Taktika nade vše

r_2100x1400_radio_praha.png

Už za necelý rok se budou konat volby do Poslanecké sněmovny. Předzvěstí voleb bylo i personální zemětřesení, které v uplynulých třech měsících zasáhlo sociální demokracii, lidovou stranu, Unii svobody a potažmo vlastně celou čtyřkoalici. Někteří pozorovatelé ale zároveň upozorňují, že takhle zamotaná a přetaktizovaná jako nyní snad ještě česká politika nebyla. Jak uvádí Zdeněk Vališ, je skutečně těžké orientovat se v ní a dešifrovat různá prohlášení a iniciativy.

V sobotu bude jednat ústřední výbor sociální demokracie. S prvním uceleným pohledem na současnou politickou scénu na něm vystoupí nový šéf Lidového domu Vladimír Špidla. Obsah jeho písemné zprávy už ale není tajemstvím. Špidla v ní mobilizuje stejným způsobem, jako v minulosti činíval Václav Klaus. Jen znaménko je opačné- veškerým zlem této země je asociální pravice. A v ní je možná ještě ďábelštější Klausova ODS, tedy ta strana, s níž je sociální demokracie stále propojena opoziční smlouvou. Komunisty jako potenciální spojence Špidla zcela zavrhuje a čtyřkoaliční lidovci, k nimž Lidový dům vždy choval jisté sympatie, jsou prý spíše soupeři než možní spojenci.

Suma sumarum, pokud bychom chtěli brát Špidlovu rétoriku vážně, museli bychom se domnívat, že počítá s 51procentním volebním vítězstvím nebo už teď plánuje pro svou stranu odchod do opozičního ghetta. Tak hloupý samozřejmě Špidla není. Na rozdíl od Zemana je sice opravdovým levicovým politikem, ale zároveň moc dobře ví, že pokud se chce sociální demokracie podílet na příští vládě, bude si muset tak jako tak podat ruku s oněmi bezohlednými asociály. A dost možná, že opět i s těmi ďábelštějšími. A tak z jeho okolí a ostatně i od něj samého čas od času zaznívají mnohem smířlivější tóny.

To Klausova ODS je po zkušenostech z minulosti v rétorice opatrnější. Ráda by si opoziční smlouvou udržela svého smluvního partnera co nejdéle. V pozadí je samozřejmě obava z možné předvolební izolace. Jenže Klaus také ví, že Špidla není Zeman, s nímž bylo vždy možné v případě konfliktu vyřešit vše mezi čtyřma očima. A tak došlo v poslední době k několika docela přívětivým úklonům směrem ke čtyřkoalici, onomu nenáviděnému spolku zrádců a úskočných hadů. Velice pikantní na náznacích námluv je to, že třeba nové vedení Unie svobody je téměř výhradně složeno z bývalých vysokých představitelů ODS. Prvním místopředsedou unie je dokonce bývalý Klausův korunní princ Ivan Pilip.

Samotná čtyřkoalice ústy představitelů rozhodujících stran, tedy lidovců a unionistů hlásí, že její koaliční potenciál je otevřený jak k sociální demokracii, tak k ODS. Jenže právě ve čtyřkoalici, která vznikla z pudu sebezáchovy jako reakce na opoziční smlouvu, panuje už delší dobu velká nervozita. Její volební preference se nebezpečně propadly k dvacetiprocentní hranici, kterou musí překonat, aby vůbec prošla do Poslanecké sněmovny. A tak se třeba mezi lidovci, kteří celému seskupení získávají nejvíce hlasů, ozývají dosti vlivné hlasy, že by možná bylo lepší se trhnout a jít do voleb samostatně, než riskovat katastrofu.

Mnohý pozorovatel už začíná být z různých prohlášení, náznaků či symbolických gest docela zmatený. On totiž celý ten mumraj budí stále více podezření, že taktika českých politických stran už není prostředkem, jenž směřuje k určitému cíli, nýbrž sama o sobě je cílem.