Do Prahy se "slétli" loutkáři
Hamleta, Sněhurku i příběh o stvoření světa - to vše o minulém víkendu nabídl divákům Přelet nad loutkářským hnízdem. Tato oborová přehlídka profesionálních i amatérských loutkových divadel proběhla v Praze už po patnácté. A podeváté byla také udělena putovní cena českých loutkářů Erik - letos ji získal amatérský soubor Dno z Hradce Králové. Přehlídku sledovala Milena Štráfeldová:
Loutkářství má v Česku velkou tradici už od dob Matěje Kopeckého. Obrozenec, vojenský vysloužilec a obchodník s textilem v Miroticích se ovšem k loutkoherectví dostal díky tomu, že při požáru v roce 1811 přišel o veškerý majetek. Založil tedy kočovnou společnost, kde pro své kašpárky, princezny a čerty na drátkách napsal řadu divadelních her. O historických tématech se tu hrálo s vlasteneckým zápalem, dodnes je tak známý například jeho Johannes doktor Faust. O tom, jak výnosné v jeho dobách loutkářství bylo, svědčí ovšem zápis v úmrtní knize z roku 1847. Matěj Kopecký je tu zaznamenán jako "komediant z Mirotic, vdovec a žebrák". Dnešní loutkáři mají v Česku přece jen jiné zázemí. Působí tu deset profesionálních divadel a dalších dvacet amatérských souborů. Ti nejlepší se každoročně potkávají v Praze na své přehlídce Přelet nad loutkářským hnízdem.
"Je to oborová přehlídka, to znamená, že na ní hrají společně loutkářští amatéři i profesionálové. Je to nekrvavá konfrontace toho nejlepšího, co se vlastně v poslední sezóně v loutkářské oblasti urodilo,"
řekla k letošnímu, už patnáctému ročníku přehlídky její ředitelka Nina Malíková. Do Prahy se sjelo celkem třináct souborů, z toho tři ze zahraničí. Kromě slovenských loutkoherců z Pezinku a Andráse Lenárta z Budapešti, který s jedinou loutkou divákům předvedl příběh o stvoření světa, vystoupil na festivalu i Michael Vogel ze Stuttgartu s inscenací Hamleta. Nina Malíková připomíná, že se loutkohercem vyučil v Praze, v Divadle Spejbla a Hurvínka:
"Dneska k nám přijíždí hvězda, o jejíž interpretaci jsme neměli vůbec zdání a která bude určitě objevem."
Z českých souborů se během Přeletu předvedli například Petr Forman s Klapzubovou jedenáctkou, plzeňský Střípek s inscenací Třináctery hodiny, kladenský Lampion s dobrodružným příběhem španělského dobyvatele Cortéze nebo Naivní divadlo Liberec s Písmenkovou polívkou. Soubor Základní umělecké školy v Děčíně předvedl arménskou poádku o Líné a lakomém a příležitostná loutkoherečka a učitelka výtvarného oboru v Základní umělecké škole v Chocni Hana Voříšková ve svém krabicovém divadle mnohokrát sehrála čtyřminutové představení, k němuž ji inspirovala Grónská písnička Jarka Nohavici. Na závěr festivalu vystoupil jeden z nejznámějších českých loutkových souborů Drak z Hradce Králové s pohádkou o Sněhurce. V inscenaci nazvané Jak si hrají tatínkové nebyla kupodivu jediná loutka a Sněhurku trochu netradičně doprovázelo trpaslíků jen šest - představovaly je holínky, které si obuli tři hraví tatínkové ve své dílně plné nářadí, vrtaček a plechovek od barvy.
Součástí přehlídky bylo i slavnostní udílení putovní ceny českých loutkářů Erik. Soška ptáka s mohutným zobákem je pojmenována po významném českém loutkaři Eriku Kolářovi, který by se příští rok dožil sta let. Cena se letos předávala už podeváté a získal ji amatérský soubor DNO z Hradce Králové. Jako jediný v dosavadní historii cen si Erika z festivalu odnášel podruhé. V minulých ročnících se laureáty této prestižní ceny stali studenti Katedry alternativního a loutkového divadla pražské Divadelní fakulty, svitavské Céčko, královéhradecké Divadlo Drak, Teátr Víti Marčíka z Hosína, Líšeň z Brna, pražské Divadlo Minor. A také loňský vítěz Buchty a loutky z Chebu. Ty slaví úspěchy nejen doma, ale i v zahraničí. Zuzka Bruknerová s loutkami navštívila například Tchaj-wan:
"Tam to bylo úplně úžasné. Hráli jsme v češtině představení pro děti Tři malá prasátka. Hráli jsme je pro asi čtyři sta lidí na náměstí a měli jsme mikroporty. To je úplně neskutečná kombinace, ale oni jsou tak vstřícní vůči evropské a americké kultuře, že to velmi dobře vstřebávali a dávali pozor. To bylo dost neuvěřitelné."
Na nedostatek diváků a jejich přízně si ale Buchty a loutky nemohou stěžovat ani v Česku. Kromě divadélek pro nejmenší mají v repertoáru i představení pro dospělé.
"V poslední době jsme měli představení Rocky 9, což je parafráze na oscarový film Rocky. Pak máme představení Pomsta, což považuji za velmi zajímavé představení, na motivy románu hrabě Monte Christo,"
dodala Zuzana Bruknerová. Loutkové divadlo je ale přeci jen určeno hlavně dětem. Na pražský Přelet se tak se svou maminkou přijela podívat i sedmiletá Johanka z Jihlavy:
"Přišli jsme se sem podívat na ten festival."
Chodíš často na loutky?
"Někdy."
A jaké loutky se ti líbí?
"Líbí se mi třeba, jak Španělé vyhnali Aztéky, jak jim donášeli banány a stříbro."
A taky si hraješ s loutkami? Máš doma loutky?
"Mám je u babičky, někdy si s nimi hraju. Jednou jsem hrála se sestřenicí jejím rodičům."
A chodíš i do jiného divadla, na opravdové herce?
"Hm, hodně."
A jaká je budoucnost českého loutkového divadla? Nežije jen ze své slavné tradice? Na to jsem se zeptala ředitelky festivalu Niny Malíkové:
"My z té tradice úspěšně žijeme pořád a já jsme už několikrát připomínala, že bychom z té tradice měli přestat žít a měli bychom se inspirovat a podívat se, co se děje kolem. Lidé, kteří se k nám chodili před lety učit, dělají sami tak zajímavá představení, a my o nich ne vždycky víme."
