"Dokument může být stokrát zajímavější, než všechny celovečerní filmy dohromady,"říká autor snímku Mistři Marek Najbrt

Patnáct celovečerních snímků z celého světa soutěží v těchto dnech o hlavní cenu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových varech. Do soutěže jsou zařazeny pouze filmy vyrobené po 1. lednu 2003, které zatím nebyly uvedené v soutěži jiných mezinárodních festivalů. Českou kinematografii v Karlových varech zastupuje film Mistři, který natočil, jako svůj vůbec první celovečerní snímek, pětatřicetiletý režisér Marek Najbrt.

"Dokument může být stokrát zajímavější, než všechny celovečerní filmy dohromady,"říká autor snímku Mistři Marek Najbrt

Obraz z filmu Mistři

Film Mistři je prý o české povaze. Přitom je určen pro diváky, kteří jsou ochotni při filmu přemýšlet, říká mladý režisér Marek Najbrt. A o čem vlastně film Mistři vypráví? Pro řadu Čechů je lední hokej sakrálním prostorem, kde si realizují vlastní touhu po dokonalosti, vítězství, obdivu a moci. V takové fanoušky se mění i skupinka hrdinů, obývajících zdevastovanou vesničku kdesi v českém pohraničí. Scházejí se v průběhu mistrovství světa před skomírající televizní obrazovkou v místní hospodě, jejíž zadlužený majitel Karel už nemá odvahu po nich požadovat peníze za útratu. Chodí sem opuštěný invalida Jarda, který nenávidí Romy, poctivec Josef, jehož hlavní starostí je, aby ho za Roma nikdo nepovažoval, neurotický Pražák Pavel, pokoušející se vyhnat ze své víkendové "chalupy" původního německého majitele, žena hostinského Zdena, po níž pokukuje Jardův dospívající syn a jež miluje světáckého řidiče, jehož autobus zprostředkovává jediné spojení se světem... Autoři nabízejí hořce drsnou, černohumornou grotesku o citové prázdnotě a lidské malosti. Na film Mistři se v Karlových varech stojí dlouhé fronty u pokladen. Zájem o snímek mají především mladší diváci. Čím je film oslovuje? Na to jsem se zeptal režiséra snímku Marka Najbrta.

"Doufám, že film Mistři dokáže oslovit nejen mladé publikum. Myslím, že film oslovuje diváky, kteří jsou ochotni u filmu přemýšlet, protože náš film je o české povaze a o situaci, ve které žijeme."

Co vás napadá při frázi "česká povaha"?

"Myslím, že je z nás hodně cítit provinciálnost. Vzhledem k minulosti je to logické. Jsme země, která byla satelitem ruského bloku, před tím 2. světová válka. Takže devastace, neodvážnost, nesnášenlivost, xenofobie to naše jsou negativní rysy. Ale zase na druhou stranu nemám jenom negativní postoj. Cítím se členem tohoto národa a některé rysy mám naopak velmi rád.

Které to jsou?

Obraz z filmu Mistři

"Třeba mám rád český humor, schopnost improvizace, kterou český národ má. Také jsem hrdý na předválečné dějiny našeho umění. Tehdy vznikaly úžasné věci, ale i později, nerad bych to omezoval na první republiku."

V Karlových varech váš film zastupuje českou kinematografii. Točí se u nás, podle vás, dobré filmy?

"Snažím se vidět všechny české filmy, které vznikají. Myslím, že to má vzestupnou tendenci. Těžko říci, jak si stojíme v evropském kontextu. Mám dobrý pocit, protože sleduji i dokumentární tvorbu, ale i projekty na hranici žánrů. A tam se děje mnoho zajímavého"

Když jste studoval FAMU, jistě jste měl své plány. Jaké to byly?

"Na FAMU jsem vystudoval dokument, ale je pravda, že jsem vždy inklinoval k inscenovaným věcem. Točím filmy od 12 let, i když tenkrát to byly jen infantilní pitomosti, ale inscenovanost je pro mě jakoby nejvlastnější tvorba. Tím, že jsem studoval dokument, dostal jsem se k tomuto žánru. Považuji ho za dokonalý, protože se v něm tvůrci dotýkají žánrových hranic. Uvědomil jsem si, že film může být cokoliv. Zkušenost s filmem Mistři mě utvrdila v tom, že mi tento formát vyhovuje. Pokud to půjde, tak bych rád pokračoval zase celovečerním příběhem. Znovu podotýkám, že tady vzniká mediální iluze, že se režisérem člověk stane, až natočí celovečerní film, ale máme i vynikající malé věci. Někdy může být krátký dokument stokrát zajímavější než všechny celovečerní filmy dohromady. Nevýhoda je, že tu neexistuje stálá distribuce."

Mají české filmy nějakou specifičnost ve srovnání se zahraničím?

"To si netroufám říci. Například v 60. letech skupina tvůrců jako byl Ivan Paser, Papoušek, Forman a další měla velice specifickou českou polohu. V dnešní době to je asi také, ale jelikož jsem příliš blízko těchto věcí, tak si to netroufám odhadnout. Myslím, že je důležité, aby člověk nekalkuloval, netočil příliš pro obecné celosvětové publikum. Důležité je, aby si hlídal spojnici mezi vnitřním zdrojem a výsledkem."

Jak byste charakterizoval diváka, pro kterého byste chtěl natočit dobrý film?

"V tomto smyslu točím filmy pro sebe. Odvozuji to od sebe. Říkám si, jestli by se mi líbil film, který točím, jako divákovi. Ale samozřejmě se snažím dělat filmy pro lidi s otevřeným myšlením. Není to film obecně skousnutelný, který by mohl být pro všechny. Tuto iluzi jsem nikdy neměl."