Kam kráčí ČSSD?
Připravil Zdeněk Vališ.
Pryč jsou zřejmě doby, kdy sociální demokracie objížděla se svými stranickými sjezdy omšelé a stísněné sály okresních kulturních domů, aby pak po celodenním rokování rozvážely delegáty přistavené autobusy do podřadných hotelů v blízkém i vzdálenějším okolí. Letos už si mohla strana rudé růže dovolit hostit zhruba tisícovku lidí v Kongresovém centru Praha. A předsedkyně pražské stranické organizace Petra Buzková mohla od řečnického pultu s uspokojením konstatovat, že sociální demokraté se po letech poprvé scházejí, aniž by podstatnou část svého jednání museli věnovat katastrofické situaci ve stranických financích. Pamětníci minulých sjezdů zaznamenali ještě jednu změnu. Očividně se změnilo věkové složení delegátů. Zatímco ty minulé prý připomínaly spíše setkání absolventů postgraduálního kursu vysoké školy po padesáti letech, letos už převažovali absolventi mateřských škol po padesáti letech. Nápadná byla samozřejmě mužská šeď, ale s tímto fenoménem se člověk setká na sjezdech všech parlamentních stran. Stejně jako téměř s absencí mladých pohledných dívek, i když tento dojem může být velmi subjektivní, jak dosvědčuje třeba komentátor deníku Právo Pavel Verner. Ať tak či onak, pravdu má asi ministr školství Eduard Zeman, který na zvídavou otázku poznamenal, že mladé dívky mají jiné zájmy, než se věnovat práci v politických stranách. Málokterá by zřejmě byla ochotná zapojit se do diskuse, zda se má česká sociální demokracie jasně zviditelňovat nalevo nebo se tlačit po vzoru britské Labour Party spíše do středu. Pro sociální demokraty to přitom byla zásadní otázka. Jak už je známo, na sjezdu jednoznačně zvítězila první alternativa. Slovo střed dostalo téměř hanlivý nádech a někteří delegáti s oblibou citovali bonmot Miloše Zemana, že se přece jezdí vlevo nebo vpravo. Středem se jen objíždí. Například pro někdejšího šéfa pražské stranické organizace Karla Špíchala, který zdůrazňuje svou levicovost, je politický střed pouze abstraktním pojmem. Staronový místopředseda sociální demokracie Zdeněk Šromach naproti tomu politický střed uznává, ale na první místo klade nutnost pevně usadit stranu v prostoru, který jí náleží, tedy vlevo. Volání po levicovém zakotvení znělo v sociální demokracie před sjezdem velmi silně. Dokonce se hovořilo o tom, že na sjezdu bude ustavena levicová frakce, složená z nespokojenců s dosavadním kursem strany. K založení frakce nakonec nedošlo, protože solidarita, rovnost, sociální spravedlnost a vlivný stát zněly sjezdem tak důrazně, že i ti nejlevicovější delegáti museli být spokojeni. Vždyť i nový druhý nejvyšší stranický představitel Stanislav Gross, kterého někteří označovali za pragmatika nebo dokonce za pravičáka, se snažil nenechat je na pochybách, o co bude strana usilovat. Podporu sociálnímu státu ale vyjadřuje rovněž pražský delegát Vratislav Šlajer. Úspěšný podnikatel, člověk, kterého začátkem devadesátých let označily Lidové noviny za finančního žraloka. Vratislav Šlajer, který je členem sociální demokracie od obnovení její činnosti na jaře 1990, se elegantně vyhýbá odpovědi na otázku, co soudí o naznačeném posunu strany doleva. Autenticita sociální demokracie je asi opravdu pro členy strany cennou devízou, kterou většinou neopomenou v rozhovoru připomenout. Proto také sjezd zcela ignoroval jediný otevřený pokus zařadit na program jednání návrh zrušit rezoluci, která zakazuje spolupráci s komunisty. Učinila ho mimochodem ona pohledná mladá dívka, která tak zaujala kolegu z deníku Právo. Na druhé straně se zdůrazňování autenticity dostalo poněkud do rozporu s tím, že na sjezd nebyl pozván druhý polistopadový předseda sociální demokracie Jiří Horák, který před tím po čtyři desetiletí pomáhal udržovat kontinuitu strany v exilu. Takový postup vůči Horákovi se velmi nelíbil třeba zástupci pražského primátora Jiřímu Paroubkovi. V jaké pozici ale bude sociální demokracie na svém příštím sjezdu, je zatím ve hvězdách. O uplynulé víkendu se vlastně vůbec nehovořilo o tom, s kým by strana po příštích volbách mohla jít do koalice. Na všechny potenciální partnery napravo se naopak snesla sprška drsného odsouzení.
