Dolní Posázaví

Foto: České dráhy

V dnešní rubrice zamíříme se Zdeňkou Kuchyňovou do oblasti Dolního Posázaví, konkrétně do Jílového u Prahy, kam se vydáme romantickou krajinou tentokrát vlakem.

K cestě do Dolního Posázaví mě inspiroval letáček Českých drah, který měl podtitul - Nechte auto doma a pojeďte na výlet vlakem. A tak jsem jednoho dne stanula v Praze - Bráníku a vydala se na výlet. Po této trati jezdí vlaky už více než sto let. Vláčku se říká "Posázavský Pacifik" a do zdejší krajiny výborně zapadl, nehledě na to, že některá místa jsou přístupná jiným dopravním prostředkem jen těžko. Trať vede podél řeky Sázavy a tak se na procházku či delší túru můžete vydat z kterékoliv zastávky. První je Zbraslav, odkud po třech kilometrech dojdete ke keltskému hradišti zvaném Závist. Samotná Zbraslav leží na samém okraji Prahy a milovníci historii zde najdou spoustu zajímavostí - například barokní zámek, který je postaven na místě přemyslovského kláštera. Historie města je vůbec spjata s dějinami rodu posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků. Jako první věnoval svoji pozornost městu král Přemysl Otakar II, známý jako král "železný a zlatý". Jeho syn Václav II, který zemřel ve 34 letech, si Zbraslav vybral za místo posledního odpočinku jeho rodu. Před deseti lety se do zdejší hrobky ostatky Přemyslovců vrátily. Když budete ze Zbraslavi pokračovat v jízdě, přijedete do Davle, kde se dochovaly zbytky kláštera založeného v 10. století knížetem Boleslavem II. Čeká vás i přejezd přes nejvyšší kamenný železniční viadukt, který byl postaven roku 1900 a je technickou památkou. A pak už je tu Jílové u Prahy - královské horní město s mincovnou, kam se soustřeďovalo zlato z okolních dolů. V domě na náměstí, kterému se říká Mince, najdete muzeum těžby zlata v Čechách. Mimochodem tento dům patřil svého času dvornímu alchymistovi Rudolfa II. magistru Eduardu Kelleymu. Jak uvedla Bohuslava Dostálová, zlato v oblasti Jílového těžili v prvním století před naším letopočtem už Keltové.

Foto: České dráhy
"Důkazem toho jsou zlaté keltské mince duhovky, které se tady našly i v jílovském potoce. A od té doby to zlato náš kraj neopouští. Největší rozkvět, ta zlatá doba, byla za vlády Přemyslovců a Lucemburků. Poslední těžba skončila definitivně v roce 1968, kdy bylo zlato na světových trzích velice nízko. A tím pádem jílovské zlaté doly nebyly rentabilní a proto došlo k jejich uzavření."

Jak uvedla paní Dostálová, v muzeu mají krásné modely, které vytvořil místní rezbář. Je zde vystaven například žentour, kolem kterého chodil dobytek a vytahoval nádoby se zlatem na povrch. V 15. století tu zlaté doly dosahovaly hloubka 100 až 200 metrů. K uvolnění horniny se používal oheň. Rozpálená skála se polévala vodou a když pukla, tak se za skromného osvětlení lámala. Na povrchu se pak ruda v kamenných mlýnech drtila a vypíráním vodou se získával drahý kov. Historikové odhadují, že jílovské doly vyprodukovaly asi 20 tun zlata. O jeho rýžování nejsou ochuzeni ani návštěvníci jílovského muzea.

"Tady máme takové dva malé bazénky, rýžovací misky a zlatonosný písek. Každý si může vyzkoušet, že to není vůbec jednoduché, kdyby někdo na tom chtěl něco vydělat. Říkáme: "Odnést si můžete jenom do kila, co už přes kilo vyrýžujete, zůstane muzeu". Ale ještě nás nikdo nepotěšil. Ono je to umění a není to tak jednoduché. Musí se s tou pánví umět zacházet šikovně, aby mu neuplavaly taky ty zlatinky."

Jílové u Prahy - náměstí, foto: Archiv Radia Praha
Jak už jsem se zmínila na začátku, jedni z prvních, kteří objevovali Posázaví byli trampové - a právě jim je také věnována jedna z expozic muzea. Zaměřuje se především na počátky trampingu po první světové válce, kdy si trampové stavěly na různých místech stany na celé léto, vraceli se tam na víkendy a což je pro dnešní dobu téměř nepochopitelné, nacházeli je tam zcela netknuté.

"Trampovali většinou lidé z chudších vrstev. Většinou ty trampské osady se zaměřovaly na takové sportování. Oni mezi sebou třeba soutěžili v odbíjené, v košíkové, v kopané. Oni zbytečně nelelkovali jenom tam u té vody, i takovýmhle způsobem hledali to vyžití, v tom sportování."

Jak uvedla Bohuslava Dostálová, muzeum v jílovém má i jednu zvláštnost a tou je heraldická mapa.

"V šedesátých letech tady při muzeu jílovském byla založena tvz. heraldická sekce. Tehdejší vládní představitelé moc heraldiky neměli v oblibě, ale přece jenom potom byli v těch šedesátých letech trpěni a každé dva roky se tady dělala heraldická výstava, poslední v roce 1992. A po téhleté výstavě nám tady zůstala heraldická mapa Milana Myslivečka - grafika. A pan Mysliveček po vlastních nohách i se svojí radinou táhl krajem Čech a Moravy a vychytával takové ty zajímavosti, co se týkaly a měly vazbu k heraldice. A to všechno ztvárnil do takové krásné mapy a ta zabírá celou stěnu."

Jak dodala Bohuslava Dostálová, v muzeu nyní pořádají dvě výstavy. První se zabývá osvětlením a mapuje jeho vývoj od ohně jeskynního člověka přes louče, svíčky až po elektriku. Druhá představuje českého krajana Pavla Kantorka, kreslíře-humoristu, který žije od roku 1968 v Kanadě.

Opusťme teď Jílové a pojeďme dále. Po pár kilometrech čeká na své návštěvníky Týnec na Sázavou s gotickým hradem a poté Zbořený Kostelec. Své jméno má možná podle zříceniny zdejšího hradu. Stalo se tak totiž na příkaz Jiřího z Poděbrat v polovině 15. století. Jednou z posledních zajímavostí na této železniční trase je Spálený Brod, kde porazil Jan Žižka v roce 1420 vojsko císaře Zikmunda.

10
49.895137800000
14.493104900000
default
49.895137800000
14.493104900000
49.852220840000
14.702517990000