Divadlo oblud a zrůd schovává příběhy pod povrch kabaretu

Foto: http://formanstheatre.cz

Dva sourozenci, synové slavného filmaře, který emigroval, a herečky divadla Semafor. Jeden orientovaný spíš výtvarně, druhý od počátku směřoval k divadlu. Začínali v 80. letech společnými rakvičkovými produkcemi na divadelních poutích na Střeleckém ostrově v Praze. Dnes je Divadlo bratří Formanů osvědčenou značkou doma i v zahraničí a lístky na jejich představení nebývají k dostání. Jejich nejnovější projekt se jmenuje Obludárium.

"Je to představení, které je zejména založeno na poetických obrazech. Nejsilnější je tam, kde kombinuje jistou lyričnost a obrazivost s typicky českým humorem."

Slova Jana Buriana, divadelníka a ředitele plzeňského festivalu Divadlo, patřila nejnovější inscenaci Divadla Bratří Formanů Obludárium. Inscenace měla premiéru loni na podzim ve francouzském městě Rennes, letos v září ji právě festival Divadlo uvedl v české premiéře.

Matěj Forman,  foto: autor
Od přechozích projektů Bouda a Nachové plachty dělí Obludárium několikaletá pauza. Vysvětluje Matěj Forman:

"My jsme v té době, kdy jsme přemýšleli o novém projektu, měli ještě různé jiné hraní, cestovali jsme s Boudou, dělala se Procházka do Národního, nebyl to soustředěný čas, že bychom mohli na něčem dělat třeba několik měsíců. Nejdřív se s velkým předstihem začala připravovat podoba toho stanu a postupně pak brácha Petr s Veronikou Švábovou a Ivánkem Arsenjevem začali pronikat do toho tématu."

Petr Forman, spoluautor scénáře:

Petr Forman,  foto: autor
"Ivánek Arsenjev je z nás asi nejvzdělanější, nejsečtělejší, taky je scénárista, tak je to trošku jeho profese, a on přinesl některá témata, příběhy, knížky, my něco, Veronika něco. To trvalo asi rok, takové hledání, čtení věcí, povídání, až jsme si řekli, že se podíváme do světa, který nás všechny tehdy přitahoval. A skončili jsme v cirkusech, v kabaretu, nočních podnicích, obludáriu. Formou je to na první pohled kabaret. A vzadu za tím se odvíjí řada jemných příběhů. My jsme zvyklí, ať jsme dělali Nachové plachty, kde byl konkrétní příběh, nebo nějaké jiné představení, Krásku a zvíře nebo cokoliv, větší důraz máme na atmosférách, náladách. Obludárium se nijak nevymyká, i když je to myslím úplně jiné představení, než jsme dělali dřív. Ale ten náš zájem o tuhle poetiku, o tenhle způsob vyprávění příběhů, snů, tužeb, ten se nezměnil. A proto je to víc o atmosférách a ty texty, obrázky, hudba, všechno, co tam člověk zažije, je součástí toho příběhu,"

Stan Divadla bratří Formanů,  foto: autor
říká Petr Forman. Stejně jako Jan Burian v úvodu tohoto příspěvku, také kritika tradičně vyzdvihuje na inscenacích bratrů Formanových jejich poetické kvality. A silné vazby, které vznikají mezi jevištěm a hledištěm.

"Vzájemný pocit spříznění a společného vytváření divadelního prostoru se nevytváří mezi diváky a herci až během vlastního představení, vzniká ještě před jeho začátkem a jeho magická síla v tomto případě vytrvá až dokonce. Stejně jako v Boudě nebo na Lodi hraje jednu z nejpodstatnější rolí představení atmosféra a kouzlo místa vytvořeného pro produkci."

napsala teatroložka Mirka Černá.

Výtvarný rukopis inscenací a pojetí divadelního prostoru má na starosti Matěj Forman. Podle něj je ale pro divadlo, které dělají s bratrem, typický celkový autorský vklad obou dvou.

"My jsme tady od začátku přípravy, přes práci na tom představení, pořád jsme u toho, jsme s tím. A když se začne hrát, tak jsme s tím jako ti, kdo naplňují interiér, jako ti, kdo se pokoušejí hrát na hudební nástroje nebo dělají jiné věci v představení. To je náš svět, tam jsme asi nejvíc doma. Pakliže jsme se ocitli v Národním divadle, když se dělala Kráska a zvíře nebo Dobře placená procházka, to byly pro nás naštěstí velké zážitky, obě ty práce, ale v okamžiku premiéry z toho musíme vystoupit a nechat inscenace žít vlastním životem. Poté co skončí naše práce, tak jsme tam hosti. Baví nás to, ale tohle je pro nás doma."

Tady s tím bydlíte.

Matěj Forman,  foto: autor
"Tady máme karavánky hned pět metrů od Obludária, v tuhle chvíli uprostřed plzeňského pivovaru, pár metrů od hospody Na spilce..."

A hezky to tady voní, že?

Petr Forman,  foto: autor
"Voní to tady občas úplně úžasně, záleží odkud jde vítr a co se zrovna děje v pivovaru. Je to výjimečné. My jsme tu už hráli Nachové plachty, o pár desítek metrů tady vedle na parkovišti trošku schovaní, ale teď jsme úplně uprostřed pivovarského nádvoří. Já tomu pořád nemůžu uvěřit, že se člověk ráno probudí, vyleze si z karavánku a je uprostřed místa, které samo o sobě už je tak velkou turistickou atrakcí a my ještě s tím svým tady kolem. Připadá mi, že teprve za hradbami pivovaru začíná ten opravdový svět."

Kdy se ve vás objevila ta potřeba kočovat? Souvisí to s exilovým osudem vašeho otce?

"To mě nikdy nenapadlo. My jsme si s bráchou tenhle způsob divadla nejvíc přisvojili na divadelních poutích a možná díky tomu nám pak už nikdy nepřišlo nepřirozené v tom pokračovat a dál tak fungovat. Protože jsme nikdy neuvažovali o tom hrát v kamenném divadle, v prostoru, který se nemění. Ale ono taky jméno Forman, to slovo se už dneska nepoužívá, ono znamená něco jako vozka, kočí nebo ten, který kočuje. Takže není vyloučeno, že někdy dávno nám to nějak bylo dáno do vínku, aniž bychom o tom věděli."

Ještě teď na podzim poputuje Divadlo bratří Formanů s Obludáriem do Itálie a po další zastávce v Čechách do Francie. V roce 2009 Obludárium zamíří do Španělska, Dánska a znovu do Francie.