děti. A ideálně aby to bylo spojeno s kolem, protože jízdní kolo je něco, co miluju od dětství. A to se všechno potkává v projektu Kola pro Afriku. My jsme ho začali s kamarádem Richardem Gazdou v roce 2012. Já jsem žil nějakou dobu v Anglii, kde jsem se dozvěděl o podobném anglickém projektu. Proč zrovna Gambie? V Anglii jsem se seznámil s člověkem z této země. Řekl nám svůj životní příběh, že nikdy do školy nechodil. Jako dospělý si uvědomoval, jak je moc důležité, aby děti do školy chodily, aby se tam nějak dostali. A cesta může být dlouhá, a to doslova. Takže jak se tam dostat? Autobusy tam nejezdí, školní už vůbec ne. Auta se tam jednoduše nedostanou, protože tam nejsou cesty anebo rodiny nemají na to, aby si koupily auto. Takže jediná možnost pro ty děti často je, že chodí do školy pěšky. Může to být klidně i pět kilometrů. To bych si řekl, že ještě jde, jenže to může být i osm, i deset kilometrů. Takže kolo může být pro dítě z afrického venkova obrovská pomoc.“
Popišme, jak to přesně funguje. Dárci v ČR darují kolo, které už nepotřebují, vy ho repasujete, opravíte, pošlete do Gambie.
„Takto to bylo na začátku. Skutečně dárci darovali kola přes sběrná místa. Ta sběrná místa obsluhovali nebo provozovali dobrovolníci. V různých místech ČR. Logističtí partneři nám ty kola pomáhali svážet do Ostravy, kde je centrální sklad. Tady jsme ta kola připravovali, opravovali, původně nám pomáhali učni strojírenských škol nebo bike shopy. Byla to doba, plná nadšení, když jsme zkusili někam dojet, třeba do těch učilišť a oni byli ochotní a otevření. Pomáhali nám připravit i kola pro ty gambijské děti. Potom jsme od roku 2013 začali spolupracovat s věznicí tady v Ostravě. Vězni pracují v dílně, kde se kola opravují. V době COVIDu jsme zrevidovali ten projekt a říkali jsme si to, bylo by moc fajn, kdyby se kola nedělala tady v Česku. Mnohem hlubší smysl jsme viděli v tom, kdyby si ta kola děti v té Gambii připravili sami, takže my jsme začali měnit tu strategii. Odsouzení nám začali pomáhat odstrojovat kola, teď tady vlastně děláme takové kolové stavebnice. Kola připravíme pro použití v Africe, to znamená, že vyměníme některé komponenty za odolnější, aby vydržely africké podmínky. Od roku 2021 si děti v Gambii ta kola skládají sami, z té stavebnice, kterou jim pošleme. Děti si takže na to kola sáhnou, oni si ho postaví, oni mu rozumí. A to kolo může jezdit mnohem déle, než to bylo předtím.“
Původně to bylo nastavené tak, že děti kolo nakonec vrátily do školy. Teď to kolo, které si sami sestaví, dětem zůstane…
„Ano, dříve kola přišla do školy. Škola vybrala dětí, které ty kola dostanou. To byly děti, které bydlí nejdál od školy. A ty děti měly tu kolo zapůjčené. Měli ho na určitou dobu. Když opustily školu, absolvovaly školu, kolo vrátily a dostal ho nějaký další žák. My jsme to od toho roku 21 také proměnili a udělali jsme to nastavení tak, že ty děti, když absolvují školu, tak vědí, že to kolo jim zůstane, takže ta motivace je ještě větší, že to kolo se stane jejich majetkem a oni vlastně jsou inspirovány k tomu, aby tu školu skutečně vychodili a to kolo potom jde s ním. Třeba na střední školu, pak zase jezdí do té další školy nebo do práce.“
Jaká jsou vlastně měřítka toho projektu? Je to velký projekt? Kolik je třeba těch míst ČR, kde se ta kola sbírají? Kolik kol dostanete od českých dárců, kolik jste jich odvezli do Afriky?
