Stovky budíků tikaly v Jílovém u Prahy
Melodie, zvonění, kokrhání, gong a ještě řada dalších zvuků, které dokáží probudit i velkého spáče, to vše se ozývalo v Jílovém u Prahy. Ve zdejším muzeu se totiž konala výstava stovek budíků.
Mě budí táhlé pískání, které je docela příjemné a když se probírám, tak zní jako hudba. Postupně ale zesiluje a hudbu už nepřipomíná ani trochu. A protože i u mě doma se to budíky jen hemží, výstavu, kde jsou jich stovky, jsem prostě vidět musela. V muzeu v Jílovém je vystavuje soukromý sběratel a opravdu se má čím chlubit. V expozici je na pět set budíků od miniaturních až po velké a malované.
Kdy jste získal do sbírky první budík?
"První budíky jsem získal zhruba před 17 lety."
Kolik máte budíků dnes ve své sbírce?
"Necelé dva tisíce."
Který z nich považujete za nejvzácnější?
"Asi to bude 25ti miliontý vyrobený Prim. Je tam taky na výstavě."
Proč právě ten?
"Protože je jediný na světě. Je číslovaný, udělaný k tomu pětadvaceti miliontému výročí."
Které budíky jsou na výstavě nejstarší?
"Vyrobené někdy kolem roku 1860 až 1870."
Jak ukazuje výstava, do budíků se montovaly různé budící mechanismy od jejich prvopočátků. Hromadná výroba budíků začala ve druhé polovině 19. století v USA, Německu a ve Francii. Velmocí se stalo Německo, které si od konce 19. století zřizovalo v Čechách montážní závody. Po válce pak byla hodinářská výroba soustředěna do podniku Chromotechna, později se přesunula do Šternberka, kde se pod značkou Prim vyráběly budíky až do konce 20. století.
"Budíky se vyrábějí z úplně nejrůznějších materiálů, takže můžou být ze dřeva, kamene, kůže."
S jakým nejpodivnějším budícím zvukem jste se setkal?
"Já mám asi nejzajímavější budík, který je s gramofonem. Nahoru se položí deska a ráno místo zvonění to přehraje desku. Jinak existují budíky s různými zvonkohrami, třeba zvony určité věže, například Westminsteru."
"Nejdál jsem koupil budík v Austrálii a nejvzdálenější výrobu mám ze Spojených států."
Jak dodal sběratel, který si nepřál být jmenován, nejnovější produkci na výstavě reprezentují různé budíky ve tvaru autíček, japonské výrobky a průřez poválečnou výrobou z Evropy a Ruska. Domácí hodináře pak zastupuje například typický zakulacený tvar umělohmotného budíku Prim z doby světové výstavy Expo 58, či slepecký budík s odklápěcím víčkem. Z první poloviny 20. století tu je budík spojený s teploměrem a barometrem, dvěvěný budík s křížem, přístroj ve tvaru kaple, budík jako dělový náboj nebo budíky na mramorových podstavcích. A ty všechny vydávají samozřejmě nejroztodivnější zvuky. Notorickým spáčům jsou pak určeny budíky opakovací, které určitý čas po zamáčknutí začaly opět zvonit.
