Dilema sociální demokracie

Souboj o funkci předsedy sociální demokracie na dubnovém sjezdu strany se konat nebude. Jediným kandidátem je po sobotním jednání ústředního výkonného výboru Vladimír Špidla, dosavadní první místopředseda sociální demokracie. Cestu ke stranickému vrcholu mu uvolnil jediný vážný konkurent Stanislav Gross svým rozhodnutím nekandidovat a spokojit se tak s postem druhého muže v sociální demokracii. Situaci komentuje Zdeněk Vališ.

Dění v sociální demokracii sledují v poslední době se zájmem a nadějí nejen stoupenci strany rudé růže, ale s jistým pozitivním očekáváním i političtí protivníci. Místo škodolibého popichování v souvislosti s nedávným debaklem v senátních a krajských volbách zazněly v táboře odpůrců dokonce hlasy, že sociální demokracie musí zůstat v českém politickém spektru vlivnou stranou. Příčina tohoto zdánlivě nelogického přání je zřejmá. Panuje totiž obava, že pokud by sociální demokracie začala vyklízet politickou scénu, vyklizený prostor by okamžitě obsadili komunisté. Politologové také připomínají, že i v delším časovém horizontu je nezbytný určitý vyvažující vliv na pravém a levém středu. Zároveň panuje téměř všeobecná shoda v tom, že sociální demokracie musí projít dosti radikální změnou. A prvním krokem ke změně image strany by měl být nový předseda.

Po sobotním zasedání ústředního výboru je zřejmé, že stranu by měl vést napříště tandem Špidla-Gross a nikoli tandem v obráceném složení, což určitě mrzí zejména mladší straníky. Také pro širší veřejnost by byl tandem Gross-Špidla asi přitažlivější. Teprve 31letý Gross ostatně patří dlouhodobě k nejoblíbenějším českým politikům. Svou popularitu si ještě vylepšil letos v září, když jako čerstvý ministr vnitra velmi dobře obstál v první těžké zkoušce, jakou bylo zajištění průběhu zasedání světových finančních institucí v Praze.

V sociální demokracii je po sobotě zatím cítit jistou úlevu. Hovoří se o tom, že na sjezdu by mnozí delegáti asi prožívali muka při rozhodování, koho z obou kandidátů postavit do čela strany. Toto osobnostní dilema ovšem hodně pozorovatelů považuje za dilema celé sociální demokracie. Jakou změnou by totiž měla strana projít. Těm, co preferují Špidlu, jde údajně o kosmetické změny v duchu vlk se nažral a koza zůstala celá. Jeden komentátor, znalec poměrů v sociální demokracii, tvrdí, že Špidla není typ vůdce, který by vzal do rukou skalpel, ale spokojí se s léky. Pak by se ovšem mohlo stát, že nad lůžkem nemocného se časem už nebudou sklánět občané různých názorů, ale jen hrstka nejbližších příbuzných.

Od energického mladíka Grosse by se naopak očekávala nejen změna vizáže strany, ale i radikální řez do stranického organismu. A nejde jen o odstranění nádoru, jaký představuje například skupina kolem bývalého komunistického aparátníka Šloufa. S tím se určitě dokáže vypořádat i Vladimír Špidla. Gross by ale, soudě dle jeho známých postojů, neváhal jít ještě dál. S podstatnou ztrátou vlivu by se museli smířit mnozí zasloužilí členové strany, žijící často nostalgicky v minulosti. Nyní se dá ovšem spíše spekulovat o okolnostech, které vedly Grosse k rozhodnutí nekandidovat.