„My jsme odeslali do Gambie přes 11 tisíc kol. Těch 11 tisíc kol se dotklo přibližně 15 tisíc dětí, protože některá kola se potom dál sdílela, jak jsem říkal jsem, že se půjčovala. Tady v Česku průběžně bylo přes sto sběrných míst, některá zanikala, některá vznikala. Nyní je těch sběrných míst přibližně 50 různě po republice. Ale projekt něco přináší nejen dětem v Africe, ale i chlapům ve zdejší ostravské věznici. Díky tady té pozitivní práci v dílně na kolech pro děti se vrací zpátky na důstojnou cestu životem. Jsou tam chlapi, kterým je třicet, jsou tam chlapi, kteří mají 50 nebo 60 let, kteří prošli trnitou cestou životem a díky tady té pozitivní činnosti mají možnost nejen pomoci druhým, ale taky možná vidět sami sebe trošku jinak- Cítit, že si jich někdo váží, že je někdo pochválí, a to třeba nikdy v životě nezažili. To jsou taky důležité hodnoty.“
Za tu dobu, kdy ten projekt běží, jste byl v Africe mnohokrát. Co vás tam nejvíc překvapilo?
„Já jsem se díky kolu dostal na cestu kolem světa. Viděl jsem, že ten svět už na první pohled není spravedlivý, že to někde mají lidi tak, že žijí v bohatství, které je převyšuje a tolik třeba ani nepotřebují. A pak jsou místa, kde to lidi prostě nemají jednoduché. V Gambii je velká chudoba, ale přesto se mi tam líbí. Co mě pozitivně překvapilo, že lidi jsou velmi otevření na tom projektu spolupracovat, že je to úžasné, jaké spojení může vzniknout, i když oni třeba mluví svými kmenovými jazyky, kterým já nerozumím. Spojovacím jazykem je angličtina a vždycky se najde někdo, kdo to přeloží. Ale vlastně i když si nerozumíme, tak víme, co děláme a jsme v nějakém velmi hlubokém spojení a z toho vznikají ta kola jako pomoc pro jejich děti. Samozřejmě, vždy se jde přes nějaké drobné překážky, které se dají překonat, ale dají se překonat společně. Takže se posunujeme vlastně všichni a to je obrovská radost. Z některých dětí už jsou mechanici, kteří vychodili školu nebo šli dál studovat. A vidíme, že to kolo skutečně pomáhá.“
V rámci Gambie se ten projekt postupně rozšiřuje? Začínali jste v jednom regionu a dneska pomáháte na větším území?
„Je to naopak. V tom roce 2013 jsme se postupně začali věnovat školám ve všech regionech. Ono to nebylo úplně dobře, ale ten režim, který tam tenkrát byl, diktátorský režim, tak nás do toho tlačil, aby si zlepšoval vlastní image, tak chtěl dávat kola různě po celé Gambii, tak aby všichni říkali, jak se ta vláda stará. A že od roku 2017, kdy nastoupil relativně demokratický režim v Gambii, tak to partnerství s tím ministerstvem školství vyrostlo, je to skutečně spolupráce a my jsme se rozhodli, že se zaměříme na jednu oblast, na tu nejchudší, to je pátý region Janjanbureh, kde je ta chudoba už na první pohled, ale i podle různých měřítek, největší. Tam se školám věnujeme a tam nejenom, že se věnujeme školám, ale roste tam i bike centrum, což je zázemí toho projektu a zároveň to bude praktická odborná škola, kde se budou kola repasovat, kde se do budoucna s místními lidmi budou kola vyrábět.“
Pomoci projektu můžete nejen darováním starého kola, ale i naopak tím, že si kolo koupíte. Ne všechny typy kol se totiž hodí do afrických podmínek. Taková kola se v české dílně repasují a nabízí k prodeji českým zájemcům. Pokud nejste cyklisté, a přesto byste chtěli projekt podpořit, je to možné přímou finanční podporou. Všechny podrobnosti najdete na kolaproafriku.cz
