Doktor Pomahač přednášel v Česku o transplantaci obličejů

Česká republika v oblasti transplantační a plastické chirurgie nijak nezaostává za světem. Při návštěvě Prahy to řekl světově proslulý chirurg Bohdan Pomahač z Bostonu, který se proslavil transplantacemi obličejů. Přednášel o nich na sympoziu v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny.

Bohdan Pomahač, foto: ČTK

Bohdan Pomahač byl v Česku na pozvání známého plastického chirurga docenta Jana Měšťáka a při příletu ho čekala řada novinářů.

"Na letišti byly tři či čtyři televizní studia, to se mi ještě nestalo. Rozhodně tam nebyl nikdo, když jsem odlétal. Ale ten návrat je vždycky příjemný a je spojený s vidinou pár dní v Čechách, které trávím s přáteli, oddechem a všemi příjemnými věcmi, co se dají dělat, včetně toho, že jsem turista v Praze. Je to našlapané na minuty, ale všechno jsem to stihli,"

uvedl Bohdan Pomahač v rozhovoru pro Český rozhlas. Vystudoval na lékařské fakultě Palackého univerzity v Olomouci a do bostonské nemocnice, která patří řadu let mezi deset nejlepších nemocnic v USA, přišel na chirurgickou praxi v roce 1996. Vedení kliniky tehdy nabídl, že bude pracovat zadarmo výměnou za zkušenosti. Stala se z něho světově uznávaná kapacita.

"Zlom nebyl ze dne na den, vyvíjelo se to během chirurgického tréninku, kdy jsem si budoval jméno. V té době jenom jako zdatný chirurg, který tvrdě pracuje. To vedlo k tomu, že jsem tam mohl zůstat. Těch graduantů je spousta a jenom pár jich zůstane. A svět se pak úplně změnil po transplantaci obličeje."

Dallas Wiens a Bohdan Pomahač, foto: ČT24

Prvním operovaným byl pětadvacetiletý Dallas Wiens, stavební dělník, který před dvěma lety utrpěl vážné zranění elektrickým proudem, další byla pacientka, kterou znetvořil šimpanz. Té transplantoval tým Bohdana Pomahače i ruce, tělo pacientky je však nepřijalo. Úspěch se naopak dostavil u pětašedesátiletého muže, který před devíti lety kvůli krevní infekci přišel o všechny končetiny. Operace přináší i rizika, na které je třeba upozorňovat.

"Pacienti mají obrovský zájem být lepší a tím pádem podepsat prakticky cokoliv. Riziko je, že operace se nemusí vůbec povést, potom následuje období, kdy mohou být časté a poměrně vážné infekce, i život ohrožující. Pak přichází dlouhodobé problémy spojené s potlačením imunity. A pak je ta konečná komplikace. My nevíme, jak dlouho ten obličej je schopen přežít. Jestli bude deset let, dvacet let nebo celý život pacienta."

Pacient po transplantaci nevypadá ani jako před úrazem, ani jako dárce, dodal doktor Pomahač. Při práci s těžce znetvořenými lidmi musí být z určitého hlediska i psycholog a psychiatr.

Bohdan Pomahač s manželkou Hanou v pražském IKEMu, foto: ČTK

"Já bych řekl, že takový ten klid v duši přijde až když je pacient měsíc po transplantaci. Není tam takový heuréka moment, kdy létají špunty šampaňského. Vždycky tam je něco, co se může ještě stát. Teprve pak přijde ten pocit zadostiučinění, té odměny, když ho vidíte tři, šest měsíců po operaci, začíná se usmívat, cítí obličej, začínají hýbat rty. To jsou opravdu vzácné chvilky, které si užívám nejvíc. Jsem dojatý, když vidím malou dcerku Scarlett běžet k Dallasovi a obejmout ho. To jsou velice hluboké momenty, kdy člověku až někdy vyhrknou slzy do očí. Ale jinak, když vidím pacienta po operaci, tak stále jsem tak nějak ve střehu, co všechno se ještě může stát, že stále nejsme z toho lesa venku."

Bohdan Pomahač řídí při operaci třicetičlenný tým lidí. Poznatky z transplantací se dají použít i na 20 různých projektů. Lékaři zkoumají také možnosti hojení nervů, imunologie nebo zapojení mozku do transplantovaných částí. Plány doktora Pomahače jsou v současné době spjaté s klinikou v Bostonu. Podobné operace jsou velmi drahé, v USA hradí tyto experimentální zákroky ministerstvo obrany. Transplantace obličejů a končetin jsou možností, jak vrátit do života válečné veterány. Jak dodal Bohdan Pomahač, na transplantačním výzkumu s jeho americkým týmem by se mohli podílet i čeští lékaři.